Touha nepřátel

15. havárie

Tier se připravila na to jít do města a uslyšela za dveřmi vesele hihňání. Tušila, že Hinamori už se šla s ostatními děvčaty bavit. 

Vyšla z pokoje a posadila se na sedačky, které byli na každém patře jako odpočívárna. Za chvilku vyšel i Toshiro, který ji okamžitě zbystřil a s úsměvem došel až k ní. "Můžeme jít?" pozvedla tázavě obočí.

Kývl a vydali se společně k výtahu. "Proč vlastně potřebuješ nakupovat jídlo, když je dole jídelna, která je otevřená až do deseti večer?". Zvědavě se na něj koukla. Šlo vidět, že nad odpovědí ani nemusel přemýšlet. "Potřebuji si popravdě provětrat hlavu a sedět v pokoji sám to taky není žádný odvaz".

Kývla a tahle odpověď ji stačila k tomu, že byla něco jako náhrada za Hinamori, když ji nemá poblíž. Bylo to gesto kamaráda, což ji lehce rozhodilo, ale po chvilce, když vyšli z hotelu...na to úplně zapomněla. 

"Asi skočíme do centra chtěl bych se tam mrknout do parku". Navrhl cestu kudy by se mohli vydat. Nijak nad tím neprotestovala navíc měla jistotu, že si v parku můžou na chvilku sednout a nebude tam ruch. 

Chvilku si mezi sebou povídali jako kamarádi ze školy a Toshiro si nemohl nevšimnou mužů, kteří pokukovali po jeho společnici. Někteří měli i lehce fádní hlášky, které měli vyzývat Halibel k tomu, aby šla s nimi.

Vždy to od ignorovala a pokračovala dál v cestě. 

"Chyť mě za ruku" řekl po chvilce. Nelíbilo se mu, jak se někteří muži okolo chovali jako nevychované opice.

"Proč?" zeptala se náhle. Byla s toho zaskočená a nechápala moc, co tím chce dát najevo.

"Když ti nevychovanci uvidí, že patříme k sobě tak tě přestanou okřikovat" vysvětlil a natáhl k ní ruku.

"V pořádku jsem na to zvyklá" snažila se ho ujistit. Když to slyšel, tak se lehce zamračil. Žádná žena by na tohle neměla být zvyklá podle něj. "Chyť se mě prosím".

Nehodlala mu tam vzdorovat a tak nakonec položila dlaň do té jeho. Ucítila lehké stisknutí a hřejivý pocit.

"Teď je to lepší" podotkl a konečně mohl jít spokojeně a s klidem, že už si jich nikdo nebude všímat. Oba po chvilce spatřili park do kterého vešli a posadili se na lavičky. Byl tam příjemný stín, což oboum vyhovovalo.

"Někde poblíž by měli být i děvčata" poznamenal, když si vzpomněl, jak mu Hinamori říkala, že v centru jsou nákupní obchody.

"Možná je i potkáme to by byla dobrá náhoda". Sledovala listy stromů a pak uslyšela štěkání psů. Pohlédla tím směrem a viděla holku, která si hrála se svým mazlíčkem. Vcelku jí to záviděla. Mít život jako normální člověk.

Toshiro viděl její zasněný pohled. "Jak jsi vlastně přišla o život?" zeptal se po chvilce opatrným tónem hlasu.

Ani mu nevěnovala pohled při téhle otázce. "Nepamatuji si" šeptla.

"Očividně jsem, ale musela provést něco špatného, když jsem se stala....monstrem".

"Nemohla si provést nic špatného třeba se stala jen nějaká chy....."

"Nemluv o tom" zastavila ho v tom, co chtěl říct. "Oba dobře víme, že v tomhle systému který je po smrti se chyba stát nemůže. Musela jsem udělat něco strašného a já nevím co". Trápilo ji to od té doby, když zjistila, co je vlastně ona jako hollow zač. 

Toshiro byl opačného názoru. Nevěřil tomu, že by byla schopná něčeho tak špatného. Byla jiná než ostatní. Nezabíjela žádné slabší hollow spíše je chránila před jistou smrtí. Bránila své kamarádky kdykoliv jen mohla a byla schopná se za ně obětovat. 

"Možná bychom se měli posunout dál kousek odsud je restaurace". Ukázal směr kudy by měli jít.

"To zní skvěle už mám hlad". Zvedla se z lavičky a šla za ním. 

Celé odpoledne probíhalo už jen vesele. Docela se pobavili a sem tam se i společně zasmáli nějaké věci. Rozhodně nemohla říct že to byli promarněné hodiny. 

Vrátili se až k večeru. Kenpachi ji už očekával a tak jen co vešla na recepci zůstala stát. 

"Ty nejdeš do pokoje?" zeptal se Toshiro zaskočeně, když viděl, že nepokračovala už vedle něj.

"Ne. Jdu ještě s kapitánem Kenpachim" odpověděla. Jen nad tím kývl, ale cítil lehkou závist a žárlivost. Musel to, ale hodit za hlavu. Nastoupil do výtahu a sledoval ji do té doby než se dveře zavřeli.

Zůstala tam, když ucítila lehké poklepání na rameno. Otočila se k Zarakimu, který byl vcelku slušně oblečený na to jít někam na večeři. "Dneska vám to sluší kapitáne" polichotila mu. 

"Vám to zase sluší vždy, když vás vidím" oplatil ji to, i když nebyl zrovna dvakrát romantik, aby zvládal takové poklony. 

Pousmála se nad tím. "Znáte tu poblíž nějakou restauraci, jelikož abych se přiznal, tak nejsem moc velký znalec tohoto města" přiznal se.

Vzpomněla si na restauraci, kde byla s Toshirem. "Ano vím o jedné je to tam vcelku pěkné, ale musíme přes centrum města". Vyšla tím směrem odkud před chvilkou přišla a tentokrát to byl Kenpachi kdo ji následoval.

"Tak jaké bylo dopoledne s kapitánem Hitsugayou?" zvědavě ji sledoval. Chtěl zní dostat veškeré informace, aby věděl, jestli má šanci získat její srdce.

"Prožila jsem hezkých pár hodin to se přiznávám, ale bylo to pouze v zájmu kamarádství, jestli vás zajímá tohle. Šibalsky se na něj podívala. Věděla moc dobře o co mu jde.

Vehnalo mu to do tváře jeho sadistický úsměv, ale lepší neuměl. 

"Si i více veselá" podotkl, když viděl její pokojný výraz, který už dlouho nezahlédl.

"Možná je to tím, že jsem s vámi kapitáne" zalhala. Pravdou bylo, že to byla Toshirova zásluha, ale nechtěla, aby tohle věděl.

Pokračovali v cestě a začali se bavit pomalu jako přátelé. Vyprávěla mu o věcech které měla ráda, aby mu trochu přiblížila její osobnost.

"Jsi vcelku jednoduchá" řekl upřímně. Nebyla nijak náročná.

Zasmála se tomu. Líbilo se ji, ale že si nehrál na gentlemana a na vše ji jen přikyvoval. Měla radši muže, kteří ji řekli všechno na rovinu.

Najednou uslyšela, ale veselý smích. Na proti přes ulici byla Hinamori a ostatní pod kapitánky, které už nejspíš mířili do hotelu. 

"Jsou vcelku hlučné". Zamračil se Kenpachi.

"Každý se baví jinak" zaprotestovala lehce nad jeho názorem, když uslyšela divné zaskřípání. Otočila se, aby viděla dodávku, která chytla defekt a mířila přímo na dívky.

"Utečte!" křikla po nich. Dívky zbystřili auto a rychle se rozeběhli pryč. Hinamori vběhla na silnici a hned na to uslyšela troubení. Otočila se, aby viděla další auto, které jelo přímo na proti ní. V očích se ji objevil strach, ale hned na to ucítila náraz z boku. Dopadla na chodník. Uslyšela jen hlasité skřípání brzd.

Kenpachi tam zůstal stát v šoku, když viděl právě co se stalo. Dodávka nikomu neublížila, ale o osobním autu, které jelo oproti Hinamori se to říct nedalo.

pokračování příště: