Sinister

~5~

„Možná tě nechám kousnout. Líbíš se mi." Než jsem se nadál, byla pryč. Naházel jsem do sáčku pár rohlíku, a hnal se k pokladně. Na chodníku jsem se marně rozhlížel, nikde nebyla a já si zoufale povzdechl. Začichal jsem jako pes... Její vůně?
Za mírného běhu jsem sledoval pachovou stopu, dovedla mě až k Big Benu, kdy jsem ji zahlédl na mostě.

„Hej! Proč mi pořád mizíš?" Překvapeně se zastavila a pak zrudla. „Myslela jsem... Jak jsi mě našel?" „Parfém?" Sklonil jsem se a ona zrudla ještě víc. „Nečekala jsi, že tě budu hledat? Lily, řekneš mi, že se ti líbím a pak zmizíš? To se nedělá." Snažil jsem se sám se sebou bojovat, ale Sinister měl převahu. Zase s ní mluvil on.
„Lily? Jak víš, že se tak jmenuju?" „Možná umím číst myšlenky." „Jsi... Zvláštní." Bojovně vystrčila bradu a rozhlédla se kolem nás. Jistě, ujišťuje se, že ji někdo pomůže, kdyby se něco dělo.
„Bojíš se mě?" „Měla bych?" „Co když řeknu, že jo?" Sinister... Ona se však jen rozesmála a v nesouhlasu vrtěla hlavou.

„Budu už muset jít. Měj se Harry." „Počkej!" „Co je?" „Když se potkáme po třetí, zvu tě na kávu."

„Ty jsi tak slabý! Slabý a ubohý! Nedokážeš nic udělat tak, jak máš!" Vrčel mi v hlavě hlas a já se dopotácel domů. Měl jsem před očima ty její, viděl jsem její úsměv a podivně mě tenhle obrázek uklidňoval.
 „Jdi k čertu!" „K čertu? Já sám jsem ďábel!" Semkl jsem víčka a zapil několik prášků na spaní.

Bezesná noc, teda... Asi.
 Vzbudil jsem se mírně opocený, ale to jsem dával za vinu teplé dece. Posnídal včerejší rohlíky a prohrabal pokoj Louise a Liama. Kuřáci dva... Jejich zásoby jsem objevil hned. Aby moc neremcali, sebral jsem od obou několik cigaret a posadil se na balkóně.

Ještě před tímhle vším, jsem cigarety bral jako zlo. Ale teď, ve spojení se silnou kávou mě podivně ukonejšily. Labužnicky jsem vyfukoval dým a díval se na oblohu. Byla zatažená a názorně zobrazovala moje nitro.

„Měl bys vyrazit do ulic." „Jdi do hajzlu!" Zavrčel jsem sám na sebe, pro sebe a šel si pro další prášky. Jak od bolesti hlavy, tak na spaní. Hodinu jsem se převaloval a Sinister uvnitř se bránil a znemožňoval mi propadnout do spánku...
 Probral jsem se rozlámaný, opět potem zborcený. V hlavě se mi ozýval odporný smích a pro tentokrát převzal úplnou kontrolu nad mým tělem. Myslel jsem jako Harry, ale jednáním jsem byl on. Oblékl jsem se, přes odpor nasedl na motorku a jel někam do neznáma. S hrůzou jsem zabrzdil u řadového domku. Sesedl z motorky a vyrazil k brance.

„Je sama. Udělej to!" Stiskl jsem zvonek a čekal. Dveře se otevřely a z nich vykoukla ta malá ze snu. „Harry?" Vydechla, naprosto šokovaná a překvapená. „Jak jsi mě k čertu našel?! Jsi tajný agent či co?" Otevřela dveře dokořán a objala se pažemi. „Já... Nevím." Vydechl jsem zničeně a sváděl vnitřní boj. V pěstích mi cukalo, chuť ublížit opět vzrostla, ale ta část mě, která bojovala a zůstávala svá, odmítala ublížit.

„Jsi v pořádku?" Zvedla starostlivě ruku a dotkla se mě na lokti. „Ne." Chraptím a Sinister se snaží promluvit místo mě. „Můžu dál?" Naplní mě zoufalství, je to on.
„Hm... Jo." Trhne rameny a ustoupí. Protáhnu se dovnitř, při procházení kolem zrcadla mi dochází, že je pozdě. Sinister se mi zračí ve tváři, oči postupně ztrácí zelenou barvu, na rtech mi sedí prazvláštní úsměv. 

„Kdo jsi? Jak je možný, že jsi zjistil kde bydlím? Sledoval jsi mě?" „Ne." Přimhouří oči a pak se s nevinným úsměvem zeptá, jestli chci něco k pití. Ukáže mi záda a lije mi do skleničky Colu. Kradu se ji za záda, když se otočí, úlekem sklenici upustí.
 Roztříští se nám u nohou a moje prsty ji obepínají krček.
 Lapne po dechu, vyzvednu ji a stisk zesílí. Chraptí moje jméno a snaží se oddělat mou ruku. Jiskrné oči začínají pohasínat, pláče ale dál bojuje. Snaží se zachránit a já opět stisknu víc. Jedna ze slz mi stéká na prst, něco uvnitř se zlomí a sevření povolím. Sjede mi k nohám, mezi střepy a lapá po dechu.

„Lily..." Teď jsem to já. Sinister vymizel, nechápu jak a proč. Ale teď jsem to já a musím tohle napravit.
 
"Proč?! Kdo jsi?!" Vydechne a plazí se po zemi ode mě. „Tvoje oči..." Šeptá, mne si krk. Po rukou ji teče krev, pořezala o střepy a celá se třese. „Sinister..." Zašeptám a uvědomuju si, že on je teď slabý. Dvěma kroky jsem u ní, hystericky zakřičí, když ji zvednu do vzduchu. „Neublížím ti, ne teď... Promiň, já nechtěl. To on."
Podvědomě tuším, kde je koupelna. S neskrývanou hrůzou se dívá, jak ji ošetřuji dlaně a když ji chytím za bradu, snaží se ode mě dostat. „Ne, ne! Počkej! Neublížím ti." Zachrčím a ona zbledne ještě víc. Pouštím ji a chytám se za hlavu. „Musím pryč... Já nechtěl, tohle bych nikdy neudělal. To on... Lily odpusť!" Sinister se ve mně vzpouzí, vyklopýtám z koupelny a snažím se dostat ke dveřím.

„Kdo je on?!" Zastaví mě její hlas a chytí mě za triko. „Musím pryč...! Ublížím ti, zase. Nechci." Vyrazím ze dveří, je mi zle, motá se mi hlava, chce se mi zvracet. Pak nastane tma...