Touha nepřátel

14. Naděje

Halibel se zastavila u dveří svého pokoje a pohledem sjela na Toshira. Lehce se pousmála nad tím, že byl ochotná ji doprovodit. "Dobrou noc" řekla a otevřela dveře.

"Počkej" vyhrkl jakoby se nad něčím zrovna rozmyslel. Zastavila se a otočila se k němu.

"No.....nechtěla bys zítra jít se mnou do města? Potřebuji nakoupit něco k jídlu a Hinamori už jde se svými kamarádkami na nákupy". Podrbal se na zátylku. Hlavou mu proběhlo, že je to nejspíš pitomost a ona odmítne. Chtěl to, alespoň zkusit.

Chvilku bylo mezi nimi ticho. Netušila, co si o tom má myslet. "Ráda" řekla najednou.

Rozzářili se mu oči od štěstí. "Tak jo vyzvednutě zítra po snídani" vyhrkl a na tváři měl široký úsměv.

"Budu čekat, tak dobrou noc ještě jednou". Mile se na něj pousmála a vešla do svého pokoje. Zavřela dveře o které se hned na to opřela. Srdce ji bušilo jako závodnímu koni. Netušila, co se to s ní děje, ale měla pocit, že má zase šanci to dát s Toshirem dohromady jako s kamarádem. 

Zavřela na chvilku oči a zhluboka se nadechla. "Musím se uklidnit".

Odešla do koupelny kde napustila vanu teplou vodou a začala se svlékat, když náhle uslyšela klepání. Přehodila si přes sebe župan a došla ke dveřím, které otevřela. Stál před ní Kenpachi a když viděl, že je jen v županu tak odvrátil zrak.

"Děje se něco?" zeptala se zvědavě a cítila z něho zápach laciného saké.

"Ne nic jen jsem se chtěl ujistit že jsi v pohodě" řekl a pak se letmě na ni podíval.

"Jsem v pořádku". Sledovala ho. Měla pocit, že ale přišel kvůli jiné věci.

"No víš.....chtěl jsem se zeptat co děláš zítra?".

Tahle otázka ji doslova zarazila. "Už mám domluvenou návštěvu města" odpověděla s úsměvem na rtech. 

"Aha, tak já už půjdu" ukázal směrem kudy má pokoj.

"No.....jestli chcete můžete mě někam vzít večer nemám nic na práci" Navrhla. 

"Ano to by bylo skvělé takže večer?" zeptal se a sledoval jak se lehce zachichotala tomu, jak byl v rozpacích.

"Budu vás očekávat" řekla mu to samé, co Toshirovi. Zavřela dveře a konečně si vlezla do vany, kde už byla vlažná voda, ale i tak si užila ten klid a pohodu. Měla na chvilku dojem, že její život není zas tak strašný. Zavřela oči a nechala se unášet tichem.

Neměla ponětí o čase, ale když se konečně rozhodla vylézt, tak voda už byla studená. Vzala na sebe košilku a odešla do postele. Chvilku ještě přemýšlela o zítřku, jak to všechno dopadne, ale pocítila něco, co už dlouho nezažila. Touha po spánku.

Zavřela oči a nechala se unášet ve snech. Ráno se probudila vcelku brzo. Slunce ještě ani nevyšlo na oblohu. Přehodila nohy ven z postele a chvilku se koukala rozespale před sebe.

Vzala si něco na sebe a odešla do jídelny, která byla pro všechny z hotelu. Teprve se tam chystali stoly. "Promiňte madam ještě máme zavřeno" řekl jeden ze sluhů. "Jen se posadím ke stolu a budu si číst, jestli to nevadí".

Sluha chvilku přemýšlel, ale neviděl v tom problém. "Dobrá stůl u okna už je nachystaný můžete se tam posadit a nechcete tedy alespoň kávu nebo čaj?" zeptal se zdvořile.

Líbilo se ji, jak tu byli milý a kývla. "Kávu prosím". Posadila se a vytáhla knihu. Vzala si ji ze Soul Societ bylo to o historii hollow a různé poznámky. Vcelku ji zajímalo, jestli zde nebylo i něco o ní nebo jejich zesnulých kamarádkách. 

Za malou chvilku ji donesl sluha kávu, kterou položil před ní. Poděkovala a věnovala se dál četbě.

"Tier Hallibel - třetí espada. Velmi nebezpečná. Její schopnosti doposud neznámé. Poprvé spatřena v Las Noches...."

Bylo tam všechno od dob, kdy začala pracovat pro Aizena, ale vše končilo před zimní válkou. Četla si další články a o všech, co znala a téměř se nedozvěděla nic víc co doposud věděla až na Aizena. Zjistila vše o tom, jak zradil všechny své přátelé a málem zabil svoji pod kapitánku. Pořádně se začetla do pasáže, kdy Hinamori probodl. Připomínalo jí to ten den, kdy i ona byla odhozena, jako kus odpadu jen proto, protože nebyla dost dobrá.

"Dobré ráno" ozvalo se. Zvedla hlavu, aby spatřila Hinamori s Toshirem, který se na ni omluvně koukl. Věděl, že bylo docela nezdvořilé, tam přijít se svoji přítelkyní, ale očividně to nebylo z jeho hlavy.

"Dobré ráno" oplatila pozdrav z úsměvem a zaklapla knížku.

"Můžeme si přisednout?" zeptala se Hinamori a chytla jednu židli.

"Zajisté budu jen ráda" odpověděla. Toshiro byl zaskočen tím, jak byla klidná a nedávala znát naštvanost nebo pohrdání, ale možná to bylo tím, že už i změnila pohled na ty dva a dokonce jim to přála.

"Jak dlouho už tu sedíš?" položila zvědavě další otázku.

Tier se na ni chvilku koukala a pak pohledem zamířila k hodinám. "Řekla bych že od čtyř". Nemohla uvěřit tomu, že už uplynula hodina a půl. Byla tak zaujatá články v knize, že znovu ztratila pojem o čase.

"V lidském těle by ses neměla takhle přemáhat šla si spát hodně pozdě" poznamenal Toshiro a obě dívky to lehce zaskočilo, jelikož ani jedna neslyšela vypustit z úst starostlivou větu.

"Co je? Já už vím, jak je lidské tělo křehké, ale vy dvě si to neuvědomujete" poznamenal, ale nakonec radši zmlkl a objednal si čaj na uklidnění.

Po půl hodině sešli do jídelny téměř všichni a začalo tam být rušno.

Halibel neměla moc v oblibě místa, kde se zdržovalo hodně lidí a tak se zvedla a vzala si knihu.

"Už odcházíš?" řekla Hinamori.

"Ano už jsem měla snídani" zalhala a s úsměvem odešla do svého pokoje, kde se posadila do křesla a znovu otevřela knihu. Tolik toužila po tom vědět s kým vlastně měla tu čest a co byl Aizen vůbec zač.

Najednou se, ale vylekala, když viděla periferním viděním osobu, která vešla do jejího pokoje. Uklidnila se, když to byl Toshiro, který nesl talíř s jídlem.

"Promiň nechtěl jsem tě vyděsit, ale donesl jsem ti něco na snídani vím, že jsi měla jen kávu" podotkl a položil talíř na stůl.

"Sleduješ mě nebo co? Dokážu se o sebe postarat jsem dospělá" poznamenala, ale byla klidná. Nějak extra jí to nevadilo, ale nebyla zvyklá na to, že se o ní někdo strachuje a stará. Vždy byla ta silná, která se starala o ostatní.

"Ne jen jsem se zeptal sluhy který tě měl na starost" poznamenal a raději hned na to odešel nechtěl ji nijak naštvat a riskovat, že půjde potom sám do města. Sledovala ho, jak rychle zmizel a lehce se nad tím zasmála, pak si vzala talíř a najedla se.

Pokračování příště: