Brácha Youtuber

23. Oxiduješ tu

ADEL
Z nákupů jsme se vrátili večer a utahaní. Bětku Adam odnesl do postele a já odešla do svého, dala jsem si sprchu a v Honzově tričku jsem si lehla do postele. Po pár minutách se druhá strana postele prohla.
"Ahoj Adel" zašeptal do mi do ucha
"Ahoj Majo" pronesla jsem otráveně
"Ako sa máš ?" Zeptal se
"Unaveně" řekla jsem "Co tu chceš?" Sedla jsem si
"Chcem tú spať" usmál se
"To nemáš vlastní pokoj paštiko?" Zeptala jsem se
"Paštiko?" Taky si sedl
"Majo, přidáš K, máš Majko, nad A dáš čárku, vznikne Májko a Májka je paštika" řekla jsem
"Za tú.. Paštiku.. tú zostanem" lehl si a zahrabal se do mé peřiny
"Ty jsi tak hroznej člověk" protočila jsem očima a lehla jsem si k němu zády
"Áno a preto som ti chýbal" objal mě okolo pasu
"Kdo říkal, že si mi chyběl" zase jsem se zvedla. On stále nechal ruku na mém pasu a zavřené oči
"Keby som ti nechýbal , tak ma nehľadáš" řekl v klidu a usmál se
"Argh" zavrčela jsem a lehla jsem si čelem k němu
"Prečo na mňa tak pozeráš?" Zeptal se a otevřel jedno oko
"Přemýšlím jak tě dostat z mé postele" usmála jsem se
"Prečo ma chceš dostať z postele?" Podíval se mi do očí
"Oxiduješ tu" otočila jsem se k němu zase zády a on mě objal
"Milujem ťa" řekl po chvilce ticha. Radši jsem dělala, že spím. Je to zvláštní, když kluk, kterého jste nenáviděli vám řekne, že vás miluje. Po chvilce jsem usnula.
*Ráno*
Otevřela jsem oči a hned se mi poskytl pohled, kterej byl k nezaplacení. Majo furt spal a byl hrozně cute. Vzala jsem mobil a napsala jsem Adamovi

● Víš, že tvůj kamarád oxiduje u mně v posteli?
○ Co tam dělá?!
● No.. víš... On spí -_- Co by tu asi dělal? :dd
○ Vim já? Bůh ví co jste tam večer dělali...
● Adame neser!
○ No tak pardón.. :* :D
● Nechtěj abych z tý postele vylezla a šla tě zmlátit!
○ Oba moc dobře víme, že z tý postele nevylezeš, obzvlášť, když tam je i Majo :))

"Tak to posral" řekla jsem, vylezla jsem z postele a vtrhla jsem Adamovi do pokoje. "Já ti dám takový dělo" křikla jsem, skočila jsem mu do postele a začala polštářová bitva.
"Ooo madam vylezla.. nebude Majo smutnej, že tě tam nebude mít?" Zeptal se ironicky
"A nebude Anička smutná, když tě zabiju?" Našpulila jsem spodní ret
"Chováte se jako malý děti" řekla babička ve dveřích a my se přestali mlátit
"Omlouváme se" rekli jsme oba nastejno a sklopili jsme hlavy
"A pojďte na oběd" usmála se a odešla. Praštila jsem Adama naposledy polštárem a zdrhla jsem