Brácha Youtuber

Rodiná večeře a zvláštní host

ADEL
"Luboši já tam nemůžu jít.." řekla jsem, když jsem stála před zrcadlem a sledovala svůj odraz
"Ady prosím.. Moji rodiče tě mají rádi a Martin.." zastavil se
"Martin nás zabije až to zjistí.."doplnila jsem ho
"To ne.." zaváhal
"Zaváhal si!" přišla jsem k němu
"Bude to v pohodě" dal mi pusu na čelo. "Jdeme?" usmál se
"Jdeme" vydechla jsem. Sešli jsme schody a dole byl Adam
"No.. Tak good luck" zasmál se
"Srandy kopec" protočila jsem očima
"Klid ségra" objal mě a my šli. Vešli jsme do restaurace a u stolu seděli Lubošovi rodiče, ségra, babička s dědou, teta se strejdou a Martin.. Všechny pohledy se umístili na nás. Neměla jsem z toho dobrý pocit.
"Dobrý den.." pozdravila jsem
"Ahoj Adélko! Jsem ráda, že jsi už zdravá" objala mě jeho Mamka
"Ráda vás zase vidím" usmála jsem se na jeho rodiče. Pak přišla řada na Martina, vedle kterého jsem si musela sednout
"Jak dlouho spolu jste?" zeptal se Martin
"Půl roku" odpověděl Luboš. Oka? Chceš lhát? Tak jo no
"Před půl rokem jsi byla ještě s Majem ne?" zvedl jedno obočí
"N-ne" zasekla jsem se
"A ty si prý i chodila s naším Martinem že?" usmál se Martinův táta
"Ano" kývla jsem
"Proč jste se rozešli? Martin nám to nikdy nechtěl říct" zasmála se Martinova mamka
"Víte.." položila jsem příbor "Váš syn mě využíval. Byla jsem jen hloupá sázka. Každopádně i přes to, že jsem ho velmi milovala jsem se přes to přenesla a teď mám toho nejúžasnějšího kluka na světě" chytla jsem Luboše za ruku a on se na Martina vítězně usmál
"Omluvte mě." Martin se zvedl a odešel.
Zbytek večera probíhal v klidu a my se po 4 hodinách rozhodli, že pojedeme k nám.
"Bojím se aby se Martinovi něco nestalo, už se nevrátil po tom, co jsem řekla pravdu" položila jsem kabelku na postel a sedla si vedle ní
"Jen ho to vytočilo" uklidňoval mě
"Tvoje ségra se mě ptala, jestli s ní nepůjdu někdy na nákupy" usmála jsem se
"Copak ségra.. Ta tě miluje už od první chvíle co jsi u nás byla" zasmál se. Domem se roznesl zvonek. Seběhla jsem schody a otevřela dveře
"Ahoj.." pozdravil
"Co tu děláš?" zeptala jsem se a opřela se o dveře
"Ja.. môžem ďalej?" zeptal se
"Ne" odsekla jsem "co tu chceš Majo?"  podívala jsem se mu na chvilku do očí..
"Napadlo ma, že by sme mohli zájsť na večeru, obed alebo tak niečo" usmál se
"A důvod?" zvedla jsem obočí
"O všetkom by sme sa porozprávali a treba by sme sa zase dali dohromady" řekl s nadějí v hlase
"Ne nedali. Mám přítele." odpověděla jsem
"K-koho?" zeptal se vyděšeně
"Adel kdo je to?" ozval se Luboš ze schodů a pak přiběhl "Ou.. Čau Majo" obejmul mě okolo pasu
"Luboš? Vážne?" byl překvapený
"A proč by ne? On mě nepodvede jako někdo" zavrčela jsem
"O tom som sa chcel porozprávat" podrbal se v zátylku
"Hele Majo mě je to jedno. Já s tebou už prostě zkončila" zavřela jsem dveře a šla za Lubošem do kuchyně "Děje se něco?" objala jsem ho ze zadu
"Ne jen.. Majo je můj kamarád, tohle je vůči němu nespravedlivé" opřel se o linku
"Luboši.." povzdechla jsem si a odtáhla jsem se od něj
"Nemyslel jsem to tak, jen jsem chtěl říct, že alespoň před ním bysme se měli klidnit" otočil se a přitáhl si mě k sobě

*Flashback*

"Ahoj Adel" zašeptal do mi do ucha
"Ahoj Majo" pronesla jsem otráveně
"Ako sa máš ?" Zeptal se
"Unaveně" řekla jsem "Co tu chceš?" Sedla jsem si
"Chcem tú spať" usmál se
"To nemáš vlastní pokoj paštiko?" Zeptala jsem se
"Paštiko?" Taky si sedl
"Majo, přidáš K, máš Majko, nad A dáš čárku, vznikne Májko a Májka je paštika" řekla jsem
"Za tú.. Paštiku.. tú zostanem" lehl si a zahrabal se do mé peřiny
"Ty jsi tak hroznej člověk" protočila jsem očima a lehla jsem si k němu zády
"Áno a preto som ti chýbal" objal mě okolo pasu
*End od flashback*

Rychle jsem si sedla a snažila jsem se uklidnit. Je to už nějaká doba.. Je to parchant a i přes to, že jsem ho nesnášela si mě obmotal okolo prstu a pak se mnou vytřel podlahu..
"Chybí ti.." slyšela jsem rozespalý hlas Luboše
"Ne.." zapírala jsem
"A proto si ze spaní volala jeho jméno" otočila jsem se na něj a viděla jeho zničený pohled