Touha nepřátel

9. Rozhodnutí

Toshiro se procházel po své divizi. Byl mnohem vyšší a vypadal i o něco starší. Neustále trénoval, aby se mohl vrátit do Hueca munda a prokázat tom že už je konečně hoden Halibel. Nebyla jediná, která měla zarmoucené srdce.

Došel do pokoje, který ji kdysi na pár dní patřil. Vypadalo to tam pořád stejně. Nikomu ten pokoj ani nedal, jelikož doufal, že jednou ten pokoj možná znovu využije.

"Chybí vám stále víc a víc jak vidím" řekla Rangiku, která šla zrovna kolem a uviděla ho v pokoji jen tak stát.

Lehce sebou trhl. "Ne nechybí mi" nalhával ji a možná si to i trochu nalhával sobě. Tolik toužil zapomenout na její tvář.

"Měl byste ji jít navštívit". Došla až k němu a dívala se spolu s ním na ustlanou postel.

"Nemohu nemám žádné svolení a navíc, o čem bych s ní mluvil při posledním rozloučení mi ani neřekla sbohem" vyšlo tiše z jeho úst, jakoby to byla ta nejtěžší věc na světě. Prudce se otočil na patách. "Nestarej se do toho hlavně Rangiku to není tvá povinnost" řekl ostře a rychlými kroky zamířil ke své kanceláři, když náhle uviděl černého motýla. Lehce nastavil ruku před sebe a motýl dosedl na jeho ruku hned na to se ozvalo "Svolávám všechny kapitány na důležitou poradu. Okamžitě se dostavte do první divize".

Toshiro bleskovým krokem doběhl před zasedací místnost, kde už čekali i ostatní kapitáni. Po necelé chvilce se otevřeli dveře a všichni vešli dovnitř, kde se postavili do dvou řad na proti sobě.

Yamamoto klepl holí o zem. "Dostal jsem  důležité informace, které jsou i podloženy o tom, že královna Hueca Munda byla zajata".

Toshiro zůstal v šoku a prudkým pohledem směřoval k vrchnímu kapitánovi, který měl zavřené oči a šlo poznat, že nebyl moc nadšený ani on. "Bohužel mám i informace o tom, že se tento útok chystá i na Soul societ a proto nemohu vyslat žádného kapitána k její záchraně ale..."

Náhle mu do řeči, ale skočil on. "Jak nemůžeme?! Máme určitá spojenectví, která mají svá pravidla musíme ji pomoct nemůžeme ji tam nechat umřít!" křikl skoro zoufale. Nechal se vyvést z míry.

Yamamoto oči pootevřel a spočinul na jeho naštvané tváři. "Kapitáne Hitsugayo okamžitě se uklidněte, kdybyste mě nechal domluvit, tak bych vám řekl, že jakož to kapitán, který jí z nás zná nejlépe povede záchranný tým, který bude obsahovat Grimmjow, shinigami Ichigo Kurosaki a jeho parte, takže se běžte chystat jste propuštěn s této porady a ještě jednou takový výstup a nepůjdete nikam. Úcta k vrchnímu kapitánovi musí být ve všech ohledech, i když s ním nesouhlasíte" řekl přísným tónem, jak už dlouho neřekl a tím dal i najevo svoji nadřazenost vůči všem, kteří by chtěli v poslední době udělat podobný výstup. Normálně by to netoleroval, ale jelikož viděl, že chlapec měl k Halibel větší vztah než kdokoliv z nás, tak to hodlal pro jednou přehlédnout.

Toshiro jen vděčně kývl. "Rozumím a hluboce se omlouvám" šeptl s poklonou a ještě si vyslechl všechny informace o nepřátelích, kteří drželi Halibel a jakmile zjistil vše potřebné, tak odešel.

Mělo se vyrazit až další ráno, ale pro něj to byla neskutečně dlouhá doba. Nechtěl ani přemýšlet nad tím, co museli Halibel provést, aby ji dostali do svých ruk.

Nebe Soul societ se náhle zatáhlo a na zem začali dopadat kapky deště. Zvedl hlavu k obloze. Na chvilku zavřel oči a zhluboka se nadechl. Ruky měl podél těla sevřené v pěst, když otevřel oči, tak už kolem něj byli kaluže. Nemohl si dovolit ještě onemocnět, i když by ho to nijak nezastavilo, tak chtěl mít všechny smysli plně po hromadě.

Došel do své divize, kde se posadil k oknu a koukal se na okno po kterém stékal déšť v hlavě si neustále přehrával ten den, kdy ji zradil Aizen a z jakým nasazením bojovala. Téměř ani nemohl uvěřit tomu, že ji ještě někdo mohl zranit kromě Aizena. Hlavně se obával té síly, ale nějak tušil, že to nebyl férový souboj.

"Kapitáne?" ozvala se Rangiku, která stála ve dveřích jeho pokoje a smutně ho sledovala.

"Co potřebuješ Rangiku?" zeptal se klidným tónem. Měl sice v sobě tolik emocí, že by nejradši zabil prvního, kdo mu přijde pod ruku, ale jí to nemohl udělat.

"Já.....Chci se omluvit" šeptla. Pohledem sjela na dřevěnou podlahu a v očích měla jasný stesk a smutek. To, co se stalo Ginovi dávala za vinu vždy celé espadě ne jen Aizenovi, ale když viděla ty velké změny, které Halibel provedla, tak nakonec uznala, že za smrt jejího přítele nemohla. Hned jak se dozvěděla, že byla zajata, tak tušila, co její kapitán bude chtít provést.

"Proč by ses měla omlouvat?" Nechápavě na ni pohlédl. Nepamatoval si, že by něco v posledních dnech provedla. Byla sice často opilá, ale na to už si zvykl a nemohl ji to vyčítat do nekonečna.

"Byla jsem vůči Halibel nespravedlivá nedala jsem ji šanci sem zapadnout, tak jako všichni ostatní" vysvětlila.

"Jak to myslíš, tak jako všichni ostatní?". Otočil se k ním celým tělem a cítil, že něco se muselo stát, když tu Halibel byla.

"Nikdo se vám nechtěl přiznat a vlastně to možná do teď berou jako normální a správnou věc, ale co jsem tak slyšela, tak ji všechny divize kromě 13, 8 a 4 divize šikanovali" odpověděla a zrak měla stále sklopený k zemi.

"Proč by se měla nechat ponižovat tomu se mi nechce věřit přece by..."

"Dělala to pro vás" skočila mu okamžitě do řeči.

Prudce sebou trhl, ale pak jen zaťal zuby a pohledem zaměřil znovu ven. "Jak jsem si toho nemohl všimnout! Mělo mě napadnout, že ji nepřivítají, tak jako já" proklínal se uvnitř své duše.

Rangiku k němu došla blíže a položila mu ruku na rameno. "Nezabývejme se tím, co bylo teď ji jen musíte dostat zpět kapitáne" šeptla a klekla si k němu.

Toshiro ji dlouho neviděl se takhle chovat. Vypadalo to, že mluví rozumě.

Mile se na něj usmívala, pak se zvedla a zhluboka se nadechla. Tolik si přála aby alespoň Toshiro neztratil toho koho miluje. Otočila se k němu zády a vydala se ke dveřím.

"Rangiku". Zastavil ji ještě před tím než odešla.

Lehce pootočila hlavu, když slyšela svoje oslovení. "Ano kapitáne?" zeptala se.

"Děkuji" řekl bez toho aniž by se cítil nějak ponížen, že mu zrovna pod kapitánka pomohla vlastně byl za to i rád. Trochu si tak dodal více energie do toho, aby Halibel zachránil.

Rangiku zůstala chvilku v šoku, jelikož ji kapitán nikdy takovou poklonu nesklonil, ale nakonec jen kývla. "Nemáte zač". Hned na to opustila místnost.

Na druhý den se Toshiro vydal k 12. divizi, kde se měla otevřít garganta. Nedokázal celou noc ani zamhouřit oči a tak nebylo ani divu, že byl na určeném místě jako první. Naštěstí netrvalo ano 15 minut a Ichigo, Grimmjow a ostatní, tam došli.

"Takže jak vidím můžeme začít" prohlásil Mayuri který si promnul ruce a pak vyskočil na jeden obrovský sloup a hned na protější vyskočila jeho pod kapitánka Nemu. 

"Kdyby náhodou královna Hueca Munda umřela, tak mi ji sem doneste rád si ji prohlédnu zblízka" podotkl ještě Mayuri, ale to schytal od všech dost nepříjemný pohled. 

"Fajn, fajn, tak mi ji nemusíte nosit tu máte mapu". Otráveně jim hodil kus papíru, který chytl Ichigo a na jeho rameni zvědavě spočívala Neliel. 

Bez dalších slov se garganta otevřela a všichni pověření naskákali dovnitř. Nebylo se, co divit, že první vyběhl Toshiro. 

Pokračování příště: