Carly Sloanová je mladší sestrou Scarlett Johansson o které svět neví. V dětsví měla nehodu a tak se vyhýbá jaké koliv slávě a tím i své rodině. Dalo by se říct, že je Carly pravým opakem Scarlett, ale spojuje je jejich sesterské pouto. Naše hrdinka...
Probudí mě otřesný zvuk telefonu. Po delší době ho konečně nahmatám. Ani se nepodivám kdo mi to volá a ihned zvedám telefon. "Ano?"
"Carly, kde vězíš? Už bude skoro půl deváté a pár lidí se po tobě už schánělo." křičí na mě Betty, je něco jako moje asistentka a dobrá kamarádka, ale neřekla jsem ji svoje tajemství.
"Už jsem cestě." zalžu "Trčím v zácpě, zatím mě nějak kryj, prosím." zaúpím
"No dobře Carly, ale potom mi budeš muset říct proč jses opozdila, protože to s tou zácpou ti nevěřím. A pospíchej." naléhá na mě
"Moc krát ti děkuji. Do půl hodiny budu tam." hovor ukončím.
Otočím se na druhý konec postele, který je nečekaně prázdný. Nadále se tím nezabívám a vydáván se hledat svoje oblečení. Spodní prádlo nacházím během chvilky, ale nemůžu najít jeany. Kde krucynál jsou? Vycházím z ložnice hledat další svoje oblečení.
"Jeany máš položené na gauči." houkne na mě už oblečený Jamie z kuchyně. Rychle je beru do rukou a soukám se do nich. "Dáš si snídani?" zeptá se
"Ne, díky. Tak trochu nestíhám. Musím letět do práce." říkám mu během toho co zápasím s kalhoty.
Jamie mě s úsměvem pozoroje z kuchyně a upíjí z hrnku. "Mám tě zavést?"
Spadne mi velký kámen ze srdce. "To by jsi byl moooc hodný." vyčerpaně odpovím po svém zápolení.
"Tak pojď." pobízí mě, což ani moc nemusí.
Moc se mi nechce, protože se mi na tom stroji dělá trochu zle. Chybí mi moje autíčko, jeho pohodlí a luxus prostoru. Rychle nasedáme na motorku. Normálně by mi ta cesta trvala autem dvacet minut, možná i víc, ale s motorkou jsme v natáčecím ateliéru za míň než deset minut. Zrovna byla pauza na přestávku, tak se většina lidí musela jít projít před ateliér a Jamie musel zajet zrovna nejblíž k tomu hloučku lidí. Slézám z toho ďábelského stroje.
"Nemusel jsi mě zavést až jsem, stačilo mě vyhodit před bránou studia." šeptám mu do ucha.
"Já vím." šibalsky se usměje. "Ale chtěl jsem vidět výraz těch lidí, když tě jsem přivezl takový fešák, jako já."
"Hele, moc si nefandi, to neznamená, že když jsi model, že musíš být nejkrásnější." provokujuho
"Stačí mi, že jsem pro tebe krásný." Řekne svůdně. Přitáhne si mě k sobě a políbí mě. Poté odjíždí a já se studem se prodírám davem do vnitř atliéru. Když se konečně dostanu dovnitř začnu hledat v telefonu svůj itenerář. Jsem tak zabrána až do někoho vrazím.
"Promiňte." řeknu a pokračuju dál ve své cestě aniž bych se podívala kdo to byl.
"Prominu ti princezno, jen když půjdeš s semnou na oběd." Ten otrávený hlas bych poznala všude. Zástavím se a otočím na něj. Oproti mě vypadá dobře až na ten jeho samolibý úšklebek. Já mám na sobě večerejší oblečení a jsem určitě rozcuchaná. Za to on vypadá elegantně. Má na sobě tmavě modrý oblek s bílou košilí, kterou ma rozepnutou a bez vázanky nebo motýlka. Sako si nechal rozeplé. Ruce má povalečcky strčené v kapsách u kalhot.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
