Touha nepřátel

2. Shinigami

Rangiku ho ještě nikdy neviděla, takhle vážného a tak nad tím jen kývla a zmizela v jedné sekundě.

Hitsugaya byl u Halibel ještě pár hodin a ani jeden z nich nepromluvil ani slovo. Jen si užívali klid, který tam byl a štěbetání ptáků venku, až se začalo stmívat tak se zvedl a oprášil si hábit. "Musím za Hinamori omluv mě" šeptl a nalil ji trochu čaje, který měl léčící schopnosti.

Zvedla k němu zrak a jen kývla. Byla i vcelku ráda, že tam bude sama. Když odešel, tak se uvelebila do peřin a zhluboka se nadechla čerstvého vzduchu, který proudil přes otevřené okno do pokoje. Zbytek dne strávila odpočinkem a přemýšlením o tom, co se s ní stane, až se vrátí do Hueco Mondo. Netušila ani, jak a kdy, ale usnula.

Ráno ji probudil hlasitý křik mužů z venku. Rozespale se postavila bosýma nohama na zem a křečovitými kroky došla k oknu, odkud viděla, jak muži z 10 divize trénovali. Celou dobu jejich tréninku sledovala opřená o stěnu. Viděla několik základních chyb díky kterým by je dokázala jednou ranou zabít. Nakonec se trochu rozhodila a vyšla ven. Chvilku nic neviděla, jak ji slunce oslepilo, ale po chvilce si její oči zvykli.

Všichni muži, kteří trénovali, tak se na ni vyděšeně koukali. Byla pro ně něco jako jistá smrt. "Co tu děláš?" ozval se otrávený hlas Rangiku, která už svírala ve své ruce láhev saké. "Neměla bys ležet, když si zraněná?" dodala káravě, ale šlo poznat, že už se smířila s tím, že ji tam mají na krku.

Halibel neodpověděla jen mlčela a sledovala muže, kteří byli v pozoru a dost nejistí. Na jejich tvářích se objevily kapky potu. Ruce se jim třásly a dech měli nepravidelný.

"Mluvíš ty vůbec někdy?" zeptala se Rangiku a došla k ní blíže, jakoby to pro ni byl rovnocenný soupeř, ale nic ji nehodlala udělat. Netušila, co na ni Hitsugaya viděl, ale když ji zachránil, tak byla ochotná ji chránit taky, i když to tak nevypadalo. Stále nedostala žádnou odpověď. "Fajn jak myslíš".

"Zabila bych vaše muže jednou ranou všechny" prohlásila Halibel a koutkem oka přejížděla po každém kdo tam byl, pak učinila krok v před a všichni udělali krok dozadu. "Hej, co tu děláš?" ozval se hlas Toshira. Prudce se otočila a pohledem spočinula na něm.

"Neměla bys odpočívat?" položil ji otázku. Byl vcelku zaskočen, že s tak vážným zraněním došla až ven. "Je mi fajn" ohradila se trochu naštvaně. Nepotřebovala být hlídána, jako malá holka.

Chvilku se na ni koukal. "Takže tě nic nebolí?".

"Ne" odfrkla a pohledem sjela zpět na muže a na Rangiku. "Měli by znát více své tělo a svůj meč, pak budou opravdu vynikající" řekla. Otočila se a založila si ruky na prsou. Odkráčela zpět do svého pokoje, kde si ustlala postel. Oblékla si své oblečení a všimla si obvazu ne jejím břiše a boku.

"Kam chceš jít?" zeptal se náhle Hitsugaya, který došel za ní.

Ani se na něj neotočila. "Jsou daná pravidla. Shinigami žije ve společenství duší a Hollow v Hueco Mundo. Nemohu být někde, kde nepatřím" vysvětlila.

"Ale ty nejsi hollow". Postavil se ji do dveří a klidným výrazem ji sledoval. "Si sice člen espada, ale nejsi jako oni. Každý v espadě bojoval za Aizena, ale ve směs sám za sebe, ale ty si bojovala pro Aizena a pro své fraccion nemám pravdu?".

V očích se ji zaleskl smutek. Nebrala je ani jako své fraccion spíše jako kamarádky nebo dokonce rodinu, pak se ale zhluboka nadechla. "Věděli do čeho jdou museli se obětovat" řekla, ale cítil, jak ji tahle slova zraňovala.

"Ty sama dobře víš, že to není pravda navíc si myslím, že daleko bys nedošla. Nemáš ani polovinu svého reiatsu zpět myslíš, že necítím tvůj duševní tlak?" řekl už neústupně. Chtěl ji udržet v Soul societ dokud nezjistí, jak ji pomoct.

"Opravdu si myslíš, že se nedokážu o sebe postarat? Kdybych chtěla, tak už si dávno mrtví. Při souboji si mi neudělal ani škrábnutí. Dokonce, i když tam přiběhli vizardi na pomoc, tak jste mi nestačily. Myslím, že se dokážu o sebe postarat i bez toho, aby mě hlídal nějaký kapitán. Navíc mám lepší věci na práci než jen hledět na to, jak vaši vojáci jsou neschopní boje" objasnila mu to a jedním tahem ho od žduchla ze dveří.

"Jaké věci na práci?" zeptal se ji, ale odpovědi už se nedočkal. Rytmickými kroky odešla ven z divize a zhluboka se nadechla čerstvého vzduchu a vydala se k branám. Neměla ještě dost silné reiatsu aby dokázala vytvořit bránu do jejího světa.

Po chvilce se zastavila a musela se opřít o stěnu. Pohledem sjela na své obvazy. Ruku přiložila na svoji hlavu, která ji začala třeštit. Měla pocit, že ji snad hlava pukne. Na proti ní šel vrchní kapitán Yamamoto, který vysílal silné reiatsu, které zapříčinilo její nevolnost. "Ty?!" cítila, jak v ní začala vařit krev od hněvu. Zabil její fraccion a to mu nemohla odpustit, ale ani on nehodlal připustit, aby odešla bez toho než ověří, jestli je pro ně opravdu neškodná.

"Kam si myslíš, že jdeš dítě?" položil ji klidným hlasem otázku a došel až k ní. Chtěla něco říct, ale jeho reiatsu okolo bylo natolik silné, že ji srazilo na kolena a začala se potit od pocitu, že ji něco svírá celé tělo. "Nemožné....Nemůže být tak silný".

Pokračování příště: