Sinister

~1~

Takový menší náznak toho, co vás v dalších dnech bude čekat :o) ********************************************************************

„Do hajzlu!" Vydechl jsem a zborcený potem se posadil. Peřina se na mě lepila, boxerky i tričko jsem mohl ždímat.

 „Hazz! Co se děje?" Rozrazily se dveře a dovnitř vtrhl rozcuchaný blond kluk. „Zase jsem ječel?" „Jako kdyby tě tu někdo vraždil..." „Kluci?" „Nejsou doma. Jinak bychom tu byli všichni. Ježiši! Ty úplně plaveš! Co se ti zdálo?!" „To stejný..." Kluk smutně vydechl a pokýval hlavou.

 „Nebylo by lepší, zajít k doktorovi?" „A co mu řeknu Nialle? Že se mi v poslední době zdá pořád dokola jeden sen? A že v tom snu jsem vrahem a bez skrupulí vrazím holce nůž do břicha? Si pomyslí že jsem magor." Což by asi nebyl daleko od pravdy.

Víc jak dva měsíce, pořád dokola. Holka s havraními vlasy, jasně zelenými kukadly, kráčí boční ulicí a chce se dostat domů. Já, celý v černém ji sleduji od zastávky, kam přijíždím na motorce. Než autobus dorazí, ukryji motorku v keřích a ze stejného místa ji pozoruju. Drží se po hlavní, v chumlu těl, ale pak se odtrhuje a vchází do průchodu.
Tiše se rozbíhám a následuji ji. Ona, nic netušící kráčí dál. Má hovor. Asi máma... Se smíchem hovor ukončuje, že za deset minut bude doma. Nebude...
Díky neopatrnosti zavadím nohou o prázdnou láhev od vody. Zachrčí po zemi a holka se otočí. Vystrašený pohled se změní na nevinný a zvídavý.

 „Není slušné, se někomu plížit za zády. Viděla jsem tě, na zastávce." Zastaví se a já se pobaveně uchechtnu. Být na jejím místě, začnu zdrhat a řvát o pomoc už jen z principu.

„Jeden by čekal, že se budeš bát." „Nevypadáš jako násilník." Ukáže řadu bílých zubů, rukou mávne na pozdrav a opět se dá do pohybu.

A najednou se to zvrhne. Bojují v mém nitru dva protiklady. Ten dobrý a špatný. Jedna moje polovina je rozhodnutá odejít a nechat ji. Ta druhá však pokaždé zvítězí. Tělem mi projede vlna vzteku z toho, jakým způsobem se mnou vlastně mluvila. Doženu ji a trhnutím ji k sobě otočím.
Pak tma. Zatmí se mi před očima a probere mě až její srdceryvný výkřik. V tu chvíli má čepel až po rukojeť zasunout v těle. V očích strach a její tělo se začíná kácet.
Dopadne na zem. Tratoliště krve pod jejím tělem se roztéká až k mým nohám. Stojím nad ní, v ruce nůž ze kterého stékají kapičky její krve. Život z ní prchá a jedna, jediná slza steče z oka...