Kouzla nebo Magie

4.

Otočila jsem se na druhý bok a hned cítila malou bolest levé strany těla. Takže jsem spadla z postele? Super jsem negramot. Otevřela jsem oči a viděla pokoj? Malý bílý pokoj s šatnou a nočním stolkem. Vstala jsem a koukla se do zrcadla, které bylo na skříni pověšené. Roztrhaný kalhoty. Halenka za 150 dolarů taky tahu. To jsem si aspoň za tich pět let pořád viděla.

"Jsem hnus. "

Řekla jsem si sama pro sebe a Koukla se na hubené vyhublé a kostnaté břicho. Jak se dostanu domů? A hlavně kde jsem? Pořád v Grónsku? Někde v Evropě? Nebo zas někde, kde je zima? Ale zas by bylo hezký se probudit a vidět moře. Jak v Dubaji. Jednou se tam půjdu podívat.

"Dobrá výživa ti pomůže. "

Řekl někdo mužským hlasem, který jsem už slyšela. Otočila jsem se a na prahu dveří se založeníma rukama stal blonďák. Jak se jmenuje? Kapitán USA?

"Em...nejsem si až tak jistá, že by nějaká dobrá výživa pomohla. "

"Omlouvám se měl jsem zaťukat. "

Řekl a hned se otáčel k odchodu. Kruci jak se jmenuje.

"Ne ne. Jen ....."

Řekla jsem a on se otočil. Trošku mi připomíná strejdu z máminy strany.

"Jen?"

"Kde jsem?"

"Si na tajné základně. "

"Zase. "

Řekla jsem si potichu a klekla si na kolena.

"Můžu se tě zeptat, proč si tam byla?"

"Kde?"

"V tom lese."

"Jak to říct co nejjednodušejí?"

"Popravdě jsem přišel, abys šla se mnou. "

To už? No to je teda. Ale je hrozně roztomilej. Zajel si rukou do vlasů a nervózně se hýbal. Chudák takhle ani nebyl nervózní táta, když šel na pohovor. Kývla jsem a blonďák se otočil a pomalu šel na chodbu. Jestli to je chodba. Otevřela jsem skříň a hned si vytáhla mikinu. Oblékla si ji a zapla. Je mi až pod kolena. No lepší než nic. Nadechla jsem se a vydechla. Tak jdem.

Zastavily jsme se u velkých hnědých dveří, z kterých šly hlasy přítomných v místnosti za dveřmi. Steven otevřel dveře a jako gentleman mě pustil první. Po tich minutách, co jsme šly chodbama jsme se dost spřátelili. Prospal osmdesát let.

Hnědá místnost a velký stůl a okolo něj až třicet židli. Koukla jsem se na Stevna a ten se usmál ve stylu 'vše bude dobrý, jen mluv pravdu'. Jak v kriminále. Nebo v policejní stanici a oni vás vyslýchaj, jen kvůli tomu že jste si vzaly otřesnou mikinu a šly jste na záchod. To se mi i stalo. Pomalu jsem šla k nejbližší a daleko o všech si sednou k židli. Sedla jsem si a co nejtišejí polkla.

,,Slečno Beecham, jak jste se dostala do lesa v Grónsku, kde se odehrávala bitva?"

Řekl hned na rovinu černoch s velkým kabátem a zastaralou tváří. Ha bitva.

,,Popravdě, bych se já měla ptát, jak jste se tam dostali?"

Řekla jsem a nadzvedla jedno obočí. Stěr.

,,A kdo jste? A kde to jsem?"

Dodala jsem a založila si ruce na hrudi. Už nebudu slušná holka. Prošla jsem si peklem pět let a teď? Teď jsem úplně vymytá. Jako kdyby někdo přišel ke mě a vymazal všechno.