Sinister

~3~

Vše probíhalo jako ve snu. 

Autobus odjel, dav přešel na protější chodník. Šla v něm a odpojila se u průchodu do druhé boční ulice. Nohy mě neposlechly a daly se do pohybu. Bránil jsem se, chtěl jsem se otočit a odejít ale nešlo to. Dál jsem ji sledoval a věděl, že si mě za pár sekund všimne. Na zemi ležela láhev od vody, chtěl jsem ji minout, ale...

Obrátila se a leknutí se změnilo na nevinný a zvídavý pohled.

 „Není slušné, se někomu plížit za zády. Viděla jsem tě, na zastávce." Zastaví se a já se pobaveně uchechtnu. Jak paradoxní, vzhledem k tomu, že vím, co se má stát. „Jeden by čekal, že se budeš bát." Můj hlas zněl najednou jinak. „Nevypadáš jako násilník." Ukáže řadu bílých zubů, rukou mávne na pozdrav a opět se dá do pohybu.

Zatmí se mi před očima, mlhavě však zahlédnu, jak se prudce znovu obrátí. „Počkej... Ten hlas. Neznám tě?" „To těžko." „Nemyslím si. Už jsme se někde viděli. Určitě..." Váhavě přistoupí za mnou a zvedne hlavu. „Kdo jsi?" Tím jak mluví, prodlužuje si život a mě tím vytáčí. Už dávno měla být mrtvá!
Chystám se něco odpovědět, vedle v odpadcích však cosi zašramotí a její ruka stiskne křečovitě tu mou. „Promiň." Uculí se a s odporem hledí na krysu. Jenže... Tohle působí jako stopka.

„Harry. Jmenuju se Harry a jo, asi jsme se viděli. Pár týdnů zpět. Tady na zastávce, ptala ses, jestli jsem v pořádku." Agrese odplula. Hrudník se překotně zvedá, ale chuť ublížit slábne.
„Vidíš? Říkala jsem to... Proč mě sleduješ?" „Sleduju?" „Jdeš za mnou od zastávky, pochybuju, že máme jinak stejný cíl." „Jak víš, že jdu za tebou?" „Parfém. Jsi cítit na míle daleko." Začne se smát a pohlédne na hodinky. „Musím jít, máma čeká... A hlavně, tohle není zrovna příjemné místo. Měj se, Harry." „Jak se jmenuješ?" Křiknu, ale ona zmizí ve stínu.

„Tak takhle by to nešlo!" Prudce se obrátím. Za mnou však nikdo není a v uších mi zní nepříjemný smích.
 „Bojíš se? Mě?! Sebe?!" Chytím se za hlavu a sjedu do kleku. „Harry, Harry... Tohle bylo poprvé a naposledy, co jsi selhal, rozumíš?" „Kdo jsi?!" „Sinister..." Chechot v hlavě opět vypukne, div se mi hlava nerozskočí.

Nějak, nevím jak, jsem se dostal domů. Za odemykání dveří od bytu jsem hledal mobil, rozhodnutý zavolat Niallovi. Ale co mu řeknu? Že jsem slyšel v hlavě něčí hlas? Neuvěří mi... Už tak jsem jim musel připadat jako blázen, co se noc co noc budil se řevem. A teď, když sny přestanou, děje se tohle... Proč?!

„Copak, nemůžeš spát?" Převaloval jsem se v posteli, neschopný usnout. Prudce jsem se posadil a než mi došlo, že tu jsem jen já, chvíli to trvalo.
„Přede mnou neutečeš. Nepopírej to, co je zřejmé." Semkl jsem víčka i rty. Dlaněmi drtil spánky a doufal, že tahle fantas magory brzy skončí.
 „Když mi nebudeš odpovídat, nezbavíš se mě. Tím si můžeš být jistý." Hlásek, prošpikovaný jízlivostí se opět ozval.

„Co chceš?!" Zavrčel jsem rezignovaně. „Tebe?" „Mě?" Zvedl jsem hlavu a zadíval se do prostoru. „Něco ti ukážu..." Něco, co se vymykalo mému chápání, mě vytáhlo na nohy. Ty mě donesly k zrcadlu v koupelně, co patřila k mému pokoji. Sám se prostor rozsvítil a já se opřel o okraj umyvadla. „Zvedni hlavu." Jasný pokyn a já, jako marioneta poslušně hlavu zvedl.
Spatřil jsem sebe. Jen... Nějak jinak. 

Díval jsem se do své tváře, která byla nezdravě našedlá. Duhovky byly krvavě zbarvené a na rtech mi seděl zlomyslný škleb. „No?" „Co to je!?" „Já. Ty. My." „O čem to mluvíš?" V zoufalém gestu jsem si přejel dlaní přes tvář. Osoba v zrcadle to však neudělala.

„Jsem tvá součást. Kus tebe samého a sílím! Jsem v tobě od narození, ale až teď jsem měl sílu a příležitost začít růst." Škleb se prohloubil, v očích se zlostně zablesklo. „Nerozumím..." Ne, tohle jsem opravdu nechápal a odmítal to akceptovat.
„Ale rozumíš. Stačí jen chtít! Uplyne pár dnů a..." Zachechtání se mi zakouslo do mozku a v následné chvíli jsem se díval do zrcadla, na svůj odraz.

„Gemm? Kdy se vracíš domů?" „Harry! Vůbec nevím. Děje se něco?" Zatrylkovala mi ségra do ucha, když jsem ji následující den volal. „Ne... Jen jsem tě chtěl vidět." „Tak přileť. Nemáš na letenku?" Hraně jsem se zasmál a hovor po pár minutách raději ukončil. Co když ta kráska, se smaragdy místo očí není jediná, kterou mám zabít...?