Touha nepřátel

6. Příměří dvou světů

Halibel povzdechla, když vstoupila na uzemí Hueca Munda. Pohledem spočinula na půl měsíci, který zařil, jako jediný na obloze. "Tak zase zpátky doma" špitla a rozběhla se bleskovým krokem do Las Noches.

Hollowové okolo ji jen zvědavě sledovali. Ani jeden na ni nezaútočil. To byla první věc, která ji přišla dost neobvyklá. Nakonec to, ale hodila za hlavu a dorazila Las Noches, kde se podívala na mohutnou budu, která se z jejího pohledu tyčila až do noční oblohy.

S povzdechem vešla dovnitř a rozhlédla se po chodbách, které byli opuštěné. Netušila, že si to kdy pomyslí, ale i ten hloupý Noitra ji vcelku chyběl. Ladnými kroky došla do zasedací místnosti, kde se podívala na rozházené židle.

"Tak ty si taky přežila?" ozval se hluboký mužský hlas, který moc dobře znala. Zpoza rohu vyšel Grimmjow, který na ni spočinul zrakem. Jeho tvář byla neutrální. Nejspíš nebyla jediná, které chyběl ten starý život.

"Ano" odpověděla a došla ke stolu po kterém přejela konečky prstu a koukla se na usazený prach.

"Vlastně přiznám se, že už jsem věděl delší dobu, že si na živu. Po celém Hueca Mondu se to neslo jako požár". Podrbal se na zátylku a oči mu poklesly na jeho židli, která jako jediná stála na svém místě.

"Až, tak všechny zaujali, že jsem přežila?" zaskočeně pozvedla obočí nad touhle novinkou.

"No....zvykej si, jelikož si nová královna Hueca Munda". Došel až k ní a podíval se ji do očí.

Její oči se rozšířili od šoku nad tím, co právě slyšela. "K...královna?" nechápavě zírala před sebe, jakoby spatřila ducha.

"Už to tak bude byla si jediná, která se vzepřela Aizenovi sice na poslední chvíli, ale i tak. Navíc dalo by se říct, že si byla i poslední, která jako espada bojovala Karakuře a Hueco Mundo potřebuje svoji královnu". Lehce odsunul koženou židli na které seděl kdysi Aizen, ale to už byla pouhá minulost.

Halibel chvilku přemýšlela nad touhle situací. Nemohla přeci jen tohle postavení přenechat někomu jinému, ale nebyla si ani jistá zda to zvládne ona.

Nakonec se, ale rozhodla, že to příjme. Ladnými kroky došla ke Grimmjowovi a usadila se. "Dobrá tedy" zašeptala a ruky si založila na prsou.

Pár dnů na to byli dost jasné příkazy, které byli dost spravedlivé. Každý hollow mohl bojovat jen se sobě rovným. To znamenalo, že silnější hollow nemohl vyhledávat slabší, ale rovnocenné soupeře. Navíc bylo přísně zakázáno útočit na Soul societ a lidský svět.

Všichni byli s těmito stručnými zákony srozuměni a kdokoliv to poruší bude zabit.

Halibel mezitím dala do pořádku Las noches a Grimmjowa chtěla propustit, ale on odmítal. Chtěl ji sloužit, když věděl, že žádného ochránce po svém boku nemá. Nakonec uzavřeli dohodu. Nechala ho běhat po Hueca mundu, ale kdykoliv by zvedla svoje reiatsu musel přiběhnout, aby ji pomohl.

Po pár týdnech usilovné práce začalo do Las Noches chodit i několik silnějších hollow, kteří toužily jen po jednom. Bojovat po boku královny. Halibel se snažila být co nejspravedlivější. Nechtěla, aby tu vládl chaos, jako když na trůně seděl Aizen.

Sice se vše dařilo podle plánů, ale ona nebyla šťastná. Byla ráda, že pravidla se zde ctí a neporušují, ale cítila, že ji tu něco nebo spíše někdo chybí. Neustále musela myslet na Hitsugayu.  Snažila se zapomenout, ale nešlo to.

Seděla ve své ložnici, kde si vložila tvář do dlaní. Zármutek ji začal lehce pohlcovat, když náhle uslyšela zaklepání. Prudce se narovnala. "Dále!".

Do pokoje vešel Grimmjow. "K Las Noches míří vrchní kapitán a několik kapitánů ze Soul societ" oznámil.

Jen nad tím kývla. "Až přijdou doveďte je do zasedací místnosti" rozkázala a odešla tam, aby na ni nemuseli čekat.

Zasedací místnost už vypadala mnohem lépe. Bylo to tam útulné, ale i přesto děsivé, aby se nezapomínalo, komu to zde patří. Byla královna Hueca Munda a to bylo druhé nejtemnější místo ze všech. Nemohli tu být žádné výrazné barvy. Pouze chladné stěny a rudý koberec na zemi.

Halibel otevřela dveře a došla až na konec místnosti, kde se posadila na jediné křeslo, které v místnosti bylo. Nečekala moc dlouho a do místnosti vešel Vrchní kapitán a hned za ním i Ukitake, Kyoraku, Soi fon, Komamura, Mayuri, Kenpachi a jako poslední Toshiro na kterém nechala pohled o něco déle než na ostatních.

Ještě nikdo z nich nevěděl, kdo vlastně je ta královna a když ji uviděli, tak jen zkameněli šokem.

Yamamoto došel až k ní a kapitáni se rozestavili do dvou řad na proti sobě. "Zdravím vrchní kapitáne Yamamoto" řekla neutrálním tonem hlasu a ani se nepohnula ze svého místa.

Yamamoto chvilku mlčel, ale pak kývl. "Musel jsem vidět tu královnu, která nastolila po několika stovkách let mír mezi našimi dvěma světy" prohlásil a tím ji složil poklonu, i když to v jeho tónu hlasu nešlo moc poznat.

"Zbytečné, aby na dále byli rozepře mezi dvěma světy, které mají být v rovnováze. Všechny ty války vedli jen k neskutečným ztrátám, které nevyhovovali ani jedné straně, ale hádám, že jste nepřišel mi zdát jen poklonu" zvědavě pozvedla obočí.

"To máte pravdu. Přišel jsem protože chci uzavřít dohodu. Váš svět pomůže našemu, když budeme v nouzi a tak i opačně. Může to být velice výhodné" řekl a Ukitake k nim došel a zpoza svého kimona vytáhl listinu stvrzující spojenectví.

Převzala si listinu, kterou si pořádně pročetla a když nenašla jedinou nevýhodu vůči jejímu světu, tak pokývla na souhlas. "Dobrá tedy je to výhodná nabídka, ale jakmile jeden ze světů poruší dohodu tak se vše ruší" podala jediný požadavek, který Yamamoto osobně schválil.

Halibel už neměla žádné námitky a nakonec to podepsala a listinu jim vrátila. Důvěřovala jim, že toho nezneužijí. 

Yamamoto kývl a pohledem sjel na své kapitány, aby se chystali už k odchodu. 

"Zvu vás na hostinu" vyhrkla náhle. Potřebovala si s Toshirem promluvit. Nechtěla promarnit nejspíš poslední šanci, kdy s ním mohla být. 

"Mmmm...Nemáte náhodou jiné povinnosti?" zeptal se Yamamoto, ale nějak tušil k čemu je tam chtěla držet o něco déle a poslední, co by pro dnešek chtěl bylo řešit lásku mezi ženou a mužem. 

"Právě jsme uzavřeli spojenectví je nutné to oslavit" odpověděla a ukázala vyšším hollow aby je odvedli do pokojů. Rozhodně nehodlala počítat s tím, že po oslavě bude někdo schopen odejít po svých domů.

Pokračování příště: