Sinister

~18~

Dočkal jsem se za pár minut. Opíral jsem se o zeď a oplatil přátelské mrknutí klukovi v bílém.

„Chceš cigáro?" „Ne." „To jsi dnes první. A co chceš?" „Chtěl bych- Kde je Lily?" „Ty jsi Styles, že? Vypadáš už líp, než když jsme tě z ní sundávali." „To je tvoje holka?" Vybuchl smíchy a zavrtěl hlavou.
„Kamarádka. Ale nenechám nikoho, aby ji škrtil." Zakýval jsem, vytáhl si sám krabičku cigaret z kapsy kalhot a vrátil se na sesternu.

„Už jdu, vydrž." „Chce tě pacient." „Který?" Lily vyšla zpoza jeho zad a usmála se. „Jsi na prohlídce?" „Tak nějak... Můžeme spolu mluvit?" „Za chvíli přijdu." Nelíbilo se mi to, jenže ona se něžně usmála a zavrtěla hlavou. Kluk mezitím odemykal nějaké dveře, držel je a čekal až projde.

„Nemůžu být s tebou taková kamarádka, pochop to." Nechtěl jsem to pochopit, ale přesto jsem kývl a vrátil se na pokoj se svěšenou hlavou...

Cítil jsem z ní cigarety, krabička cigaret se rýsovala v kapse kalhot a ona se omluvně usmála.

„Musíš to pochopit, Harry. Nesmíme si nikoho pouštět k tělu." „Máš ho ráda?" „Jeho? Neblázni... Jsme jen kamarádi, už pár let. Nastoupili jsme sem spolu." Kývám, chci aby si přisedla, ale posadí se na desku stolu, kterému chybí židle.

„Mrzí mě to." „Nezlobím se. I já bych se měla omluvit." „Bránila ses... Kde jsi je vzala?" „Občas je zapomenu vrátit, když něco stříhám a mám je v kapse. Staniční to nevidí rána, vzít je někdo z pacientů, mohl by nás i zabít... Ale mně se hodily." Omluvně se usmála, já se ušklíbl a přestal se zajímat o to, jak mě bodla.

„Co mi je? Kdo jsem? Kde je moje rodina? Kde jsou kluci? A kdo je Sinister... Je to část mě, že?"

„Jsi nemocný, trpíš schizofrenií." „To je rozdvojená osobnost, že?" „I tak se to dá definovat. Je to porucha myšlení, kdy máš bludy, což je mylné přesvědčení, které neodpovídá skutečnosti. Nebo poruchy vnímání a to jsou halucinace. To je-" „To je nereálné, vidím nebo něco slyším. Ale neexistuje to." Skočil jsem jí do řeči a křečovitě se zašklebil. Kývla a sklouzla ze stolu. Matrace se prohnula pod její váhou a kolem zápěstí, se mi omotaly její prsty.
„Schizofrenie je několik druhů. Ty trpíš paranoidní, ta je nejčastější. Je to schizofrenie, kde jsou právě bludy a halucinace. Otázkou je, jestli nemáš i simplexní, ale... Nejsem lékař, až tak tomu nerozumím." Kývu, šeptám, co je Sinister. Nevím, kde je teď a to mě děsí. Musím vědět přece kdo je.

„Sinister je výplod tvé fantazie. Je to zlo, co jsi vytvořil v sobě. Tvé druhé, zlé já. Dá se říct, že je to jakýsi démon, co ti našeptává, co říkat, co dělat, jak se chovat... Nejsi jediný, kdo takového démona má, jsi ale jediný, kdo ho pojmenoval jako „*Zlověstný". Neexistuje." Kývám, na dotazy co má rodina a kluci, a co vůbec já, jako zpěvák chvíli nereaguje.

„Svět ví, že jsi nemocný, ale neví s čím. Tvá rodina sem chodí každý týden, ale nemohli jsme je pustit... Nešlo to. Každou mámu srazí na kolena, vidět své dítě trpět. Natož vidět jak s sebou hází v posteli, je přikurtované a řve, že nás všechny povraždí." Sklopil jsem hlavu a přemýšlel.
O tom, kdo jsem, čím jsem, proč se to stalo...
„Kolegové ze skupiny volají, ale i oni sem nesměli. Staniční volala tvé mamince. Zítra přijde na návštěvu." „A my dva?" „My?" „Líbala jsi mě, ležela jsi se mnou v posteli... Proč ti na mně tak záleží?"

*Sinister = zlověstný