Sinister

~9~

„Sen?" Kývne a zoufale si opře čelo o moje.

„Zdá se mi o tobě. Myslela jsem předtím, že je to jen hloupý sen. Dávala jsem to za vinu tomu, že jsem se vrátila k vaší skupině. Naivita fanouška o tom, že sny o jeho oblíbenci, jsou jen výplodem fantazie. Ale pak se ten sen začal měnit. První, dva, byly... No, milé? Nevím, jak to pojmenovat. Vše v nich, bylo skoro až skutečné, jenže pak se to otočilo.
 Neubližoval jsi mi v nich, ale ty ses trápil. Trpěl jsi, byl jsi... Zjizvený, zničený, na rukou jsi měl otlaky od pout, na krku a po těle, byly řezné i střelné rány. Nevím, kdo ti to dělal, neviděla jsem ho. Viděla jsem tebe, tvou bolest, slyšela tvůj křik..." Znovu se opře čelem o moje a skryje tak stékající slzičky.

„Moje sny, byly od začátku hrozné." Zachraptím a ona se na mě vyděšeně podívá. Posadím ji zpět a odstoupím. Zatnu dlaně v pěst, dech se mi zrychluje a ona ze zídky sjede.
 „Harry, prosím!" Drží mi tvář v dlaních, staví se na špičky. „Potlač to! Nechceš mi ublížit, já vím, že nechceš. Líbilo se ti, když jsi mě objímal? Když jsem tě líbala?" Semknu víčka a kývnu. Moje nitro řve, Sinister se vzpamatoval a snaží se probojovat na povrch.
„Mysli na to. Taky se mi to líbilo. Moc." Poslední slůvko mi zašeptá do rtů a jemně mě políbí.

„Lily... Já ti nechci ublížit!" Snažím se ji odstrčit, ale ona se kolem mě omotá. „Neublížíš mi!" Jsem oslabený a nemá moc práce s tím, aby mě dostrkala k zídce. Opřu se o ni, postaví se mi mezi nohy a znovu mě začne líbat. Rozepla mi bundu i košili, hladila mě po břiše, přejížděla dlaní přes hruď na krk a zase zpět.

Hladím ji po těle, psisko si běhá kolem nás. Občas přiběhne a zkontroluje, jestli je Lily v pořádku a zase zmizí.

Odtahujeme se od sebe, až po dlouhých minutách. „Řekni mi tvoje sny." Posadila se vedle mě a držela mě za tvář.

Omotal jsem ji ruku kolem těla, pochopila a posadila se mi na klín. Chvíli jsem se na ni jen díval, a váhavěji dal pusu. Ve vlasech jsem ucítil její prsty, přitiskla se ke mně těsněji.
„Hm? Nebo se chceš jen líbat?" Uchechtnu se. Nechápu, jak může být najednou tak klidná. Proč se nebojí? To mi tak věří? Věří, že její polibky mě zastaví?

Nemám odvahu, pohlédnout ji do očí, když popisuji její smrt v mém snu. Hruď se ji přerývaně zvedá, chytá mě za bradu a nutí, abych se na ni podíval.

„Nechceš mi ublížit. TY mi ublížit nechceš." Toužebně mě políbí, odtáhne se, opře se čelem o moje a třese se.

„Co když ano? Lily... Tohle... Je to krásný. Líbí se mi to, tvoje rty mi zachutnaly... Ale co když se neovládnu? Nechci tě zabít!" „Harry..."
„Měla bys vypadnout. Někam daleko, nejlíp snad ze země." „Ale-" „Bude to tak lepší. Začneš jinej život. Nemůžeš mi pomoct a já nechci riskovat, že ti ublížím. Už jednou jsem tě škrtil, co když to udělám znovu a povede se mi to? Nebo tě zavraždím, tak jak v tom snu?"
„Pokud máš ty sny o mé smrti, za níž můžeš, proč mám já sny o tobě? Musím ti pomoct, musíš mi to dovolit! Nevím, co se ti stalo, proč se to děje ani nechápu, kdo je Sinister... Ale je v tobě... Musíš ho dostat pryč, nějak a já ti k tomu musím pomoct."

„Lily... Teď mě krotíš, on je oslabený, ale nevydrží to tak napořád. Nedám ti jistotu, že ti neublížím. Nechci ti ubližovat. Nechci tě zabít." „Najdeme někoho, kdo tomuhle rozumí, kdo nám něco poradí. Ale mě se nezbavíš. Jestli si myslíš, že se skryješ a budeš s ním bojovat sám, tak se mýlíš. Harry, jsi člen skupiny, máš svou rodinu, musíš tohle vyřešit! Před světem se neskryješ."

„Ale ani přede mnou." Zbledne, pozvednu hlavu a v očích vidím čirý strach.