Brácha Youtuber

Doufala jsem

ADEL

"Jak dlouho ti to bude ještě trvat?" zeptal se Luboš vysmátě když viděl jak lítám po baráku z pokoje do koupelny a naopak..

"Víš jak jsem nervózní?! Po 4 měsících uvidím bratra!" vyjekla jsem "Nevím co si mám vzít na sebe" zafňukala jsem a spadla do postele.

"Věděl jsem, že přesně tohle bude problém" zasmál se a podal mi černé tílko, šedo-bílo-černou kostkovanou košili a světle modré roztrhané džíny

"Proč zrovna tohle?" zvedla jsem obočí

"Protože ta košile je odemně a sluší ti" pokrčil rameny

"Jo to zní rozumně" zasmála jsem se a běžela se obléct. Vlasy jsem nechala rozpuštěné a udělala jsem si linky, nanesla trochu řasenky a vyšla jsem

Celou cestu jsme si s Lubošem pouštěli písničky, dělali kraviny a vyprávěli si úplný blbosti, dokud jsme nezastavili pře domem

"Adameee"vyjekla jsem když otevřel

"A-Ady co tady děláš?!" zeptal se vylekaně

"No jsem doma" usmála jsem se a koukla se na Luboše, který stál s úsměvem za mnou "To mě ani neobejmeš?" zeptal jsem se smutně, po pěti minutách ticha

"Jen jsem překvapenej.. Když jsem tě viděl naposled byla jsi vychrtlá, unavená a byla si na dně.. A teď?! Jsi krásnější než kdy dřív!" zasmál se a pevně mě objal

"Bez něj bych to nezvládla" řekla jsem s úsměvem. Během pár sekund se ve dveřích objevila Anička

"A-Ady-y??" řekla vyklepaným hlasem a koukala na mě jak na zjevení

"V celé své kráse" protočila jsem očima a nastavila jsem ruce na objetí, ale ona tam jen stála

"A-Adame ty jsi přece říkal, že u-umřela.." podívala se naštvaně na Adama a já  tikala pohledem z Adama na Luboše

"Co se dělo během těch 4 měsíců?" zeptala jse se když jsme všichni seděli na gauči

"Víš, ptalo se mě n tebe hodně lidí a já se bál, že když se dozví, že se z tebe stala feťačka, všichni by si o naší rodině řikali hnusné věci a ty bys měla špatnou pověst.. Řekl jsem, že jsi letěla do Ameriky a čirou náhodu v novinách ukazovali, jak letadlo havarovalo.. Chtěl jsem to nechat u tý Ameriky, že jsi jela sama na ten náš dům co tam máme.. Jenže druhý den po té, co byla ve zprávách ta tragédie.. Každý si myslel že si tam seděla.." obličej si dal do dlaní "Nechtěl jsem, aby někdo věděl jak na tom jsi Adel.. Věděl to jen Luboš, Majo a já.." uzavřel to touhle blbou větou.

"Proč to věděl i Majo?" zeptala jsem se naštvaně

"Když jste se rozešli, každý den večer tě chodil kontrolovat, on jediný věděl jak na tom opravdu jsi. " odpověděl. Nechtěla jsem to rozebírat, takže jsem pobrala své věci a šla do pokoje. Zapla jsem facebook a všude byli příspěvky na mém profilu tipu Budeš nám chybět zlato..Zaklapla jsem noťas

"Adel?" nakoukl do pokoje Luboš

"Ano?" usmála jsem se

"Slíbil jsem ti to jméno té osoby.." sedl si na postel

"Tak mi ho řekni!!" sedla jse si vedle něj

"On ti t řekne sám.. Běž na zahradu" řekl chladně a odešel..

"Dobře.." svěsila jsem hlavu. Doufala jsem, že řekne své jméno.. Ale byla jsem naivní, že mě to nepřekvapuje.. Zaklepala jsem hlavou a šla jsem na zahradu.

Stál tam, s pugetem růží, v saku. Okolo něj srdíčko ze svíček a kousek od něj stůl s večeří. Romantická hudba, krásné osvětlení a kluk, po kterém každá touží..

"Jsem rád, že jsi v pořádku" usmál se roztomile

"Jo to já taky" zasmála jsem se

"Konečně jsem dostal tu příležitost říct ti, co všechno k tobě cítím" chytl mě za ruce

"Jsi nervózní"  řekla jsem, když jsem mu koukla do očí

"Před takhle krásnou holkou? No nepovídej" řekl se smíchem "A teď vážně.." vážně se na mě podíval "Jsi to největší štěstí co mě kdy potkalo a když mi Luboš zavolal, že teď už mám šanci, bylo ve mě tolik radosti, ale zároveň strachu z odmítnutí.. Nemáš povinnost si se mnou zase začít, ale furt platí to, že tu budu vždycky pro tebe a ty to víš.. Miluju tě, tak moc, že to není ani možný" dal mi ruku na tvář

"Honzo já.." po tvářích mi začali stékat slzy