Touha nepřátel

17. Neštěstí u řeky

"Kde jen může být?" proběhlo Toshirovi hlavou, když ji hledal už i po celém městě. Po pár hodinách hledání dorazil i k řece, kde si všiml v dáli postavy ležící u kříže.

"Halibel" šeptl. Doběhl k ní a rychle ji otočil na záda. Měla pootevřené oči a koukala se před sebe. Ústa měla od krve. Rychle ji vyhrnul triko, aby uviděl velkou modřinu. "Vydrž". Chytl ji do ruk a vzpomněl si, že nedaleko odsud je Kurosakiho nemocnice. Opatrně sevřel její tělo, aby nespadla a rychlím krokem vyrazil.

Tier měla hlavu položenou na jeho rameni a poslouchala jeho zrychlený dech. Ústa měla lehce rozevřené, aby se mohla pořádně nadechnout.

"Tiburóne?".

"Ano?"

"Neopustím je bez rozloučení. Musím jim vysvětlit, co se stalo"

Chvilku bylo ticho, až po chvilce uslyšela znovu jeho hlas v hlavě, který byl dost přísný. "Ne".

"Mají právo vědět, co se stalo jsou to mí....přátelé"

"Své přátele si poslala na smrt. Nedovolím, abychom se nadále zdržovali v Soul societ až se uzdravíš okamžitě vyrazíme".

"Nejsi můj pán pleteš si hodnosti to ty patříš mě ne já tobě" šeptla už nahlas a Toshiro se na ni zaskočeně koukl, ale viděl jak byla mimo. Poznal, že to neříkala jemu.

Došel k domu, kde bydlel Kurosaki a začal hlasitě bouchat na dveře dokud mu neotevřel Ichigo. "Hej, co tu děláš tak pozdě a budíš ná...." nedokončil větu, když si všiml Halibel.

"Pojď dál" řekl a odvedl ho do pokoje, kde měli sál. Toshiro ji položil na stůl. Yuzu a Karin se už taky probrali a zvědavě tam nakoukli. Ichigo mezitím probral Isshina, který došel rozespale dolů a pohledem spočinul na ženě.

Došel k ní a opatrně ji pomačkal břicho, až narazil na tvrdé místo. "Yuzu dones mi skalpel a šití" řekl a ostatní vyhnal ven z místnosti.

Tier se koukala před sebe na strop. "Neměl byste to dělat" zašeptala tiše.

Isshin se na ni koukl a pochopil. "Řekni mi jediný důvod proč ne".

"Zabila jsem spoustu nevinných lidí" odpověděla a po tváři ji stekli slzy.

Chvilku tam jen tak stál a sledoval ji. "Nenechám tě tu vykrvácet. Ten chlapec, co tě tu dones sem přišel proto abych ti pomohl".

Pousmála se při zmínce o Toshirovi. Isshin ji položil masku na ústa a připojil ji na kyslík, pak ji do ruk vpíchl anestezii. Počkal dokud neusne a začal s operací. Yuzu mu dělala pomocnici a jako jediná tam mohla zůstat. 

Toshiro mezitím dal telefonicky vědět ostatním, že Halibel našel a je v dobrých rukou. Všechny to potěšilo a uklidnilo. Bylo, ale jasné, že po operaci ji budou muset dostat ven z těla a odvést do Soul societ. Gigai byl moc zničený na to, aby vydržela celý týden v hotelu.

Isshinovi se povedlo ji dostat do stabilizovaného stavu a nechal ji odpočívat. Toshiro se prudce zvedl ze židle, když viděl, jak vyšli z místnosti.

"Bude v pořádku, ale potřebuje odpočinek" řekla Yuzu, která se už chystala vrátit do postele.

"Děkuji" řekl Hitsugaya a vešel do pokoje, kde ji viděl že spí. Chytl její ruku do své a pokusil se pousmát. 

"Není to poprvé, co mě takhle vidíš a přesto si stále smutný" řekla tiše pak otevřela oči a koukla se na něj z úsměvem.

"No zatím máš vcelku velkou smůlu jak si tak všímám" lehce se zasmál, aby nadzvedl atmosféru do lepšího světla.

Kývla, pak zabořila hlavu pořádně do polštáře. "Je poškozené jen tělo až se z něho dostanu budu v pohodě".

"Bude nejlepší, když tě zítra někdo od provodí do Soul societ" řekl a koukal se ji do očí. Vypadalo to, že jí to nijak nevadí. Souhlasně přikývla.

"Můžu se tě na něco zeptat?".

"Hádám, že to souvisí s tím, proč jsem byla u toho kříže". Tušila, že se na to zeptá, ale nečekala že tak rychle. "Jen jsem tam prostě došla a mé nohy mě nedokázali unést už dál"zalhala.

Moc tomu nevěřil, ale nehodlal ji nutit k tomu, aby mu řekla pravdu.

Nechal ji už odpočívat a vrátil se do hotelu za Hinamori, jelikož i ona ho potřebovala.

Na druhý den dostali Halibel z gigai těla a s Kenpachim ji poslalo zpět do Soul societ. 

Byla i ráda, že se může vrátit zpět a plnit další mise.

"To už jste zpět?" ozvali se lidé z jejich divize, kteří vesele jásali, jelikož měli strach, kdyby se něco zvrtlo, ale teď měli jistotu, že se alespoň jeden kapitán vrátil.

"Ano" zašeptal Kenpachi a Halibel nevěnoval jediný pohled.

Toshiro mezitím seděl v hotelu a stále si přemítal scénu u kříže i to jak k někomu mluvila, když ji nesl.

Stále nemohl pochopit, co přesně se stalo. Celý týden ve světě živých nemohl přijít na jiné myšlenky a začal si o to zjišťovat více. Dozvěděl se, ale jen to, že se tam stala nějaká havárie nikdo víc nic nevěděl.

"Shiro-chan máš zabalené věci?" zeptala se ho Hinamori, když se chystali už na odchod. 

"Ano mám" mile se pousmál, aby si nedělala starosti. Musel se ještě jednou vrátit k tomu kříži. "Jdeme?"zeptala se ho.

"Běžte na před já se vrátím o trochu později chci se na něco podívat". Vzala si bundu, jelikož venku už začalo být chladno. Hinamori nakonec jen kývla a šla za ostatními.

Šel pomalu ke kříži a rozhlédl se okolo. Bylo tam ticho. Moc lidí zde očividně nechodilo. "Co se tu stalo?".

Když se dostal na most, tak si všiml nějaké ženy, která u kříže zapalovala svíčku. "Promiňte?!" křikl, aby na sebe upozornil a pak došel k ženě, která se na něj zaskočeně koukala. 

"Co potřebujete pane?".

"Vy víte něco o tom, co se zde stalo?". Sledoval ji a doufal s nadějí v očích, že se konečně dozví o události.

"Ano zemřel tu moje dcera" odpověděla tiše a otočila se směrem k řece.

"Jel tudy autobus a řidič nejspíš telefonoval a nedával pozor na cestu. Najednou mu do přechodu vběhla žena. Všiml si toho až moc pozdě. Srazil ji pod kola a vyjel ze silnice přímo k řece, kde si hrálo několik dětí. Najel přímo na ně a skončil v řece, kde se další lidé v autobuse utopily. Bylo napočítáno přes čtyřicet mrtvých" dovyprávěla a po tváři ji stekli slzy při vzpomínce na svoji dceru jak zahynula.

Toshiro ji sledoval a všiml si, že držela ještě jednu svíčku. "Nezapálíte ji?" zeptal se. "Tuhle mám k památníků, který starosta nechal vybudovat kousek odsud" odpověděla a ukázala mu hned 200 metrů od místa velký žulový kámen na kterém byli vytesané jména zemřelých. Pořádně si památník prohlédl, ale po chvilce sledoval jen jednu rytinu, která byla před ním. Konečky prstů přejel po jméně a zhluboka se nadechl. Netušil, jak moc se mu z toho přitíží.

"Tier Halibel".

Pokračování příště: