Halibel bojovala proti Toshirovi ve férovém boji. Byla poslední, která ještě z Espady žila až do doby než se objevil Aizen, který se rozhodl, že tenhle boj dokončí sám. Dvěma tahy mečem a slovy "již tě nepotřebuji" pošle Halibel na smrt, ale co když...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ostrá bolest po ostří, které ji projelo tělem, jako nůž máslem. "P...proč Aizene?" vydral se ji slabý ton hlasu z úst dřív než její tělo začalo klesat k zemi.
"Už tě nepotřebuji" to jediné řekl. Žádný dík ani žádná úcta. Jakoby nasazovala život jen sama za sebe, ale tušila, že to, tak dopadne. Chvilku ještě sledovala krajinu okolo sebe, až nakonec zavřela oči se smířením, že tohle je už její konec, když náhle ucítila něčí dotek na ruce a prudké trhnutí, které zastavilo její tělo těsně od betonu.
Prudce otevřela oči, aby spatřila viníka, který zbrzdil její pád. "Ty?" řekla chraplavě, když cítila, jak se ji krev pomalu vytrácela z těla jako voda, která protékala cedníkem. "Ještě jsme spolu neskončily a takhle to skončit nemá" řekl Hitsugaya a opatrně ji položil na zem. Očima zkoumal její řeznou ránu, která byla dost hluboká, ale nedělal si kvůli toho žádnou vrásku spíše naopak jen se usmál. "To bude dobrý" klidně si oddychl a ruce opatrně přiložil na její ránu.
Halibel ho jen koutkem oka sledovala, co chce dělat. Náhle jejím tělem projela vlna úlevy. Bolest, jakoby zmizela a ani nikdy nebyla. Dech se ji uvolnil a už nebyl přerušovaný.
Teď Hitsugaya v duši děkoval za to, že ho Rangiku přemluvila k tomu, aby šel na lekce léčení ke kapitánce Unohaně.
"Hitsugayo, co to děláš?!" křikl Komamura, který tam doběhl, jelikož neslyšel žádnou dunivou ránu po tom, co Halibel spadla.
"Zachraňuji ji" šeptl tiše, jakoby se za ty slova styděl. Vlastně ani neznal důvod, proč tak činil. Jediné, co věděl bylo to, že nechtěl, aby další loutka Aizena nezemřela. Už nechtěl vidět tolik mrtvých kvůli jednoho magora.
"Zbláznil ses je to náš nepřítel!".
Hitsugaya nereagoval jediné na, co se soustředil bylo léčení tedy dokud ho Komamura silou neodžduchl od jejího těla. Halibel se skoro neudržela a málem vyjekla bolestí, která se ji vrátila do těla jakoby právě spadla na několik nožů, které projeli jejím tělem. Hlavu opatrně natočila ke dvěma kapitánům, kteří se dohadovali o tom, jestli ji mají zachránit.
"Byla jen další loutkou Aizena!" křikl Hitsugaya poslední větu a prudce Komamuru odžduch na bok. Cítila, jak se ji při těch slovech lehce zadrhl dech a v očích se ji objevilo něco, co se podobalo uvědomění. Teprve teď ji do cvaklo v hlavě, že vše, co pro ni Aizen udělal bylo jen sehrané, aby se k němu přidala, kdyby tak neučinila vůbec nic by se nestalo. Touha po tom být v espadě ji tak zaslepila, že kvůli toho ztratila své tři přítelkyně, které zemřeli jen kvůli její touze.
"Hej!" zatřásl s ní lehce Hitsugaya a tím ji vytrhl z pochmurných myšlenek. Zrakem vzhlédla k němu a lehce se zašklebila. "Opravdu tak toužíš zachránit někoho, kdo tě chtěl zabít?" položila mu otázku, aby si to dobře rozmyslel. "Kdybych to nechtěl udělat, tak to nedělám" podotkl a pohledem spočinul na Komamurovi. "Buď mi pomoz nebo odejdi. Nepřesvědčíš mě o tom, abych ji tu nechal" ohradil se a v očích měl zápal hněvu. Viděl, jak bojovala a slyšel, co prožila, i když se ho snažila zabít, tak nebojovala za sebe, ale za Aizena. Pokud s ní měl bojovat, tak chtěl v rovnocenném boji ne protože to řekl někdo komu to dlužila.
Komamura tam chvilku stál, ale nakonec k ní došel a mohutnýma rukama podebral její tělo, které už pomalu nedokázala ani ovládat. Začala pociťovat nejistotu. "Běž pomoct zastavit Aizena postarám se o ni" ujistil Hitsugayu, který beze slov jen kývl a bleskovým krokem zmizel.
Odnesl pomalu Halibel do bariéry, kde byli zranění.
Izuru zvedl zrak, když slyšel kroky a uviděl Komamuru. "Kapitáne vždyť to je...".
"Já vím kdo to je uzdrav ji" odsekl a klekl si na zem, aby její tělo mohl šetrněji položit. "Proč to děláte?" zeptala se nechápavým tónem hlasu a oční víčka se ji pomalu zavíraly od únavy. "Protože nejsi jako ostatní" řekl, jakoby si za tím stál celou dobu, i když ho musel Toshiro přesvědčovat.
Než se stihla, ale zeptat na další věc, tak její tělo ochablo a upadla do tmy. Netušila, jak dlouho byla v bezvědomí, ale když se probrala, tak si všimla, že se kouká přímo na bílý strop. "Jsem v pokoji?" proběhlo ji hlavou. Věděla, že zpět v Hueco Mundo být nemůže, tam tolik světla nikdy nebylo.
"Tak už si vzhůru to jsem rád" ozval se hlas, který už dobře znala a chtěla se lehce nadzvednout, ale ostrá bolest, která ji vystřelila do břicha to neumožnila. "Jen lež" řekl Hitsugaya, který došel až k její posteli, aby na něj viděla.
"Co tu dělám? Myslela jsem že mě odvedete tam kam patřím" řekla, ale uslyšela ve svém hlase Hollowa. Lehce zvedla ruku a narazila na masku v očích se ji objevilo zklamání.
"Museli jsme tě vrátit do normálního stavu" vysvětlil, ale byl tam náznak skleslosti. Nebyl ani schopný se ji podívat do očí. Jakoby si to ani nepřál.
"Rozumím, tak to si mě tam radši měl nechat zemřít".
Tyhle slova ho udivily na tolik, že se na ni koukl. "Věř mi. Žít takhle to není život to je trest" chtěla to zašeptat, ale její hollow hlas to neumožnil. Nakonec sebrala všechny síly a posadila se čímž odhrnula peřinu a zaskočeně se koukla na bílé triko které měla na sobě. Neměla na sobě normální oblečení ani nepamatovala. Periferním viděním, ale zpozorovala, že i on měl obvázanou ruku. Obvaz se ztrácel až pod jeho hábit.
"Takže je po všem?" zeptala se náhle a pohled odvrátila k oknu a koukla se ven. Byla tam modrá obloha a klid. Tohle ji chybělo asi nejvíce.
"ano" odpověděl jednoduše a zůstal po tichu. Měl taky vcelku rád ticho a k tomu chtěl, aby si užila ještě chvilku života než se vrátí do Hueco Mondo. Byl to příjemný klid dokud ho nevyrušil křik Rangiku. "Kapitáne!" křikla vesele a vtrhla do místnosti, ale když spatřila Halibel, tak jen zůstala stát mezi dveřmi vyděšená.
Halibel, ale o ni ani nezavadila pohledem a její zrak stále směřoval ven.
"Proč není ve věznici?!" zeptala se naštvaně a na jejím čele se objevila vráska. Nemohla uvěřit tomu že jedna z nejsilnějších v Espadě právě jen tak sedí v pokoji a v klidu odpočívá u nich v kasárně.
"Vzal jsem to na své kimono. Bylo to těžké přesvědčit vrchního kapitána Yamamotu, ale nakonec se mi to povedlo pokud něco provede budu popraven s ní" vysvětlil a pohledem zabloudil po Halibel, která se už na něj koukala, ale v její tváře nebyla poznat žádná emoce. Netušil, jestli je to tou maskou nebo ji to bylo jedno.
"Co že?" vyhrkla Rangiku a nenávistným pohledem spočinula na Halibel. Chtěla se uklidnit, ale nemohla. Málem byla mrtvá jen díky jejím třem kamarádkám, ale po chvilce si něco uvědomila a trochu se zklidnila. "Bavit se s ní kapitáne je jako vrazit Hinamori nůž do zad. Ona leží ve čtvrté divize a vy tu mezitím stojíte u téhle....ani nevím co to je".
Hitsugaya se na ni koutkem oka koukl, když se zmínila o Hinamori. "Mám v úmyslu se za ní stavit, ale ted se musím postarat o naši návštěvu, takže prosím odejdi" řekl přísným a neústupným tónem.
