Sinister

~16~

Nutí mě do stoje, vede k zrcadlu v jehož odraze vidím sám sebe. Jen sebe... Tváře mám propadlé, jsem našedlý a v očích mám prázdno.

„Ničemu nerozumím." „Jsi v nemocnici. V léčebně... V psychiatrické léčebně." Srdce mi zabouchalo. Psychiatrie? Blázinec... Já jsem blázen.
Znovu jsem pohlédl do zrcadla, prázdno z očí mizelo, nahrazoval jej vztek.
„Já jsem blázen?!" Vrčím zlostně, vyškubla se mi a přeběhla ke dveřím.
„Nechci křičet! Nechci volat o pomoc...! Pohni se a udělám to. Dostaneš znovu injekce a znovu tě přivážeme!" Ztuhl jsem na místě a pohlédl na popruhy. Nechtěl jsem do nich, ale...

„Kdo jsem?! Kdo-kdo je Sinister, proč...?! Proč ti chci teď ublížit a přitom vím, že tě miluju?!" Křečovitě se usmála a pustila kliku dveří. Levačku ke mně natáhla a já se chytil. Je těsně u mě, hladí mě po krku a byť je na pokoji s bláznem, přidržuje kliku pravou rukou. Nemůžu se zbavit dojmu, že tím dveře jistí, aby nás někdo nepřekvapil. Ten doktor by asi neustál vědomí, že její rty mě líbaly...

„Jsi nemocný..." „Nejsem, vždyť... Lily, byl jsem u tebe. Leželi jsme spolu v posteli-" „Ne Harry. Nebyli jsme u mě. Byli jsme tady, ležela jsem tady s tebou a porušila tím pracovní kázeň... Nikdo se to nesmí nikdy dozvědět, ano?" Kývu a semknu víčka. Snažil jsem se, vybavit si každý detail od našeho seznámení... „Nic z toho, co si myslíš, že se stalo nebylo. Nic... Nevím, co vše se ti v hlavě objevilo, ale byla to jen fikce. Jediné, to pravé, co se ale stalo tady, byly..." „Polibky..." Zašeptám a uslzeně na ni pohlédnu. „Harry..." Její hlas zní něžně, doslova mě hladí.
„Co mi je? Kdo je Sinister? Kde je teď? Potřebuju pomoc!" „Nekřič!" Položí mi dlaň na ústa a vytáhne se na špičky.

„O tomhle by s tebou měl ale mluvit lékař, ne já." „Jenže já věřím jen tobě. Ničemu nerozumím...! Vše, co se stalo mezi námi, to kde jsme byly... Byla to jen iluze v mé hlavě a..." Odmlčel jsem se a znovu se kolem nás rozhlédl.
„Kde jsou kluci? Niall, Liam a Louis? Kde je moje rodina?" Mám plno otázek, její jméno se nese chodbou. Někdo ji volá a ona mě pustí.
„Přijdu, jak budu moct. Harry, můžeš z pokoje, po oddělení, ano? Jen nedělej problémy, vše ti pak vysvětlím." „Budu tady... Lily?" „Ano?" Znovu dveře přivřela a obrátila se. „Jsem blázen?"

„Jsi nemocný. Ne blázen." „Líbala jsi mě..." Dala mi pusu na tvář a stydlivě se usmála. „Kdyby to kdokoliv tady věděl, vyhodí mě. Pustila jsem si k tělu pacienta a to neexistuje. Nevím, proč jsem to udělala, proč mi na tobě tak záleží, ale vím, že ti musím pomoct." „Jsi čarodějka." Vybavil se mi rozhovor, který asi nemá reálný podklad, ale ona se usmála a kývla. 

„Jsem."