Brácha Youtuber

34. Den celkem na nic

ADEL
Jsem doma už týden, s tátou jsme se udobřili a se sourozencema je to furt stejný. S Majem si píšeme každej den a snažíme se byt furt v kontaktu
"Adame! Adel! Pojďte sem!" Křikl ze zdola táta
"Myslíš, že zjistil že jsem byla na Slovensku?" Zeptala jsem se vyděšeně Adama když jsme šli po schodech. Adam záporně zakroutil hlavou
"Takže.. Musim na chvilku pracovně odjet, Bětku dám k babičce a od vás dvou očekávám, že jste se od minule poučili a žádnou párty neuděláte.." řekl a podezíravě se na nás podíval
"Neboj tati" lehce se zasmál Adam
"Spoléhám na vás" usmal se
"Mame tě radi" objala jsem ho
"Ja vás taky, opatrujte se" řekl a odešel
"Ok zavolám Luboše a Lukáše (Zachyho)" podívala jsem se na Adama
"Já Aničku a Sáru" řekl a oba jsme se vydali do svých pokojů

●Ahooj Lubomíre!
○Co jsme ti provedl že mi tak řikáš :(
●Zatim nic, ale pokud za 2 hoďky nebudeš u nás tak ti tak budu řikat furt
○Ve čtyři tam budu

○Ahoj Áďo, co potřebuješ?
● Ahoj Luky, nechceš ve čtyři přijít k nám? Bude tu i Luboš, Anička a Sára
○ Jasný a bude tam i Marián?
● Nebude, Majko je na Slovensku
○ Škoda, snad Luboš zabere jehi roli baviče
●Věřím že zabere, zatím pa
○Ahooj

Tak, paka jsou obvolaný a já dojdu na nakup. "Adame jdu na nakup!" Křikla jsrm když jsem se obouvala
"Kup něco dobrýho" zasmál se. Protočila jsem očima a vydala jsem se na nákup. Ještě před tím jsem ale zašla na moje a Vadimovo místo.. Sedla jsem si do prostřed místnosti a začala jsem vzpomínat

~"Ten kluk se mi začíná líbit" zasmál se vedle mě můj nejlepší kamarád Vadim
"Váďooo" křikla jsem a objala jsem ho. Vadim je roztomilý brunet, který je o hlavu vyšší než já.
"Nazdár, máme nového spolužáka?" Zakřenil se
"Ne to je novej učitel, blbe" protočila očima Andy
"Holky nechte se" řekla jsem a stoupla jsem si mezi ně.

~"Kopej!" Křikl od brány a já začala střílet "Na holku jsi dost dobrá, nemyslíš?" Uculil se
"Ještě abych nebyla, když jsem vyrůstala s tebou" vyplázla jsem jazyk

~"Ty hajzle! Já ti věřila!" Křikla jsem a dala jsem mu takovou facku až se mu hlava otočila
"Au co blbneš?!" Vyjekl
"Lhal jsi mi! Celou dobu! V čem kromě tohodle jsi mi lhal?! Hmm?!" Křikla jsem a on překvapivě koukal
"Já.. nevím o čem mluvíš" řekl Vadim
"Jak můžeš mít odvahu ještě se mi kouknout do očí! To ti z toho neni zle?" Křičela jsem

~"Vadime.." šeptla jsem když jsem otevřela dveře
"Ahoj" řekl potichu a pokusil se usmát
"Co jsi to vyváděl?" Zeptala jsem se a zadržovala jsem slzy
"Zlobila jsi se na mě.. Udělal jsem ti hroznou věc a lhal jsem ti" bylo na něm vidět źe každej pohyb ho bolí "Prosím.. Nezlob se na mě, mám tě rád, hrozně moc a.." začal
"Mlč už" lehce jsem se zasmála "Jsi bffák a tak tu zůstane jen.. Nepleť se mi do vztahů" usmála jsem se
"Nebudu" řekl a začal vykašlávat krev
"Vadime!" Vyjekla jsem

"Kéžby jsi tu byl, všechny časy jsou pryč.. Často se budím s brekem, když vezmu v potas to, že jsi umřel mou vinou" po tváři mi stekla slza "Vždy jsi mi pomohl, jako třeba když jsem zapomněla domácí úkol" lehce jsem se zasmála.. "Chybíš mi brácho.." zasmutněla jsem
Pak jsem se sebrala a šla jsem na ten nákup. Byla jsem zrovna u sladkostí, nedávala jsem pozor a do někoho jsem vrazila
"Adel" usmál se
"Ahoj Honzo.." sklopila jsem hlavu, vím že už jsme v pohodě, ale stejně..
"Nežiješ moc zdravě" zasmál se
"No to víš, však mě znáš" pokrčila jsem rameny. Nakoupila jsem a Honza mě hodil domů. "Děkuju" usmála jsme se
"Víš že jsem to udělal rád" podíval se mi hluboko do očí.. Po chvilce se začal naklánět
"Já už půjdu, ahoj" vzala jsem tašky, odnesla je do kuchyně a s pláčem vyběhla nahoru