Sinister

~7~

„O čem to mluvíš?!"

„Kde bydlíš? Přijdu a vysvětlíš mi to."

„Nemůžu ti to vysvětlit... Sám tomu nerozumím. Nevím co a proč, se se mnou děje, ale v mé přítomnosti, nebudeš v bezpečí. Přijdeš ke mně a nemusíš odejít. Nevím, jestli se ovládnu. Je to riskantní... Poslechni, co jsem ti řekl a budeš v bezpečí."

Díval jsem se do okna a čekal na odpověď. Místo sms, začal mobil vibrovat a písmenka na dipsleji, ukazovala slovo „Lily." S povzdechem jsem hovor tipl a mobil vypnul.

Několik dalších hodin jsem seděl v posteli, díval se před sebe a přemýšlel, co mám dělat. Jedna věc byla jasná, jsem nebezpečný. Velmi nebezpečný...
Další, taky vlastně jasná věc byla, že jsem mohl ohrozit kohokoli. Svou rodinu, kluky, jejich rodiny, které se v našem bytě střídaly, jako na běžícím pásu. Představa, že se pokusím zabít třeba Phoebe nebo Daisy od Louise, mě děsila... Byly to jen malé holčičky, které ve mně měly dalšího bratra...

Popadl mě jakýsi záchvat, sebral jsem tašku a naházel do ní pár kusů oblečení, sám se oblékl a vypadl z domu.
S taškou přes rameno, jsem nasedl na motorku, a bez cíle vyrazil. Už po pár minutách jsem ale cíl znal.

Zastavil jsem před domem Lily a ukryl se ve stínu protějšího domu. Svítilo se v jediném okně a ona se po chvíli v něm zjevila. Vyhoupla se na parapet a u koutku rtů, se ji objevila cigareta. Vyfoukla dým, svěšenou nožkou ven do ulice pohupovala a v druhé ruce držela mobil. Někomu volala a se smutným zavrtěním hlavy, odtáhla mobil od ucha.
Chvíli se dívala, snad zaujatě, na rám okna, pak trhla hlavou prudce doprava. Cigareta skončila v popelníku a ona mi zmizela z dohledu.

Stál jsem na chodníku, třásl se a přemýšlel, kam teď. Štěkot psa mě vyděsil, trhl jsem s sebou a s hrůzou se díval, jak Lily vychází z branky. Před ní poskakovala německá doga a trpělivě čekala, až ji panička dojde.
Ňafala ji po rukou, vesele štěkala, ale Lily šla za ní, jako tělo bez duše. S povzdechem jsem se za ní díval a nepatrně vyšel ze stínu. Doga se obrátila a se štěkotem vyrazila ke mně. Nebál jsem se rozevřené tlamy, z které kapaly sliny, bál jsem se, až se setkám s Lily. Doga nereagovala na volání a ona se za ní rozběhla.

Psisko stálo metr ode mě, celé naježené a vrčelo.

„Rexi!"

Odtrhl jsem zrak, od uslintané tlamy a zahleděl se na novou příchozí.

„Harry?!" Semkl jsem víčka a trhl rameny. Takové gesto, které nic neřekne, ale lepší mě nenapadlo.
„Co tu děláš?!" Na hruď mi dopadla pěst. Překvapeně jsem na ni pohlédl a ona ztuhla. Lapala po dechu a pak mě znovu bouchla.

„Muší váha." Vydechnu pobaveně a další ránu zachytím. V očích má slzy a celá se třese. Hrdinství ji opustilo. Jen plácnutí do větru...
Začíná foukat, vypadá to na bouřku. Hororová atmosféra, byť je několik metrů od nás, její dům. Místo, kde je v bezpečí, kde má rodinu, kde se ji nic nemůže stát, protože tam bych ji teď neublížil.

„Chtělas přijít ke mně a teď se bojíš." Skláním se, šeptám ji to do rtů a ona se roztřese ještě víc. K mému překvapení se najednou vytáhne na špičky a dá mi ruce za krk.

„Děsíš mě a i když chci utéct, chci tu zůstat s tebou. Chci vysvětlení... Proč a kdo je on?"

„Chci utéct a být tu s tebou, protože mě přitahuješ." Zamumlu a odstrčím ji od sebe. „Lily..." Obrátím se k ní zády, začíná ve mně vřít krev, zlo narůstá.
Její ručky, se omotají kolem mého pasu, zaboří mi tvář do zad.

„Jsi člen skupiny, ne vrah." „Poznalas mě?" „Tvoje oči a jméno..." Zachichotá se a prosí, ať se k ní otočím. „Harry!" Zašeptá mi do rtů jméno. Klepe se, vím, jak musím vypadat, ale ona neutíká. Přitiskne se ke mně, a já ji tak nějak automaticky, omotám ruce kolem těla. Sevřu ji v náručí a zabořím ji tvář do vlasů.

„Ovládá tě?" Kývnu a ona zasténá. Chytá mě za ruce a snaží se uvolnit můj stisk.

„To bolí, Harry, prosím! Nedělej to!" Dá mi pusu na koutek rtů, ale zabírá to. Sevření polevuje, už je to jen ochranitelský stisk.

Nerozumím ničemu. Plácám se ode zdi ke zdi, v návalech zlosti a lítosti. Držím ji, po tváři ji tečou slzy, ale nevypadá to, že by chtěla utéct. Riskuje se mnou svůj život a přesto se mi dívá do tváře s láskou v očích. Podivně mě tohle celé konejší, nechci ji pustit  a ona mě pohladí po tváři.