Touha nepřátel

8. Zajetí královny

O pár let později.

Halibel měla poslední dobou velice vážné problémy. Někdo ve velkém vraždil holow a nemohla přijít na to, kdo tak činil. Neustále vysílala hlídky prohledat různá místa, ale kolikrát se hlídky ani nevrátily a stali se taktéž nezvěstné. Grimmjow raději zůstával u ní neměl s toho moc dobrý pocit, ale jednoho dne musel jít prohledat dané území o on kvůli nedostatkům monster.

Grimmjow běžel co nejrychleji mohl a sledoval dva neschopné hollowy, které dostal na starost, jak se ho snažili dohnat, ale marně.

"Vždyť zde nic není". Rozhlížel se okolo sebe, ale doslova nikde nic nebylo. Jediná stopa po Hollow. Snažil se najít jakékoliv pachové stopy reiatsu,  ale bylo to marné. Nikoho nevycítil krom dvou smraďochu, kteří ho nakonec dohnali.

"Vrátíme se pane Grimmjow" řekl jeden a v jeho hlase šel poznat strach očividně nechtěl zemřít. "Drž hubu nejsi dost oddán královně nebo co?" štěkl po něm, jako odpověď na jeho požadavek.

Po chvilce, ale uznal, že se nejspíš vrátí s prázdnou, když náhle pocítil mohutné reiatsu, které ho téměř srazilo na kolena. Ukázal svým dvou svěřencům, aby tam zůstali a rozhodl se doběhnout na kopec za kterým cítil ten tlak.

Nenápadně skryl svůj duševní tlak a pohledem narazil na bandu lidí....lidí. Okamžitě ho to zarazilo. Nikdy neviděl, že by bylo v okolí nějací lidé, ale tohle nebyli normální lidé z masa a kostí.

"Quincy?" proběhlo mu hlavou zaskočeně, když si všiml jejich odznaků na rameni. Netušil, ale co pohledávali zde. Vždyť zabíjení hollow jim bylo vcelku k ničemu a navíc to bylo zakázáno, jelikož nedokázali uzavřít duševní schránku a jen duši totálně zničili.

Jeden muž, jako jediný v černém habitu a knírkem pod nosem, který mu mířil až ke kotletám se vesele pousmál. "Gratuluji vám brzy bude naše výhra na dosah až svrhneme královnu Hueca Munda a podřídíme si její neskutečné reiatsu, které nám zajistí výhru na Vrchním kapitánem Yamamotem vítězství bude naše!" křikl hlasitě a všichni okolo začali šťastně skandovat.

"Byl jsem tak dlouho vězněn, že si přeji jen jediné dostat naši čest zpět!" křikl a znovu se ozvalo skandování, které souhlasilo se vším co řekl.

"Ale, ale copak to tu máme?". Za Grimmjowem se objevila jedna žena, která patřila k těm dole. "Jestli pak to není další oběť, která si zaslouží smrt" řekla a jazykem si přejela přes horní ret.

Grimmjow okamžitě vystartoval kolem ní. Musel okamžitě varovat Halibel, ale náhlá bolest v jeho zádech ho zastavila. Podíval se na dívku, která držela luk a šíp. Z úšklebkem na rtech rozhodně nelitovala toho, že má zabít někoho jako je on.

Prudce se proti ní rozběhl. Náhle ucouvla, jakoby to nečekala a tětivo ve kterém svírala šíp se ji vymrštilo. Šíp ho těsně minul okolo hlavy. "Nedovolím, abyste ublížili královně!" křikl a prudkým výskokem a sevření pěstí ji uzemnil a dal ji ránu přes obličej, který ji odhodil několik metrů dál a zajistil její nehybnost. Prudce se ohlédl a všiml si, že byli pryč. "To ne" zašeptal a co nejrychleji se vydal zpět.

Halibel řešila nějaké papíry a zhluboka se nadechla, když si vzpomněla na Toshira. Působila už více unaveně nad tím, jak i několik dní kvůli něho nespala. Celé roky ho nemohla dostat z hlavy. Tolik toužila se za ním jít podívat no nesměla tam pokud to nebylo vážné.

Zapřemýšlela se nad tím, jak se nejspíš má a jestli na ni už zapomněl. Nakonec ji, ale z myšlenek vytrhl výbuch a otřesy celé budovy, které působily jako zemětřesení. Prudce vyběhla na vrchol budovy a sledovala několik neznámých lidí, jak útočí na její sídlo.