Touha nepřátel

5. Odchod

"Potřebuješ si lehnout". Posadil ji na gauč a pohledem si ji prohlédl.

"Nepotřebuji žádný odpočinek" odsekla. Nechtěla, aby se o ní někdo takhle staral. "Zvládnu se o sebe postarat sama navíc hloupá chřipka mě neskolí" šeptla a prudce se zvedla.

"Dobře". Odtáhl od ní ruce a došel za svůj stůl. "Tím pádem bys měla jít do svého pokoje, aby sis odpočinula pochybuji, že v tomhle stavu něco dokážeš" poznamenal a prohlížel si kimono, které měla na sobě.

Jen se na něj naštvaně podívala, ale uznala, že má pravdu. Došla po svých do svého pokoje, kde se zavřela a spadla do postele, kde ztěžka oddychla a usnula. Neměla moc klidný spánek a nakonec po dlouhém převalování se rozhodla vyjít na menší procházku.

Po tichu prošla chodbami, když si všimla, jak se v kanceláři ještě svítilo. Lehce nakoukla a viděla, jak Toshiro řešil stále papírování. "Nemusíš stít za dveřmi pojď klidně dál" řekl a ani nezvedl pohled od papírů, které leželi na jeho stole a byli snad už poslední.

Halibel byla lehce zaskočená nad tím, že si ji všiml aniž by vypustila reiatsu, ale vyšla zpoza dveří a posadila se naproti němu. "To všichni kapitáni pracují, tak dlouho do noci?" zeptala se. Bylo ji líto, jak po něm před tím vyjela. Chtěl ji pomoct a ona ho sprostě odkopla.

"Jak kteří někteří to už mají za sebou a jiné ti čeká zítra" odpověděl a nakonec se ji koukl do očí a lehce zrudl. Vždy, když viděl její čistě zelené oči, tak nemohl spustit zrak pryč. Viděla, jak se na ni koukal a okamžitě odvrátila zrak na dřevěnou podlahu.

"Už to mám hotové, tak nejspíš půjdu spát a jak to, že ty nespíš?". Odložil papíry na velkou hromadu již vyplněných dotazníků a zvedl se.

Koukla se na něj a musela uznat, že vypadal trochu jako ještě dítě, ale kdykoliv viděla jeho chování, tak změnila názor. "Já.....ani nevím asi to je tou horečkou nemáš nějaký prášek?" zeptala se tiše a tím mu dala najevo, že si i trochu přeje, aby se o ní postaral. Jen potřebovala čas nebyla zvyklá, aby se ji někdo věnoval většinou byla sama a musela se o sebe postarat. Nemohla na nikom být závislá, ale teď, když měla po boku Toshira, tak se rozhodla, že zkusí znovu někomu důvěřovat.

Toshiro se nad tím pozastavil. Cítil, jak se v něm rozlilo štěstí nad tím, že dostala rozum. Sáhl do lékárničky v jednom šuplíku a podal ji prášek. "Počkej donesu ti vodu" vyhrkl rychle když viděl, jak chtěla prášek jen, tak spolknout. "Tohle se zapijí víš" vysvětlil ji a nalil do sklenice trochu studené vody, kterou ji podal.

Jen děkovně kývla a pořádně prášek zapila. Cítila jak ji chladná voda proudila hrdlem a musela uznat, že to byl příjemný a osvěžující pocit.

"Do zítřka bys měla být v pořádku". Připravil papíry na zítřejší odevzdání a když už měl všechno opravdu hotové, tak ji jen doprovodil k pokoji, kde se oba rozloučili. Halibel ještě chvilku stála na chodbě, dokud nezmizel za rohem a jen smutně povzdechla. Netušila, co to s ní je. Nikdy neměla takový pocit, jako u něj. Netušila ani jestli má srdce, ale vždy, když na ni promluvil, tak cítil, jak se ji v hrudi něco rychle rozbuší. Po chvilce, ale přemýšlení vešla do svého pokoje.

Další den už od rána svítilo slunce. Vzbudila se a lehkým protáhnutím těla se zvedla. Podlaha pod ní lehce zaskřípala a rychlými kroky došla k oknu. Venku už stál Hitsugaya a dával pozor nad tréninkem svých mužů a ukázal jim nějaké triky, které by se jim mohli hodit do boje proti hollow.

Lehce se nad tím zasmála, ale náhle ucítila lehké oslabení těla. Její reiatsu, které ji propůjčil Aizen náhle začalo mizet, ale to se mohlo stát jen pod podmínkou, že by byl na živu a bral si zpět to, co mu patřilo.

Rychlím krokem došla za Toshirem. "Ahoj Hal..." nestačil to doříct, když ho prudce natlačila na stěnu. "Aizen není mrtví!" vyjela po něm rozčíleně.

Toshiro se nad tím zarazil a nechápal, jak tohle mohla zjistit, ale když vypustila svůj duševní tlak, který ji prudce klesal, tak to pochopil. "Proč si mi lhal?!"vyštěkla. Nikdy by nečekala, že by ji zrovna on lhal.

"Pro tvoje bezpečí" odpověděl dost rychle, takže si byl touhle odpovědí dost jistý. Natáhla prudce ruku, aby ho mohla uhodit, ale nakonec to vzdala a ruku nechala klesnout podél svého těla. "Lháři" špitla.

Toshiro jen sklonil pohled k zemi. Cítil se hrozně. Tohle slovo se ho ještě nikdy tak nedotklo. Možná to bylo tím, že to vyslovila ona.

Prudce se otočila a odešla směrem ke svému pokoji, kde si shodila kimono a oblékla si zpět své bílé oblečení, které si zapnula až k ústům. "Kam chceš jít?" zeptal se ji, když tam doběhl.

"Tam kam patřím!". Pohledem na něm spočinula a viděla, jak se postavil do dveří, aby nemohla odejít. Prudkým pohybem ho ale odkopla do protější stěny a rukou spočinula na jeho krku. "Nepokoušej se mě znovu zastavit" sykla po něm, pak ho prudce pustila a zmizela bleskovým krokem.

Toshiro jen sjel po stěně na zadek a čelo si opřel o kolena. "Jsem idiot" zanadával si, ale věděl, že slova teď tomu nijak nepomůžou. Rychle se rozběhl k bráně. Nechtěl o ní přijít a potřeboval ji to vysvětlit, když tam, ale doběhl, tak byla pryč.

Chvilku se koukal zničeně před sebe. Zhluboka se nadechl nemohl uvěřit tomu, že byla tak náhle pryč. Nemohl se jen tak vydat do Hueca Monda bez potvrzení.

Pokračování příště: