Egoista a Workoholička (Tom Hiddleston FF)

Den D

Už jen krůčků pár a bude z těch dvou manžeský pár
____________________

Carly

Všude je tma, je mi zima, jsem sama. Najednou v dáli uvidím světlo, ihned se k němu rozběhnu, ale když jsem už skoro u něj, něco mě vytrhne do reality, do bolestné reality.

Tom

"Ztrácí me ji!" křičí po sobě ošetřovatelé v sanitce.

"Tak kurva něco udělejte! Ona nemůže zemřít." ztrácím nervy.

Sanitkou zazní táhly tón z jedné ze skříněk.

"Čas smrti?" ptá se záchranář toho druhého.

"Co? Dejte něco!!" křičím.

"Uklidněte se pane, už je příliš pozdě." snaží se mě uklidnit jeden ze záchranářů.

"Počkej, Jeffe." zadrží záchranáře.
"Ona žije, má slabí puls, ale můžeme ji stabilizovat."

Carly

Tak jo, žiju. Bolí mě snad úplně všechno, ale aspoň už mě nemučí šílená Bett.

Propudím se, ležím v nemocničním pokoji. Toma hlava leží na postely. Usnul. Celou tu dobu tu byl semnou a držel mě za ruku. Vidím jak pomalu otvírá oči, když zjistí, že jsem vzhůru ihned se vzpřímeně posadí na židli.

"Ahoj, zlato." poudravím ho utahaně.

"Jsem tak rád, že žiješ Car." řekne lásky plně.

"Mě se tak lehce nezbavíš." pokusím se ovtip.

Úsměv se mu půlce zlomí a rozbrečí se.

"Co se děje?" hladím ho po jeho hustých vlasech.

"Malém, jsem tě ztratil. Byla jsi chvíli mrtvá." svírá mou ruku.

"Nemysli už na to, jsem tady s tebou." snažím se ho utišit.

O rok později

Žijeme v Londýně, během té doby jsme procestovali svět. Zrovna se vracíme domů do Tomova bytu z Karibiku. Oba máme v rukou kufry. Před dveřmi se zastaví.

"No tak, Tome, už otevři. Celá prahnu po sprše." zaúpím a on se usměje.

"Sedni si na kufr." nakáže mi

"Ale proč?" zeptám se.

"Prostě to udělej." přesvědčí mě.

"Téměř před dvouma roky mi na dveře zaklepala jedna workoholícká holka, která mě postupem času dokázala změnit. Učinit mě lepší pro ni a určitě i pro ostatní. Den kdy jsi malém umřela byl nejhorším dnem v životě a tak jsem si řekl že už niky nebudeš trpět a hlavně ne sama. Už delší dobu jsem měl pocit, že nechci stěnou strávit jen nějakou dobu, ale celý život. A abych završil tuhle řeč." klekne si na jedno koleno, z kapsy vytáhne krásný prsten z bílého zlata s diamanetem. Zalapám po dechu. "Carly Sloanová, staneš se mou ženou? A dáš mi tu čest být tvým mužem?" zeptá se.

Celou dobu jsem se ani nepohla, ani nepromluvila. Tohle jsem nečekala.

"Ano, ráda se stanu tvou ženou." skočím mu kolem krku, také mě obejme.

Den D

Nečekala bych, že budu na své svatbě tolik nervózní. Mám pocit, jako by se mi mělo srdce zplašit. Svatbu máme v Londýně. Všichni naši přátelé nás odratovali a radili nám aby jsme si vybrali jiné místo s přijatelnějším počasím, ale nám na počasí vůbec nezáleželo.

Stojím před dveřmi oblečená ve svatebních šatech, v ruce mám kytici bílých orchidejí. Zazní svatební pochod a dveře se otevřou. Táta rychle ke mě přiběhne aby mě mohl odvést k oltáři. Když procházím kolem lidí kteří přišli, vidím jejich radostné výrazy jak mi to přejí.

U oltáře mi Tom odhrne závoj a během to ho mi zašeptá do ucha, že jsem krásná. Mile se na něj usměji a on mi to oplatí.

Zbytek obřadu vnímám jako ve snách, vůbec nevím co říká kněz. Stačí mi, že vidím jeho oči, které mi říkají jak moc mě miluje. Probere mě až otázka kněze na kterou bude vždycky moje odpověď znít ANO.

The End

Nemohla bych asi žádnou povídku zakončit tragicky a proto končí tahle Happy endem.

Jinak pokud se vám tahle povídka líbila, tak teď začínám s novou povídkou kde bude Loki.
Povídka se jmenuje Rozdílní.