Brácha Youtuber

13. ...

ADEL
"I don't believe, I don't believe it
You left in peace, left me in pieces
Too hard to breathe, I'm on my knees
Right now, 'ow" vzbudilo mě otravné zvonění telefonu. Ani jsem se nepodívala na obrazovku a zvedla jsem to
"Ano?" Řekla jsem rozespale
"Bože kde jsi?!" Vyjekl Adam
"Brácha uklidni se" protočila jsem očima
"Jak se mám uklidnit, když u tvýho domu jsou hasiči?!" Křikl
"Co?" Zeptala jsem se vyděšeně a sedla jsem si
"Někdo ti zapálil dům.." řekl už klidněji
"A já vim kdo" řekla jsem a podívala jsem se z okna "Za chvilku jsem tam" dodala jsem a típla jsem to. Ze země jsem sebrala kraťasy a nechala jsem si Honzovo triko, který mi dal na spaní. Vzala jsem mobil, ještě jsem se podívala na spícího Honzu a odešla jsem.
"Ady!" Křikl Adam když jsem chtěla vejít do stále hořícího domu. Nezastavovala jsem se a šla jsem dál. Přiběhl ke mě a chytil mě.
"Udělala to ona.. Neměla jsem jí tu nechávat" šeptla jsem potichu
"Já vím..Zemřela tam" řekl sklesle
"Adame já chci pryč.. Co nejdál odsud.." řekla jsem a koukala jsem upe mimo
"A kam to bude?" Zeptal se s přiblblým úsměvem
"Vezmeme Bětku, babičku a tátu a přestěhujeme se do Ameriky" odpověděla jsem bez projevu emocí
"Tak jako finance na to jsou, ale co Honza?" Zeptal se.
"On to tu zvládne.. Jdi domů, sbal věci a letíme" usmála jsem se. Kývl a odešel. Sedla jsem si na obrubník..
"Lass co se stalo? Proč si mě nevzbudila?" Přiběhl vyděšený Honza
"Nechtěla jsem" odpověděla jsem chladně
"Pojď ke mě" usmál se a vtáhnul mě do objetí, ale já ho odstrčila "Ady.." řekl
"Běž domů Honzo." Řekla jsem
"Ale já tě miluju a chci tu s tebou být." Pohladil mě po rameni
"Ale já tebe ne." Odsekla jsem a otočila jsem se. Měla jsem co dělat abych de na místě nerozbrečela. Po chvilce jsem uslyšela povzdychnutí a zdalující se kroky..Po chvilce jsem zvedla hlavu a se slzami v očích jsem koukala na Honzovu siluetu...
"Adel..Je sbaleno, jedeme na letiště.." ozval se za mnou Adam. Otočila jsem se na něj a zadržovala jsem slzy. Přišel ke mně, objal mě a zašeptal "Předemnou si na hrdinku hrát nemusíš, vim že tě to bolí..".
Když jsem sedla do auta, Bětka na mě překvapeně koukala.
"On s nami nepojede Ment?" Zeptala se po chvilce
"Nepojede, ale.. Můžeš se s nim rozloučit.." řekl opatrně Adam a ukázal na lavičku
"HONZOOO!!" Vyjejkla a rozeběhla se k němu
"Bětko ne." Napomenula jsem ji "Musíme jet." Dodala jsem. A koukala jsem před sebe.
"Ale Adam řikal.." začala smutně
"Adam vždycky řiká nesmysly." Protočila jsem oči a dál jsem jim nevěnovala.