Touha nepřátel

3. Rozhodnutí

Snažila se zvednout ze země, ale to bylo v jejím nynějším stavu nemožné. Celé tělo ji poroučelo, aby si lehla a tím zmenšila tlak na svém těle, ale odmítala. Už jen to, že před ním klečela bylo dost ponižující. Její tělo to nevydrželo a donutila se předklonit a ruky položila na zem.

Yamamoto ji celou dobu sledoval a došel až k ní. Reiatsu najednou schoval a sledoval, jak Začala zhluboka dýchat a lapat po dechu. "Možná si myslíš, že si silná a možná máš pravdu dobrá třičtvrtina mých kapitánů se ti nevyrovná dokonce i vizardi ti nestačily, ale nepodceňuj je. Teď jsou možná někteří slabší, ale kdybys viděla, jaká síla se schovává v jejích nitru byla bys překvapena" řekl.

"Vrchní kapitáne Yamamoto" řekl zaskočeně Toshiro, který tam doběhl. Když vycítil jeho reiatsu, tak tušil, že to neznamená nic dobrého. Zastavil se u Halibel, která se ještě rozdýchávala a její reiatsu ještě více zesláblo.

"Kapitáne Hitsugayo říkal jsem, aby neopouštěla vaši kasárnu do doby než vynesu verdikt. Ať se tohle neopakuje" pohrozil Yamamoto, pak rukou vzal Halibel za hollow masku a ta se náhle rozbila a odhalila její celou tvář. "Takhle vypadáte lépe" řekl a s těmi slovy odešel.

Hitsugaya se k ní zohnul a pomohl ji se postavit na nohy. "Nepotřebuji tvoji pomoc" ohradila se naštvaně, ale nohy se ji málem podlomily, když cítila, jak jeho stisk povolil. "To vidím" šeptl a pomohl ji zpět do divize. Hned, co ji uložil ji přiložil ruce na břicho a daroval ji něco ze svého reiatsu.

Halibel zavřela oči a cítila, jak se ji po těle rozlíval tok energie, který ji uklidnil. "To je příjemný" řekla omylem na hlas a lehce se nad tím začervenala. Hitsugaya se jen nad tím pousmál. Po chvilce ji dal dost reiatsu na to, aby se její tělo začlo pomalu hojit.

"Nemusel si to dělat" šeptla a cítila volnost na své tváři. Už tam nespočívala ta těžká maska hollowa, která ji neumožňovala ani pořádný nádech. Nenáviděla tu masku, tak jako nenáviděla to kým je.

"Ale udělal" řekl a pak vzal peřinu a pořádně ji zakryl. Cítila se jak malé dítě, které musí být pořád v posteli a pod dozorem. Nikdy se necítila tak poníženě, ale jelikož tam byl jen on, tak to nechala plavat.

Na další den byla svolaná rada na kterou musela přijít i ona. Kapitáni stáli ve dvou řadách na proti sobě. Vrchni kapitán seděl v křesle a pohledem se koukal na Halibel, která byla co nejblíž ke dveřím.

"Jistě jste si všichni kapitáni všimli, že zde máme jednoho hosta a tím je samotná Halibel Tier, která je obviněna za napomáhání bývalému kapitánovi Aizenovi a napadení nynějších kapitánů. V normálních případech, bych okamžitě navrhl trest smrti, ale jelikož byla obhájena dost smysluplnými argumenty kapitána Hitsugayi, tak je rozhodnutí takové. Halibel každý den budeš pomáhat v jedné z divizí, kde si otestují,  jaká doopravdy si. Zda-li se ti dí věřit a můžeme tě považovat za spojence. Pokud uspěješ daruji ti něco, čeho si jistě budeš vážit a to je život v Soul societ, ale pokud neprokážeš, že nám budeš oddána, tak opustíš město duší a vrátíš se do Hueca Mundo" prohlásil Yamamoto a všichni kapitáni se jen na ni zvědavě koukali.

Hitsugaya si nebyl moc jistý tím, jestli je to dobrý nápad. Nevadilo mu, že by měla trávit dny v jiných divizích, ale děsilo ho to, že bude jeden den s Mayurim. Nevěřil mu. Byl to šílenec, který s ní měl rozhodně postranní plány, které mu budou prospěšné a to bylo vcelku i nebezpečné pro ni.

"Pokud nikdo nemá žádné námitky, tak začneme ihned. Halibel tvá první divize, kde strávíš den bude v 13. divizi" řekl Yamamoto a rozpustil schůzi. Halibel tam ještě chvilku stála a sledovala všechny okolo sebe. Cítila jak je okolo ní úplný ráj reiatsu. Všichni kapitáni byli silní a dost dobře to z nich cítila a tím dokázala i odhadnout, jaký jsou v boji až na dva. Unohana a Kenpachi. Oba měli reiatsu uzavřené a necítila z nich ani kapku, což ji dost znejistilo. Věděla, že to co jí řekl včera Yamamoto, že né všichni kapitáni by ji byli schopni porazit, tak věřila, že tihle by tam nepatřily. Tušila, že jejich síla bude velkolepá a nebude radno si s nimi zahrávat.

Najednou, ale pocítila na svém rameni ruku a to ji vyvedlo ze všech myšlenek. Pohledem spočinula na bělovlasém muži, který se na ni mile usmíval. "Zdravím jsem kapitán Ukitake a mám tě dnes na starost" prohlásil. Vypadal jako pohodový chlapík a taky to byl jeden z nejstarších kapitánů. "Můžeme jít?" zeptal se ji zdvořile a čekal až odpoví, ale místo odpovědi se dočkal jen letmého kývnutí na souhlas.

Pokračování příště: