Brácha Youtuber

9. Nemocnice

ADEL
Ne ne ne ne!! To nemůže bejt pravda!! Sedim v autě a brečim, Martin řídí a zároveň se hádá s Honzou.. Jedeme do nemocnice.. Vadim to přežil ale má fakt brutální zranění..
"Adel nevím, jestli je dobrej nápad, aby jsi tam šla.." řekl Martin když jsme zastavili
"Je to můj.. Teda byl to můj nejlepší kámoš a můžu za to já.. Musim tam jít." Vystoupila jsem a šla jsem k recepci, kde mi řekli na jakém je pokoji.
"Vadime.." šeptla jsem když jsem otevřela dveře
"Ahoj" řekl potichu a pokusil se usmát
"Co jsi to vyváděl?" Zeptala jsem se a zadržovala jsem slzy
"Zlobila jsi se na mě.. Udělal jsem ti hroznou věc a lhal jsem ti" bylo na něm vidět źe každej pohyb ho bolí "Prosím.. Nezlob se na mě, mám tě rád, hrozně moc a.." začal
"Mlč už" lehce jsem se zasmála "Jsi bffák a tak tu zůstane jen.. Nepleť se mi do vztahů" usmála jsem se
"Nebudu" řekl a začal vykašlávat krev
"Vadime!" Vyjekla jsem a zmáčknutím tlačítka jsem přovolala doktory a sestry, které mě vyvedli z pokoje. Na chodbě stál Honza s Martinem. Honza si mě hned vtáhl do náruče "On umře" zamumlala jsem mu do hrudi
"To neříkej" řekl rázně a svůj stisk zpevnil
"Kdyby jsi ho viděl.. Vypadá hrozně a každej pohyb ho bolí.." řekla jsem a opřela jsem se o jeho hruď. Nic neřekl a hladil mě po zádech. Po půl hodině vyšel z pokoje doktor
"Tak co?" Zeptal se ho Martin
"Pokud nejste rodiný příslušník, nemohu vám nic říct" řekl a odcházel
"Já jsem jeho nevlastní sestra" křikla jsem z ničeho nic
"Tak pojďte se mnou" odpoveděl. Pustila jsem Honzu a šla jsem za doktorem.
"Váš bratr, utrpěl krvácení do mozku.. Náraz auta byl velmi silný, nebylo skoro možné aby přežil.." dál už jsem neposlouchala. Ne to prostě nemůže.. Nemůže mě tu nechat. "Posloucháte mě?" Vyrušil mě z přemýšlení doktorův hlas
"Omlouvám se..Smím ho vidět?" Zeptala jsem se a doktor kývl. Okolo jeho postele byla všude krev, na posteli ležel vybledlý Váďa... "Odpusť mi to.. Mohu za to já.." pohladila jsem ho po tváři a rozbrečela jsem se
"Zlato? Měli bychom jít.." Nakoukl do pokoje Honza. Kývla jdem a pomalu jsme odešli
"Někdo by to měl oznámit jeho rodičům.." řekl Martin a dál sledoval cestu
"A jakejm? Vychovával ho straší brácha.. Rodiče jim umřeli když Vadimovi bylo 8" řekla jsem
"Jenže Dan neni doma.. odjel do Ameriky.. Vrací se za týden" zamyslel se Honza
"Já mu zavolám" povzdechla jsem si a vytáhla jsem telefon

"Motovidlo!!" Vyjekl se smíchem "Co to že voláš? Snad tě brácha moc nezlobí" zasmál se
"Právě kvůli němu volám.." řekla jsem smutně
"Ajaj co provedl?" Zeptal se
"Víš... odpoledne jsme se pohádali.. Řekla jsem mu, že je to hajzl, pak taky něco na způsob, že mu to nikdy neodpustim a... Skočil pod auto.. V nemocnici umřel..." vysvětlila jsem a snažila jsem se nebrečet, Honza mě hladil po rameni a Martin smutně koukal "Dane mrzí mě to" šeptla jsem
"Adel já vím, že jsi ho měla ráda, že bys pro něj dejchala, takže musel udělat něco hroznýho... Nemůžeš za to.." řekl a já se smutně usmála
"Kdykoliv budeš něco potřebovat, zavolej, napiš.. Pomůžu ti" řekla jsem
"Já vím.. Zejtra přiletím.. Pomůžeš mi s pohřbem?" Zeptal se a já se zhluboka nadechla
"Ano.." řekla jsem
"Dobře..Ahoj" řekl
"Drž se.. Paa" rozloučila jsem se

"Ady zvládneš to?" Zeptal se Martin
"Já nevím" vzlykla jsem a rozbrečela jsem se
"Neplakej" šeptl Honza a hladil mě po pažích