Touha nepřátel

4. Klid a mír

Celý den prošel bez jediného problému, i když Halibel sem tam řekla, že to dělat nebude a s těmi slovy i odešla od zadané práce, ale bylo všem jasné, že tohle se bude dít a nikdo to nezmění. Potřebovala více času. Všechno se na ni najednou navalilo ze všech stran ani sama pomalu nevěděla, co má dělat, ale nebyl nikdo, kdo by ji nějak pomohl.

Později večer, když už byli hvězdy na obloze a ozařovali celé společenství duší si sedla na střechu desáté divize a se zvědavostí sledovala nebe.

"Tak jak to dneska šlo?" ozval se po chvilce hlas Hitsugayi, který ji hledal snad všude, aby zjistil jestli uspěla nebo ne. Netušil, proč ale měl o ní velký strach, když ji nikde nemohl najít a jelikož dokázala schovávat reiatsu, tak se i strachoval, že se ji něco stalo.

Bez odpovědi mu podala kus papírů, kde bylo napsané doporučení, aby zde zůstala. Lehce se pousmála, když viděla, jak se mu štěstím rozzářily oči, i když neměla vyhráno, tak to bral jako první střep naděje.

"To je skvělý" řekl a pohledem sjel zpět na ní a lehce zrudl ve tváři, když viděl její úsměv. Tohle u ní ještě nezažil, alespoň si to teď nevybavoval.

Jen lehce kývla a úsměv ji zmizel. Hlavu nasměřovala zpět na hvězdy.

Hitsugaya ji chvilku pozoroval, ale pak si sedl vedle ní.

"V Hueca mundo nikdy hvězdy nebyli. Vždy tam byl jen měsíc" šeptla a díky tomuhle si tohle město i oblíbila. Vždy obdivovala hvězdy i jak byla ještě smrtelník, ale to bylo hodně dávno.

"Kdy si naposledy viděla hvězdy?" zeptal se ji zvědavě a lehl si na záda, aby zlepšil výhled. Nikdy hvězdy nesledoval, ale když viděl, jak ji to fascinovalo, tak musel uznat že nějaká krása v tom přeci jen byla.

"Naposledy před...." odmlčela se. Odpověděla by mu, ale nevěděla ani kdy naposledy hvězdy spatřila.

"To nic jak nevíš nic se neděje". Pousmál se, jako by to bylo úplně v pořádku. Nechtěl ji zbytečně trápit těmito otázkami. Chtěl si jen užívat výhled na hvězdy spolu s ní.

Koukla se na něj, když slyšela, co řekl, tak se znovu nad tím pousmála a lehla si vedle něj. Zhluboka se nadechla.

"To je krása" zašeptal, ale když uslyšel pravidelné oddychování, tak lehce pootočil hlavu, aby uviděl, jak Halibel usnula. Nemohl skoro uvěřit tomu, že ji ještě před nedávnem chtěl zabít. Byla sice poslední přeživší Espady a téměř i nejsilnější, ale když teď viděl, její tvář, jak spala, tak mu přišla bezbranná a nevinná. Nedokázal by ji ještě někdy ublížit.

Zvedl se na nohy a vzal ji na ruce. Jen sebou lehce cukla a dál spala. Celý den měla náročný a dost se nadřela, takže odpočinek byl teď pro ni něco, jako dar.

Zanesl ji do pokoje, kde ji uložil do postele a odešel.

Několik dní na to si vedla bravurně. Každý si kapitán si ji chválil dokonce i kapitánka Unohana, která dost dbala na pravidla ohledně toho, že hollow lidé by měli být v Hueca Mondu, ale dala ji šanci.

Halibel měla poslední den u Mayuriho, který měl přísně zakázáno ji testovat, či cokoliv jiného. Měla i štěstí, že laboratoř, kterou používal byla rozbitá a tak ji nechal pracovat venku s ostatními muži na opravách. Nebylo by to tak hrozné, kdyby nezačalo pršet. Celý den strávila jen venku bez přestávky za, což si zasloužila i poslední doporučení.

Netušila, že to bude tak snadné. Dokázala všude pomoct a tak i prokázat svoje schopnosti a loajalitu vůči nim. Nadšeně dorazila do 10. divize, aby tu novinu řekl i Toshirovi, ale když tam došla, tak tam nebyl. Měl obchůzku.

Lehce ji zarmoutil smutek, ale to nedala znát. Papír nechala v jeho kanceláři na stole a došla do svého pokoje, kde si odložila mokré věci a pšíkla. "K sakru" šeptla, když cítila, jak ji začala třeštit hlava. Nedošlo ji, že zde existují i možnosti nemoci. Nejsou moc časté. Vlastně kdokoliv onemocněl, tak byl velká výjimka. V pokojích se ani moc netopilo, což byla snad nejhorší situace ve kterou se právě mohla nacházet.

Neměla teď už ani nic na sobě svoje poslední oblečení promočila. Koukla tedy do šatníku a spatřila poskládané kimono. Jen pokrčila rameny a s jemným vzdychej otrávenosti si ho na sebe navlékla. Rychle došla na chodbu, kde bylo větší teplo a zády se opřela o stěnu.

"Halibel co tu děláš?" zeptal se Hitsugaya, který se vrátil z vycházky a mířil do své kanceláře.

"Nic já jen..." nevěděla, co mu moc říct nebylo ji moc dobře a to ji trochu otupilo mysl. Nadzvedl jedno obočí. "Určitě si v pohodě?" zeptal se, když zbystřil, že měla trochu skelné oči.

"Jo jsem v pohodě prostě v mém pokoji není moc teplo" odpověděla rázně až to vyznělo, že ji těmi otázkami obtěžuje. Nechtěla, aby to tak vyznělo, ale nechtěla se tím zabývat.

"Pojd ke mě do kanceláře tam je teplo" navrhl a odešel tam. Halibel ho následovala a koukla se na zelený gauč, který byl u knihovny. Posadila se a zhluboka se nadechla, aby nabrala trochu horkého vzduchu do plic.

Neustále ji koutkem oka sledoval. Viděl, že něco není v pořádku a rozhodně to nechtěl nechat jen tak. "Vypadá to, že si nemocná" podotkl. Prudce zvedla hlavu k němu, ale lehce seji vše před očima zamotalo. "Ne je mi fajn" šeptla.

Pokračování příště: