Brácha Youtuber

42. Cry..

ADEL
S Majem se procházíme spokojeně ruka v ruce. Všichni na nás koukají, ale mě je to jedno, jen závidí. Je u nás Luboš, čekal na mě s Majem.
"Ty květiny jsou úžasné. Děkuju lásko" dlouze jsem ho políbila
" Úžasné kvety pre úžasnú dievčinu." usmál se a Luboš se vedle nás uchcechtl a zakroutil hlavou
"Je tu něco k smíchu?" zeptala jsem se podrážděně
"Divila by ses, ale ano je" řekl s ironickým úšklebkem
"Jo? A co jako?" složila jsem ruce na prsou
"Luboš nie." koukl na něj Majo smutno naštvaným pohledem
"Ne? Tak jí to řekni sám ty hvězdo" pobídl ho
"Nie, prosím nerob to" chtěl mě odtáhnout pryč ale já mu uhla
"Řekne mi někdo co se děje?!" křikla jsem na ně
"Ať ti to řekne on" Luboš se opřel o lampu, ukázal na Maja a složil ruce na hrudi
"No?!" pobídla jsem ho když stále mlčel
" Ja .. Našiel som si miesto teba niekoho iného .. Adel mám ťa hrozne veľa rád, si skvelá osoba a zaslúžiš si niekoho iného .. viem že som ti ublížil .." sevřel se mi hrudník
"

Kdo to je? Ta osoba, kterou sis místo mě našel" po tváři mi stekla slza
"Lída" sklopil hlavu
"A jak dlouho.." skoro jsem šeptala. Bylo mi zle, něco se ve mně zlomilo a tělem mi procházela obrovská bolest
'Dva mesiace .. " odpověděl "Môžeme byť priatelia" řekl po chvilce ticha
"Věta Můžeme být přátelé je jako věta Umřel ti pes, ale můžeš si ho nechat" řekla jsem hnusně a šla jsem domů. Po tvářích mi tekly vodopády slz a já je nemohla zastavit. Po cestě mi všechno začalo docházet... Jak se na ní poslední dva měsíce Majo díval, jak spolu mluvili.,, byla jsem slepá, každej okolo mně to viděl jen já ne..
Došla jsem domů, zula jsem si boty a vyběhla po schodech nahoru. Hodila jsem tašku na zem a lehla si do postele. Brečela jsem a brečela. Už vím proč jsem ho nesnášela..
"Áďo?" nakoukl do pokoje Adam
"Jdi pryč" zamumlala jsem a schoulila jsem se do klubíčka už chtěl odejít ale ja ho zastavila "Tys to věděl?" zeptala jsem se a sedla jsem si
"Jo.." sklopil hlavu a odešel. Dala jsem si sprchu a zalezla jsem do postele, vzala jsem mobil a 10 zmeškaných hovorů od Manžel. 23 zpráv od Manžel. Na messu 40 zpráv od Manžel a 100 zpráv od Luboš je koště
Otevřela jsem zprávy od Luboše a vyjela jsem tak do poloviny

L: Promiň
17:05 Měl jsem ti to říct
17:30 Jsi v pohodě?
18:15 Nezlob se
18:47,Nechtěl jsem ti to říct, protože bych ti ublížil..
19:00 Můžu se stavit?
19:22 Adel až tu budeš tak se prosím ozvi..
20:09 Bojím se o tebe
20:57 Adel?
21:30,Haloo?
A: Jsem v pohodě...
L: Alespoň mi nelži..
A: Přijď sem prosím
L: Už jsem tady

Otevřela jsem na balkón a padla mu do objetí. Po tvářích mi zase stékaly slzy..
"Nebreč kočko.." vzal mě do náruče a odnesl mě na postel
"Budeš u mě dneska spát?" zeptala jsem se ubrečeným hlasem
"Jasně že budu" usmál se a lehl si ke mně, po chvilce jsem usnula, vzbudil mě křik ze zdola, šla jsem potichu na schody. V obyvaku byl Luboš, Adam a Majo..
"Jsi tu už dvě hodiny! Slyšel si to?! Řve ze spaní a svíjí se bolestí!" křikl Adam. Majo jen nehybně stál a po tvářích mu stékaly slzy
"Ta holka je úplně zničená! Martin si z ní dělal srandu, Vojta o ní nestál, s Honzou se rozešla protože toho měla dost a teď i ty?!" vyjel po něm Luboš
"Ja som nechcel.." řekl vyklepaně
"Teď vidíš, co jsi způsobil" řekl Luboš a šel ke schodům a viděl mě. Sedl si vedle mě "Jak dlouho tu sedíš?" zeptal se
"5 minut asi.." odpověděla jsem
"Jsi sobeckej parchant Mariáne!" křikl Adam a práskl dveřmi. "Jak dlouho.." začal když si nás všiml
"5 minut" řekl Luboš a já tam seděla a přestávala jsem vnímat..