Sinister

~10~

 „H-Harry...." Udělala několik kroků vzad. Psisko, pár metrů od nás, se přiblížilo, shrbilo se a začalo vrčet.
„Hm?" Cítil jsem, jak mi na tvář sedá škleb, vykročil jsem k ní a ona znovu ucouvla. „Bojíš se? Kdo ti tu pomůže? Ani ten čokl, tě neochrání. Chyba, jít sem, nemyslíš?" Zasténala a zachytila mě za zápěstí. Obemkl jsem prsty její krček a začal jej svírat.
„Pro-prosím! Ha-Harry! T-to ne-nejsi ty!" Marně mě chytala za ruku, snažila se ji sundat z krku. Pomaličku začala sípat, lapat po dechu a já ji vyzdvihl do vzduchu.

Netvor ve mně, se začal smát. Přišel jsem si zraněný, jako kdybych ležel na dně hluboké propasti, kam se slunce nedostalo a nebylo možné utéct.

„H-Harry!" Držela oči otevřené jen stěží. Stále mě chytala za ruku a do holeně mě kopla její noha. Místo toho, abych přestal, jen mě to vyburcovalo.
Sevřel jsem ji krček silněji, lapavě se nadechla a psisko, které stále jen vrčelo, na mě začalo dorážet. Zuřivě štěkal, jednou jsem jej odkopl a po druhé se mi zakousl do nohy. Zavrčel jsem, stejně jako Sinister.
Nedařilo se mi jej odehnat, byl do mě zakousnutý, cloumal hlavou se snahou, vyrvat mi maso z nohy. Upustil jsem Lily na zem. Lapavě se nadechovala, mnula si krk, ale místo toho, aby utekla, odehnala psa. Ležel jsem na zemi, cítil jsem, jak mi po noze teče krev a vzápětí mi ona stlačila ránu.
Nechápavě jsem na ni pohlédl. Nadvláda Sinistera polevila. Zmítal se ve mně, probojovával se na povrch, ale ona byla stále u mě. Šeptem jsem ji posílal pryč, omlouval se a ona mi s tváří, naplněnou zoufalstvím, vtiskla něžný polibek.

„Nebyl jsi to ty! Byl to on! Já se tebe nebojím a jeho také ne! Ty mu nedovolíš, aby mi ublížil!" Pomohla mi na nohy. Sinister se vztekal, skoro ji zabil. Tedy, já ji skoro zabil...

„Kam mě vedeš? Lily, prosím! Nech mě tady, já se o sebe postarám a uteč!" Sledoval jsem psa, blížil se ke mně, ale nevrčel. Otřel se mi o nohu a olízl mi ruku. „I on ví, že ten co mi ubližoval, jsi nebyl ty." Rex mi znovu olízl ruku a Lily se pode mnou, skoro zlomila. Byl jsem na ni příliš těžký, ale statečně mě podpírala.
„K tobě domů? Lily, to je nebezpečný!" Jen na mě pohlédla a vedla mě zpět cestou, kterou jsme sem došli. Zhroutil jsem se na zídku u prvního domu, na který jsme narazili. Lily se ode mě rozběhla, myslel jsem, že mizí, ale za chvíli se vrátila. „Dej mi mobil." „Cože?" „Mobil." Natáhla dlaň. Nechápavě jsem ji jej podal, někomu volala, říkala adresu...

Za deset minut se objevil taxík. Z něj vyskočil nějaký kluk, zhruba ve věku Lily.

„Ahoj! Děkuju! Potřebuju do nemocnice." „Co se ti stalo? Kdo to je?" Zamračil se kluk a zachytil ji za paži. Vyškubla se mu, zabodla mu prst do hrudi a něco mu řekla. Semkl rty v tenkou čárku a kývl. Pomohl mi do auta a za jízdy jsem slyšel, jak vrže vztekle zuby.
Lily se ke mně přitiskla. Netušil jsem, jestli to byl Sinister, nebo já, ale něco mi říkalo, že oni se znají nějak jinak. Vadilo mi to!
 Semkl jsem rty, sevřel dlaně v pěst a měl chuť toho kluka zabít. Na bradě jsem pocítil prsty Lily. Natočila k sobě mou tvář a beze slova mě políbila. Objal jsem ji, cítil se jako vítěz a ona si opřela hlavu o moje rameno.

„Nepouštěj mě." Zašeptala po pár minutách, když jsem ji na pár sekund pustil. „Ty se mě opravdu nebojíš?" Zašeptal jsem ji tiše do rtů. „Ne. Jsi jediný u koho vím, že mě ochrání. I před sebou." Znovu mě políbila, kluk sevřel volant, až mu klouby zbělaly.
Dorazili jsme k nemocnici.
Lily vyběhla ven, vrátila se zřízencem a když se objevil doktor v ordinaci, kam mě zavezli, okamžitě se dala do vyprávění.

Popsala, jak mě její pes kousl, když jsem s ním blbnul. Vše jsem odkýval, doktor sice vrtěl hlavou, že je rána velmi hluboká a okraje jsem poničené, ale nohu mi sešil. Lily vytáhla z kapsy v bundě papír s údaji o Rexovi. Pozvedl jsem obočí a ona tiše zašeptala, že Rex je na cizí velmi agresivní a už napadl dvakrát jednoho kluka, který si na ni dovoloval. Proto nosila papír s jeho očkováním vždy u sebe, kdyby náhodou.

„Kdo je to?" Šel jsem o berlích a zastavil se kousek od vchodu. Viděl jsem kluka, jak stojí opřený o kapotu a kouří.
„Neřeš to." „Lily?" „Můj ex..." „To jsi zavolala svého ex?!" „Je to taxikář." Trhne ramenem a vezme mě za bradu. „Neřeš to. Nic k němu už necítím a chci, aby ses krotil. Vím, že jsi měl chuť jej zabít a mám pocit, že to nebyl Sinister, který by tě ovládal." Hladově mě políbí a dá mi ruce na krk.
„Udělám všechno proto, abychom tohle vyřešili. Abychom jej zničili a on už ti neubližoval. Ani mně... Nebojím se, rozumíš? Nebojím se tebe, ani jeho. Ty jsi ten silnější, ty mu nedovolíš, aby mi ublížil. Viděla jsem ti to na očích. Kdyby Rex nezasáhl, pustil bys mě. Vím to! On tě možná ovládá a chce mě zabít, ale já jsem silnější, než on a vím, že ty mu to nedovolíš! Věř mi, ano?"