Sinister

~12~

„Potřebuju jen teď vědět, jestli se tě smím dotýkat." „Dotýkat?" „Líbali jsme se... Líbilo se mi to... K líbání doteky patří. Chci vědět, jestli-" Koktal jsem jako školák. Skákal z jednoho na druhý a ona mi s pobavenými jiskřičkami v očích, zacpala ústa dlaní.
Když ji oddělala, okamžitě ji nahradily její rty.

„Smíš." Zasmála se, položila se mi hlavou na břicho a zvedla ruce.

„Víš... Kdyby v tobě nebylo to... Zvíře... Teď bych tady asi ležela sama." „A já bych netušil, že někde venku, je holka, která je dokonalá, nádherná a je úplně jiná, než všechny ty, co jsem poznal."

„Nebojím se." Zašeptala, po několika minutách ticha. Jen jsme leželi, hladila mě po ruce, já ji druhou hladil ve vlasech. „Ne?" „Ne." „Když budeš spát, můžu se vzbudit. Může mě Sinister vzbudit a jednat." „Podívej se mi do očí a řekni mi, že mu v tom nedokážeš zabránit. Že se s ním nebudeš prát, a necháš jej bez boje vyhrát." Světlo lampičky, které se rozlévalo po části pokoje, ji dopadlo na tvář.
Dívala se na mě, s něhou v očích a něžně mě hladila po tváři.
„Řekni, že to nezvládneš. Že jej necháš vyhrát."
„Nenechám." Vydechl jsem po chvíli. „Budu se s ním rvát. Neublížím ti. Nedovolím, aby ti on ublížil." „Tak se neboj, že se v noci něco stane." „Opravdu mi tak věříš?" „Ano." Zašeptá a přitiskne svoje rty na moje. „Zvládneme to, uvidíš. Zjistíme, proč se to stalo. Proč je to cosi v tobě a jak se toho zbavit."

Položila se mi hlavou na paži, otočila se ke mně zády a začala usínat. Ještě předtím se svlékla, jen do trička.
S váhavostí, jsem se otočil na bok a přitiskl se na ni. Vzdychla, z jakéhosi polospánku a spokojena broukla, když jsem ji objal.
Zabořil jsem tvář do jejich vlasů a začal usínat.

„Přece si nemyslíš, že tě může zachránit." Upadal jsem do spánku, každou sekundou rychleji, ale teď jsem se okamžitě probral. Zíral jsem do tmy a jako mátoha, jsem se dostal na nohy. Odplazil jsem se do koupelny a díval se do zrcadla.
Polovina mé tváře vypadala jako moje. Byl jsem jednou polovinou pořád Harry, ale tou druhou, jsem byl Sinister.
Povýšeně se usmíval, zlověstně se smál...

„Jdi tam! Spí! Naprosto ti věří, tak to nezkaz. Usnula spokojeným spánkem a jen se neprobudí. Nic nebude vědět, nic ji přece, nebude bolet. Až s ní skončíš, můžeš se přesunout do ostatních pokojů. Nebuď ubožák!" „Ty jsi...!" Zachrčel jsem, sevřel jsem v prstech okraje umyvadla a cítil, jak se mě pomaličku zmocňuje. Snažil jsem se, sváděl jsem jakýsi vnitřní boj, ale když jsem zvedl hlavu po druhé a podíval se do zrcadla, byl tam jen Sinister.