Touha nepřátel

10. Pryč ze tmy

Tma, ticho, bolest a pochmurné myšlenky tyhle jediné věci Hallibel vnímala, jakoby už pro ní nic jiného neexistovalo. V jejich myšlenkách se jen zjevovala smrt jejich fracion a zrada Aizena, která ji natolik zdrtila, že by se nejradši na místě zabila, ale náhle byl ve vzpomínkách bílý záblesk. "Toshiro" vydrala ze svých popraskaných rtů, které byli rudé od krve.

Tolik ho toužila spatřit a slyšet jeho konejšivá slovo, že vše bude v pořádku, ale po dlouhém čekání, že se odněkud vynoří a zjistí, že tohle je jen noční můra, si začala uvědomovat, že ji zbývá možná jen pár dní možná hodin než se celá její duše rozpadne a upadne do zapomnění.

Už nikdy nespatří jeho tvář. Nikdy mu neřekne ty dvě slova, které mu tolik toužila povědět při každém jejich střetnutí.

Oči se ji začali pomalu zavírat. "Tak tohle je pád velké královny hueca munda? Dneska má nastat ta chvíle?" proběhlo ji hlavou, ale než stihla dále přemýšlet tak její tělo v okovech najednou povolilo a bezvládně vyselo.

Netušila, jak dlouho byla v bezvědomí, ale uslyšela, jak ji někdo volá nejprve to bylo slabé skoro jakoby někdo šeptal, ale čím víc se začala probouzet tím více vnímala jak je tón hlasu vyděšený a hlasitý. "halibel....Halibel....HALIBEL!".

Bylo pro ni neskutečné těžké otevřít víčka a konečně uvidět i postavu, která jí volá. Chvilku viděla rozmazaně díky tomu že měla přimhouřené oči, ale když uviděla bílé vlasy a kimono okamžitě ji došlo, kdo to je. "T...Toshiro" šeptla jeho jméno a konečně zaostřila zrak, i když měla dojem, že za malou chvilku nastoupí znovu tma a ticho. Postřehla, že byl trochu jiný. Vyspělejší.

"Vydrž dostanu tě odsud" řekl a pohledem koukl k rudé zácloně za kterou byl jediný východ ven.

zanpakutem ji odsekl pouta, na rukou a tělem ji zachytil, aby nespadla na zem. Ruce měla položené na jeho ramenech a hlavu opřenou o jeho hrudník.

Toshiro se ji už chystal zvednout, když postřehl její nohu, která byla probodnuta skrz na skrz kolíkem. Nepřemýšlel nad tím, jak ji to muselo bolet ani nemohl. Musel rychle jednat a dostat jí ven až poté mohli nastoupit pocity lítosti."Trochu to zabolí" řekl ji a pohledem spočinul na její unavené tváři na které bylo jasné, že už byla téměř na vrcholu svých sil.

Prudce kolík vytrhl ze země a odhodil ho co nejdál, takže se po místnosti ozvalo řinčení kovu. Opatrně podebral její tělo a bleskovým krokem se objevil před Las noches.

"Toshiro" zopakovala jeho jméno nejspíš už po třetí.

"Ano?" zeptal se.

"Miluji tě" šeptla a lehce se pousmála. Cítila neskutečnou úlevu, která ji projela tělem, že už konečně dostala ty proklaté slova ze sebe ven, i když se vše odehrálo v naprostém chaosu a rychlosti, tak ji to nijak netrápilo. Věděla, že pokud zde umře, tak jen z pocitem, že stihla všechno, co chtěla.

Než stihla zaregistrovat jeho reakci, tak její mysl se znovu podmanila únavě a náhlé temnotě. Tentokrát už neslyšela nic.

Toshiro ucítil, jak její tělo začalo stávkovat a nemohl déle čekat. Netušil, kde je Orihime ani ostatní, ale musel je ponechat jejich osudu, aby ji zachránil. Vlastně celá tahle mise byla určená k tomu, aby přežila.

"Hej Toshiro!" ozval se hlas Ichiga, který už byl trochu zedřený z několika zápasů a zrovna vyběhl z obří budovy.

"Sežeň ostatní a okamžitě se stáhněte" vydal rozkaz. Věděl, že na Ichiga se může spoléhat. Bez dalšího vysvětlování vběhl do garganty a modlil se, aby to tělo od Halibel zvládlo. Přeci jen to nebyla krátká cesta, ale nemohl čekat na Orihime, až se někde zjeví musel jednat a také věděl, že pokud dorazí do čtvrté divize v čas, tak má velkou šanci, že ji zachrání.

Snažil se nepřemýšlet nad ničím jiným než nad cílem, kterým byla nemocnice. Prudce zabočil vpravo, kde uviděl východ a bleskovým krokem se objevil v Soul societ. Netrvalo mu dlouho, aby se zorientoval, ale náhle do něj něco prudce vrazilo.Prudce vyrovnal rovnováhu a ohlédl se za pachatelem.

Byla to Soi fon, která právě bojovala proti několika quincy. "Nepleť se tu!" vyjela po něm. Snažil se něco říct, ale než stačil cokoliv vyslovit, tak se jeden z protivníku objevil těsně u něj a jedním ze svých šípů chtěl probodnout Halibel.

Toshirovi to dalo dost zabrat, aby pohotově zareagoval a rychle se stáhl i s ní o kus dál. Quincy minul svůj cíl, ale jeho pohled byl stále upřený na Halibel. Věděl, že to byla jejich zajatkyně a dodávala jim dostatek duševního tlaku, který z ní čerpali, ale nemohl dopustit, aby patřila někomu jinému než jim.

"Vrať mi ji a já odejdu" začal vyjednávat.

"Nikdy" odsekl Toshiro a náhle ucítil, jak se ji na několik sekund zastavil dech. Neměla moc času. Netušil, co má teď dělat. Nemohl bojovat, když ji držel, ale nemohl ji ani odložit. Zabil by ji jiný quincy. Tohle byla dost nepříjemná situace, ale naštěstí mu s tím pomohla soi fon, která nepřítele na pár sekund zaměstnala a tím mu uvolnila cestu.

Vděčně ji opětoval pohled a pospíchal ke čtvrté divizi, kde byla vybudovaná bariera aby se do ní žádný nepřítel nedostal.

Kapitánka Unohana už je očekávala venku, jelikož zaregistrovala jeho reiatsu. Musel uznat, že tohle na ni obdivoval. Nemusel se nijak ohlašovat a ona už věděla, že tam je.

"Pomozte ji prosím" vyhrkl, když k ní doběhl. Retsu si prohlédla její tělo. "Musí okamžitě na sál" šeptla. Dlouho už neviděla takový případ, že by někdo s takovými zraněními přežil.

Bez otálení ji v nemocnici položil na nosítka, kde ji pak vzali na sál. Dál už pro ni nemohl nic udělat a věděl, že jeho povinností je právě pomoct ostatní kapitánům v likvidaci quincy. Pro ochranu občanů, shinigami pro.....pro Halibel.

Pokračování příště: