Touha nepřátel

12. Pláž

11. divizie došla do hotelu mezi prvníma, takže měli výhodu, že si mohli vybrat kterýkoliv pokoj. Halibel to, ale moc neřešila a jen popadla klíče, které ji byli nabídnuty. Kenpachi ji sledoval, jak se bez dalších slov odebrala k výtahu, když se ale na něj podívala opětovně, tak rychle pohledem trhl k recepci.

Jen nad tím pozvedla obočí, ale to už cinkl výtah do kterého vešla a nechala se vézt do poschodí, kde už měla připravený pokoj. Dveře se za chvilku otevřeli a vešla do chodby. Nijak ji nepřekvapoval luxus, který byl okolo ní, ale přála by si raději být v Soul societ a vybírat další sebevražedné mise.

Udělala několik kroků, když se prudce otevřeli jedny dveře ze kterých vyběhla chichotající dívka a omylem vrazila do Halibel, která ji zachytla, aby nespadla po nárazu.

"O...omlouvám se" vyhrkla dívka.

"Hinamori nestalo se ti nic?!" ozval se hlas Toshira, který vyběhl ze stejného pokoje a šokovaně se zarazil.

"Tak vidím, že tu nejsem úplně první" řekla klidným tónem, jakoby se nikdy nic nestalo, ale nevěnovala ani jednomu z nich pohled totálně je od ignorovala a koukla se na číslo pokoje, který byl hned vedle nich. "To je zlý sen...".

Hinamori se nadšeně pousmála. "To je super můžeš k nám přijít na....".

"Ne díky" skočila ji do toho a vešla do svého pokoje a zavřela dveře. Pomalými kroky došla do koupelny, kde napustila vanu ledovou vodou a prudce strčila hlavu pod vodu, aby zchladila své myšlenky. Neměla ponětí jak dlouho tam byla, ale začalo se ji mlžit před očima. "Tak takhle to je z lidským tělem".

Vynořila se a zhluboka zalapala po dechu.

"Hej Halibel, co to vyvádíš?" ozval se Kenpachi který ji šel raději zkontrolovat a jak je jeho zvykem tak vchází bez zaklepání.

"Potřebovala jsem se osvěžit" zalhala a s těmi slovy vypustila vodu.

"Osvěžíš se až odpoledne jdeme na pláž, takže si vezmi nějaký plavky budou různé hry a večer bude plážová párty" oznámil ji, ale sám nebyl s tohohle nějak extrémně nadšený.

"Už se těším" řekla sarkastickým tónem, když věděla, že dneska to není naposledy, co viděla Toshira na víc neměla na tohle město krásné vzpomínky.

"Fajn tak ve 12 hodin ať jsi na pláži" podotkl. Nakonec, když mu dala najevo, že by byla radši sama, tak odešel a na posteli ji zanechal papír, kde byl vypsaný rozvrh na celý týden.

Když už konečně byla sama, tak si vybalila všechny věci a pohledem zůstala na zrcadle. Teprve teď se viděla v gigai těle. Vypadala jako každý jiný člověk a jakoby na chvilku ucítila něco, čemu se říká štěstí, ale to hned potlačila do nitra své mysli, když na jejím těle byla i jizva na ruce, která byla téměř nepřehlédnutelná.

Nakonec, ale zrcadlo zahalila závěsem. Převlékla se do plavek a přehodila přes sebe dlouhé triko. Chtěla tam být mezi prvními a zabrat si nějaké místo ve stínu nenáviděla vedro. Vyšla ven a ulevilo se ji, že nikde neviděla Toshira ani nikoho jiného a rychle došla na pláž, která byla hned vedle hotelu.

Už teď ji bylo špatně z vedra. Netrvalo ji moc dlouho, když našla dřevěný domek. Došla ke vchodu a spatřila Orihime, Chada a Ishidu.

"Ahooooj" vyhrkla šťastně Orihime a mávala ji.

Halibel ji to oplatila otráveným pohledem a lehla si na jednu lavičku.

"Co tu děláš tak brzo?" zeptal se Ishida, když viděl, jak zhluboka dýchala.

"Chtěla jsem najít nějaký stín, kde se bude dobře ležet" odpověděla stroze a sepnula pěsti, když cítila, jak se ji lehce motala hlava, ale po chvilce to ustálo.

"Nesneseš horka" poznamenal najednou.

Lehce ji to zaskočilo a konečně mu věnovala i svoji pozornost. "Jak to víš?".

"Zhluboka dýcháš, jsi orosená a hledáš jen stín" vysvětlil.

"Aha" jediné co mu na to řekla a chtěla odvrátit pohled, ale to k ní přiběhla Orihime se sklenicí ledového koktejlu.

"Napí se tohle ti udělá dobře". Vesele se na ni usmívala a pak šla znovu pracovat na jídle.

Halibel se chvilku koukala na pití, ale nakonec to i ochutnala a bylo ji o moc lépe. "Divím se, že zde nejsou žádní lidé" šeptla, když ji došlo, že je pláž hned u hotelu, ale nikdo se v takovém parnu nešel koupat.

"To bude tím, že vrchní kapitán Yamamoto objednal na celý den pláž jen pro vás" odpověděl ji Chad.

Za chvilku se už bavili, ale jen ti tři a Halibel odpočívala na lavičkách až nakonec usnula.

---

Toshiro se koukl na hodiny. "11:30" poznamenala a oblékl se do plavek, ale byl myšlenkami úplně jinde. Neustále si přehrával v hlavě tu ranní neshodu s Halibel.

"Shiro-chan už musíme jít" vytrhla ho z tranzu Hinamori.

Prudce se na ni koukl. "Jo promiň, když už, tak běž já stejně budu nejspíš někde ve stínu víš jak nesnáším horka".

Chvilku, tam stála, ale nakonec kývla. "Dobře uvidíme se pak". Zamávala mu a rozběhla se pryč celá šťastná. Nikdy nepřestal obdivovat to, jak milovala celý svět a těšila se z každé maličkosti, ale i když měl konečně dívku svých snů, tak nebyl šťastný.

Neustále musel myslet na Halibel. Slyšel už mnoho věcí, které ho stále pronásledovaly v myšlenkách už jenom to, že si nechala dvě jizvy ho znepokojilo natolik, že byl celé dva dny vzhůru a poté, co se dozvěděl o tom, že bere každou misi, která je mimo soul societ, tak mu došlo, co se děje. Nenáviděla ho.

Koukl se znovu na hodiny a byl lehce zaskočený, když už viděl 11:45 a bez dalšího váhání odešel na pláž, kde vlezl do dřevěného domku, kde byl jediný stín.

"Dobrý den kapitáne Hitsugayo" vyhrkla Orihime z úsměvem.

"Dobrej" řekl a podrbal se na zátylku a došel o kousek dál, když si všiml koutkem oka, že někdo leží na lavičkách."Halibel?".

Čekal, že se zvedne a odejde, když ho uvidí, ale stále ležela. Došel blíž, aby viděl, že klidně spala. Netušil proč, ale cítil hřejivý pocit na hrudi.

"Jak dlouho už tu je?" zeptal se po chvilce.

"Řekl bych, že tak dvě hodinky to vedro venku ji nedělalo dobře" odpověděl Ishida klidný tonem, když dovařil polévku kterou dal na tác.

"No nic, tak tu zůstaň Toshiro a hlídej ji my jdeme odnést jídlo" řekla Orihime a odešli.

Toshiro se nad tím jen zasmál, jelikož silně pochyboval, že by zrovna ona potřebovala hlídání.

Posadil se na zem a koukal se na písek, který mu lehce začal připomínat hueco mundo a proběhla mu hlavou otázka, jestli se ji někdy stýská po tom místě.

"Apache....mila rose, sun sun".

Prudce se k ní otočil.

"apache, mila rose, sun sun" šeptala Halibel ze spaní a po tváři ji stékali slzy.

Zvedl se a došel až k ní. Nikdy ji neviděl plakat kvůli někomu. Nedokázal si ani představit, že by poslal své kamarády nevědomky na smrt. Věděl, že ona za to nemohla a Aizen ji zmanipuloval, ale ona si to nikdy nepřipustila k srdci. Vždy na sebe byla přísná.

Lehce s ní zatřásl, aby ji probral a podařilo se. Pootevřela oči a pohledem spočinula na něm, ale nic neříkala, pak opatrně přejela prsty po tváři a došlo ji, že plakala. 

Pokračování příště: