Brácha Youtuber

24. Zpět do Evropy? Ne.

ADAM
"Adelizno!" Křikl jsem a vyběhl jsem za ní.
"Čo sa deje?" Zeptal se rozespale Majo, když vylezl z Ádinýho pokoje
"Je oběd" zasmál jsem se a oba jsme běželi dolů. Byla tam babička, taťka, Bětka, Áďa ale oběd nikde "Kde je oběd?" Zeptal jsem se
"No sedněte si" řekla babička. S Majem jsme si sedli na volné židle
"Co byste řekli na to, kdybychom se vrátili do Evropy?" Zeptal se taťka
"Já se tam nevrátim." Řekla panicky Adel
"Mě se tam taky moc nechce" přidala se Bětka
"Já tu jsem spokojený" zamračil jsem se
"Tak Majo, je to na tobě, vrátíme se?" Zeptala se babička
"Bude to znieť sebecky , ale ja by som sa vrátil . Predsa len tam máme všetci kamarátmi" řekl
"Cože?!" Vyjekl jsem. Adel se na něj smutně podívala a odešla
"Majo je host, nechali jsme to na něm a on to rozhodl, zítra letíme" řekl taťka a všichni odešli do svých pokojů..
"Proč jsi to řekl?!" Zastavil jsem ho
"Kvôli Adel , nemôže utekať ani pred Vadimovou smrťou a ani pred Honzom" řekl "A navyše tam má Míšu , Péťu , Andy aj Terku" pokrčil rameny
"Ona tě teď bude zase nenávidět" povzdechl jsem a odešel jsem. Vešel jsem do jejího pokoje, seděla na posteli a v klidu seděla. "Adel?" Lekla se a zakryla si levou ruku
"Co potřebuješ? Zeptala se mile
"Ukaž mi ruku" řekl jsem
"Na co chceš vidět mou ruku?" Vyděšeně se podívala
"Prostě mi ukaž ruku!" Řekl jsem přísně a chytl jsem ji za ruku
"Au!" Vyjekla. Podíval jsem se jí na ruku a myslel jsem, že špatně vidim.
"Proč jsi to udělala?!" Křikl jsem
"Neřvi na mě" křikla ona
"Proč?!"zeptal jsem se se slzami v očích. Nesnášiim, když si ubližuje
"Nechci zpátky! Nemůžu chodit na stejnou školu, kde se budu vídat s Honzou. Nemůžu být tam, kde mam milion vzpomínek s Vadimem.." řekla a rozbrečela se
"Spolu to zvládneme, slibuju" řekl jsem a objal jsem ji
"Adame, zůstaň tu se mnou.. tady v Americe" poprosila
"Víš že nás tu samotný nenechaj" řekl jsem smutně
"Nechci zpátky" fňukla
"Já taky" posmutněl jsem
"Adame ? Necháš nás osamote ? prosím" ozvalo se od dveří. Podíval jsem se na Adel, ona kývla a já bezeslova odešel.
Šel jsem za taťkou do pracovny. "Tati já nechci pryč a Adel taky ne" řekl jsem narovinu
"Adame.. Oba tam máte školu, kamarády.." povzdychl si a podíval se na mně
"Ale.." začal jsem
"Žádně ale! Zejtra odlétáme ať se vám to líbí nebo ne!" Zvýšil hlas. Naštvaně jsem práskl s dveřmi a odešel jsem.