Touha nepřátel

16. Bezmoc

Hinamori se chytla bolestně za hlavu, jelikož při pádu narazila na beton. Zvedla se ze země a rozhlédla se okolo sebe. Osobní auto stálo na místě a za ním se tvořila kolona. Několik lidí vyšlo ze svých aut a vyděšeně se koukali na zem.

Nechápavě došla na silnici a zůstala stát v šoku. Halibel ležela na zemi a nehýbala se. Dala si ruku před pusu a v očích se ji objevili slzy. Rychle k ní doběhla a všimla si krve okolo.

Kenpachi tam taky doběhl. "Zavolejte záchranku!" křikl. Rychle sundal mikinu a přehodil ji přes tělo.

"Hinamori běž do hotelu s ostatními a řekněte vrchnímu kapitánovi co se stalo" řekl přísným tónem. Nic nenamítala a rychle se rozběhla k hotelu s ostatními. Kenpachi tam zůstal a čekal přímo u ní. Opatrně ji pohladil po vlasech. 

Tier ucítila dotek a cítila, jak měla ztěžklé víčka. Jediné, co si teď vybavovala bylo to, že musela Hinamori dostat ze silnice, aby ji nesrazilo jedoucí auto a pak tupý náraz. Nakonec se ji podařilo otevřít oči a unaveně se rozhlédla. Chtěla se pohnout, ale měla rozbolavělé celé tělo.

"Zůstaň ležet" ozval se hlas.

"Kapitáne" zašeptala tiše a ucítila jak ji přes tvář steklo něco teplého. "Krev?".

"Záchranka už je na cestě". Ujišťoval ji.

"Pane mám tu folii na udržení tepla" ozval se cizí muž, který nesl lékárničku a rychle vytáhl folii, kterou jí přikryli a pak vytáhl obvazy, kterými ji přitlačili ránu na hlavě.

"J...jsem v pořádku" zakoktala, když slyšela zvuk sirén. Nechtěla už žádné obvazy ani léky proti bolesti.

"Tohle ti nikdo nesežere právě tě srazilo auto".

Zasmála se tomu lehce. "Stali se i horší věci" šeptala, pak se ji začal zamlžovat zrak.

Mezitím Hinamori doběhla s ostatními dívkami do hotelu, kde informovali vrchního kapitána. Toshiro viděl rozruch který udělali.

"Co se stalo?" zeptal se nechápavě, když kolem něj šla Rukia.

"Ta žena, která tu je s kapitánem Kenpachim. Srazilo ji auto" odpověděla a šla dál.

"Co že?!". Rozběhl se rychle ven. Najednou ho polil strach a ani nevnímal, jak rychle běží. Dech se mu zrychloval. Netrvalo dlouho a v dáli spatřil kolonu aut hned na to zbystřil i postavu ležící na zemi kolem které už byli záchranáři.

"Potřebujeme průkaz o totožnosti nebo něco, co nám řekne, že to je občan téhle země" řekl jeden záchranář.

"Nemá u sebe nic takového! Leží vám tu zraněná žena to ji tu jen tak necháte?!" křikl už Kenpachi naštvaně, když ji nechtěli vzít do nemocnice.

"Je nám líto, ale nemůžeme pro ni nic udělat". 

"Jsem v pohodě zvládnu to" ujistila je Tier, pak se zapřela lokty. Pomalu se dostala na nohy a pohledem zůstala viset na ostatních.

"Jsi si jistá" zeptal se nejistě Kenpachi. 

"Ano" odpověděla a zhluboka se nadechla, aby uklidnila pulzující bolest v hlavě.

"Co se děje?" zeptal se Toshiro, který tam doběhl a byl zaskočen tím, že se zvedla na nohy sama.

"Nemůžeme ji přijmout do nemocnice nemá žádný doklad o tom, že je zdejší občan" vysvětlil záchranář.

"Jsem v pohodě nemusíte si dělat starosti" šeptla a hned na to se zakuckala. Kenpachi ji podepřel. "Nevypadáš tak" podotkl, ale to dělala, že neslyšela.

"Odvedeme ji do pokoje a necháme ji kapitánce Unohaně" navrhl Toshiro a byla to asi jediná nejrozumnější cesta. 

Tier je poslouchala a nechala se odnést do hotelu, kde ji uložili na postel. Kenpachi věděl, že už je tam zbytečný a tak se rozhodl odejít do herny za ostatními. Potřeboval se odreagovat.

Toshiro čekal na příchod Unohany, která se zanedlouho ukázala. "A to jsem myslela, že tenhle týden bude klidný" řekla z úsměvem, když vešla do pokoje, ale nikomu nic nevyčítala. 

Vyhrnula Tier triko a pořádně ji prohmatala břicho, jestli náhodou nejsou poškozené orgány. "Vypadá to, že největší škodu utrpěla jen hlava bude to nejspíš otřes mozku. Musíme ji hlídat, kdyby nastali komplikace" řekla po detailní prohlídce.

"Budu ji hlídat" nabídl se Toshiro. "Dokážu se o sebe postarat sama vážně" šeptla Tier lehce naštvaně. Nenáviděla, když okolo ní každý skákal.

"Srazilo vás auto a ještě k tomu v gigai těle nemůžeme riskovat" řekla Unohana, pak se zvedla a pohledem zůstala na Toshirovi. "Kdyby něco budu ve svém pokoji" s těmi slovy odešla.

Tier se křečovitě posadila. "Všichni kolem toho dělají moc velký rozruch". Chytla se lehce za hlavu a ucítila jak ji zatlačil zpět do postele. 

"Musíš si odpočinout". Přikryl ji peřinou a donesl ji něco k pití. Tiše povzdechla. Věděla, že nemá cenu to už opakovat a tak nakonec nechala, aby se o ní staral.

Vyměnil ji obvazy které měla kolem čela za nové a čisté. "Dneska tu budu i spát" podotkl a donesl si z vedlejšího pokoje peřinu.

Nic nenamítala a jen zavřela oči, aby mohla klidně odpočívat.

Toshiro ji ještě chvilku sledoval a nakonec usnul v křesle. Uprostřed noci ho, ale probudilo hlasité oddechování. Rozsvítil lampičku a viděl, jak se Halibel lehce třásla a byla zachumlaná pod dekou.

"Co se děje?" zeptal se a rychle přes ní přehodil i svoji peřinu. "Je mi jen zima" šeptala a po tváři ji stekla slza. Nemohl si pomoct, ale vypadala vyděšeně.

"Dojdu pro kapiránku" řekl odešel. Za chvilku našel pokoj který hledal a začalklepat.

Unohana otevřela dveře a byla oblečená v županu. "Co se stalo?" zeptala se a šla s ním za Tier.

"Říká, že jí je zima" poznamenal, ale když se vrátili, tak zůstali stát jak opaření.

Postel byla prázdná a na prostěradle byla krev.

"Musíme ji najít v jejím stavu nemohla odejít daleko probud ostatní" rozkázala Unohana a vydala se ji hledat. Toshiro tak učinil a začal klepat na dveře a postupně probral všechny kapitány a pod kapitány. Každý začal s pátráním.

Halibel šla po ulici a jednou rukou se opírala o okolní stěny. Mířila si to přímo k řece, která byla nedaleko. Na chvilku se zastavila a z úst vykuckala další nával krve.

"k sakru s tímhle tělem" zašeptala si pro sebe a po chvilce uslyšela šumění vody.

Pozastavila se u mostu a sledovala vodu.

"Vzpomínáš si?" Ozval se Tiburón v její hlavě.

"Zemřelo tu mnoho nevinných" šeptla a pohledem zůstala viset na kříži, který byl na konci břehu. Došla k němu a zůstala tam stát. 

"Zabila si je".

"Nechtěla jsem byla to nehoda". Po tváři ji stekli slzy, když si prohlížela jména lidí, kteří tu v ten osudný den zemřeli.

"Měla by ses vrátit tam kam patříš a nedělat ze sebe dobrou duši. Jsi zrůda, jako ostatní a na tomhle nic nikdy nezměníš".

"Vím......už to vím" zašeptala.

Pokračování příště: