Touha nepřátel

18. Tiburón

Hallibel se zastavila před bránou do hueca munda. Zhluboka se nadechla chladného vzduchu. Očima spočinula na vchodu. Na sobě už neměla ani kimono, ale svůj bílý plášť, který zakrýval její polovinu tváře. Udělala pár kroků v před a hlavou ji projížděli jen vzpomínky na Toshira a na toto místo, kde ji dali novou šanci k životu. Už zbýval poslední krok, aby tohle vše zůstalo pouhou minulostí, ale zastavila se na místě. 
"Co se děje?" Ozval se ji v hlavě hlas Tiburón.
"Nechci odejít a neodejdu" šeptla rozhodnutě a otočila se zpět. Ani nezaregistrovala, že za ní stáli kapitáni v zástupu a s vážným výrazem ve tváři ji sledovali. 
"Chystáš se někam?" zeptal se sarkastickým tónem Mayuri.
Sevřela pěsti. Věděla, jak to teď nejspíš vypadá. "Není to tak jak si...." nedopověděla a prudce uhnula hlavou, když uslyšela zasvištění čepele. Hned vedle ní se objevil Kenpachi, který měl neutrální výraz ve tváři.

Nic neřekla jen prudkým tahem vytasila své zanpakuto díky kterému se ubránila další ráně svého bývalého kapitána.

Ukitake a Kyoraku si všimli, jak se Soi fon chystala jít na pomoc Zarakimu, ale to ji oba položili ruku na rameno a zakývali hlavou do stran. Věděli, že by tam byla jen přítěží. Nezbývalo jim než se držet stranou a jen to sledovat.

Hallibel prudce sekla mečem a ucítila, jak se čepel zabořila do kůže a pak vyklouzla jako máslo.

Nechtěla takhle činit, ale neměla na výběr.

"Ha nic lepšího neumíš? Čekal bych, že budeš lepší" poznamenal Kenpachi a objevil se bleskovým krokem za ní. Nohou ji kopl do zad a sledoval jak se několikrát překutálela přes zem a nakonec ji zastavila stěna.

"Braň se sakra!" 

"Já nechci". Šeptla a křečovitě se zvedla ze země. Ucítila jak ji po tváři stekl pramínek krve. Zorničky se ji, ale zúžili strachem, když pocítila studený dech za krkem. Stihla se jen otočit než ucítila další náraz na zem.
Došel až k ní a viděl, jak zhluboka oddechovala. Na tváři měl, ale místo sadistického úsměvu výraz zklamání.
"Můžeš to ukončit jedním tahem" šeptla a nevypadalo to, že je ochotná se zvednout. 
"Neútočím nikdy na svého protivníka pokud leží na zemi, pak by to nebyla zábava" odtrhl ji a natáhl k ní ruku, aby ji pomohl na nohy, ale ucítil jen odstrčení jeho dlaně. Odmítla jeho pomoc.
"Jsem nepřítel nezáleží na tom jestli ležím nebo stojím na nohách tvůj úkol je jasný" zašeptala a dívala se mu do očí ve kterých měla ukrytou bolest. "Mrzí mě to" špitla.
"Jo mě taky" řekl a otočil se k ní zády, ale to ucítil prudký nával větru. Byl to Byakuya, který se přesunul přímo k ní a chystal si pošpinit meč její krví. Hrot meče od jejího těla dělilo jen pár centimetrů, ale to se prudce převalila. Postavila se na nohy a pohledem na něj spočinula. 

Nehodlala nechat tohoto muže, aby ji popravil. Lépe řečeno nepřálo si to její zanpakuto, které ji donutilo uhnout.

Těžce oddechovala a sledovala je. Cítila, jak se v jejím těle nashromažďuje něco zlého. Něco temného. "Dost!" vyjekla hlasitě a nohy se ji podlomili.

Všichni kapitáni na ni jen upřeli své pohledy, když se okolo ní objevila žlutá záře která ji pohlcovala a pak vystřelila až do nebes. Tohle naposledy spatřili za doby zimní války.

"Co to má znamenat?" šeptla Soi fon a ucouvla o krok dál, když cítila jak se půda pod jejich nohama začala otřásat a praskat.

Kenpachi sevřel své zanpakuto a sledoval Hallibel, jak bolestně křičela. Věděl, že to, co právě viděl nebyla její zásluha. Koutkem oka spadl na její zanpakuto. "Ten parchant" projelo mu hlavou.

Záře začala sílit a oslepila na pár minut všechny okolo. Jakmile se, ale všichni rozkoukali a konečně byli schopni vidět jeden druhého, tak zůstali v šoku.

Oblečení Hallibel bylo černé a ve tváři měla bezduchý výraz. Zanpakuto bylo prodloužené a v odlesku slunce šlo vidět i nabroušení. "Co jsi zač?" zeptal se nejistě Ukitake a udělal několik kroků směrem k ní.

Nepohnula se z místa a ani mu nijak neodpověděla. "Kapitáne Ukitake zastavte" ozval se Komamura. Už se s tímhle jednou setkal. "Ona už není mezi námi" odpověděl tiše. Na důkaz toho se Halibel rozběhla proti nim a jedním seknutím vyvolala prudké tsunami, kterému se dokázali naštěstí všichni vyhnout. 

"Zajímavé" poznamenal Mayuri a prohlížel si její přeměnu. Nakonec se proti ní rozběhl jako první ačkoliv to nebylo jeho zvykem. Do chvilky se, ale vrátil zpět k ostatním celý zadýchaný. Bylo nemožné se k ní dostat jako jednotlivec. 

"Musíme na ni všichni" řekl Kyoraku jako strategii a tak se i stalo. Z hlasitým výkřikem se kapitáni vydali přímo k ní.

Soi fon díky své rychlosti byla jako první u ní, ale to pocítila ostrou bolest v zádech, kde ji zasáhli ledové ostny. Hallibel se na ni jen ohlédla a tvář ji zdobil lehký úšklebek.

Komamura ji prudce chytl za ruku, ale smetla ho vlna vroucí vody, která ho odnesla až do města, kde voda ohrozila i další lidi.

"Stačilo by toho hraní!" Křikl Kenpachi s hlasitým smíchem a čepel svého mečem se chystal zarýt do jejího ramene, ale před jeho zraky zmizela a objevila se nad ním, kde ho jedním kopem nohy srazila k zemi. 

Netrvalo dlouho a všichni kapitáni leželi na zemi. Dokud najednou ve vzduchu neprocitlo silné reiatsu. Vrchní kapitán. 

"Podceňoval jsem tě" poznamenal když se objevil kousek od ní. 

Hallibel ho pozorovala a v rukách svírala svoje zanpakuto. "Zabí ho. Dělej!" křičel Tiburon v její hlavěm, ale ona tam jen stála a pozorovala muže, který byl hned za vrchním kapitánem. "Toshiro" vydralo se ji z úst a po tváři ji stekla slza.

"Zastavte tohle šílenství mám důkaz že je jedna z nás!" vykřikl Hitsugaya který svíral její listinu o úmrtí. "Stala se chyba v rozsudku ona je nevinná!" hlásal. 

Yamamoto se k němu otočil. Věděl, že pokud to byla pravda, tak nemohl nic udělat, aby ji sprovodil z tohoto světa.

Toshiro mu předal listinu a koukl se na ni, jak tam jen stála a sledovala ho. "Zaútoč sakra! Nestůj tu tak a znič je všechny!" zakřičel Tiburón a donutil ji k pohybu. 

Hitsugaya se k ní otočil a sledoval jí, jak se vydala k němu. "Já vím, že doopravdy nejsi ta špatná" zašeptal.

V očích se ji objevil šok, ale rozběhla se přímo proti němu. Zanpakuto které svírala v rukou namířila přímo na něj. On se, ale nijak nebránil. "Mrzí mě to" proběhlo ji hlavu a najednou vystříkla krev.

Toshiro, ale necítil žádnou bolest. Koukl se na ni a viděl jak svírala rukojeť a vlastní zanpakuto měla proti sobě zabořené v břiše, kde oblečení začalo prosakovat krví. 

Pokračovaní příště: