Egoista a Workoholička (Tom Hiddleston FF)

Skrytý nepřítel

I tvůj nepřítel se může držet pravidla: Přátelé si drž u těla, ale svého nepřítele ještě blíž.
____________________________

Usmíření z Tomova pohledu.

Musel jsem slyšet její hlas. Po skončení obřadu šla na terasu. Držel jsem si od ní odstup a následoval ji. Zastavila se u zábradlí, byl jsem od ní daleko, ale neodvážil jsem se k ní přiblížit. Téměř jsem ani nedýchal. Najednou se otočila, jakoby o mě celou dobu věděla, ale její výraz dokazoval, že je překvapená. V tu chvíli se mi vrátil cit do těla a mohl jsem se pohnout. Zastavil jsem se až metr přední. Ticho, mlčíme.

"Ahoj." řekne svým sametovým hlasem, jenž mi tolik chyběl.

"Ahoj." zopakuji její frázi.

"Neříkal jsi náhodou, že mě už v životě nechceš vidět?" řekne to co jsem jí nikdy neměl žít.

Stydím se za sebe. Roztřesu se. "Carly." chci jí toho tolik říct, ale nemůžu. Cítím jak mi po tváří zteče vařící slza plná mého studu.

Seberu zbytky své odvahy a položím ji otázku na které záleží všechno. "Carly, mohla bys mi prosím odpustit?"

Mlčí. Přísně se na mě dívá. Vůbec bych se jí nedivil, kdyby mi nedala další šanci, kterou si ani nezasloužím.

"Odpouštím ti."téměř to zašeptá.

Ty slova mě osvobodí, kolena se mi podlomí a já před ní klečím, klečím před jedinou ženou která má mé srdce. Navždy budu jejím otrokem.

(...)

O týden později v Londýně

S Carly máme spíše přátelský vztah. Chvíli potrvá než ve mě najde důvěru, kterou předtím měla, prozatím bydlí u sebe. Nespíme spolu, ale na to taky dojde. Teda doufám v to. Dnes mi představí svého kamaráda, šéfa, Marka, kvůli kterému jsem tolik žárlil.

Aby viděla, že jsem se vším smířený řekl jsem jí ať ho pozve ke mě na večeři.

Večer

Všechno už mám nachystané, Carly před chvilkou dorazila a teď mi pomáhá prostřít stůl.

Uslyším zvonek. Za dveřmi stojí ten mladík, kterého si pamatuju z těch fotek. Oproti mě je mladší, přijde mi že je pro ni jako stvořený, mají toho tolik společného. Trochu se mračí. Nahodím svůj nejpřátelštější úsměv, který umím.

"Dobrý večer." pozdravím ho přátelsky a podám mu ruku.

Pevným stiskem mi ji stiskne "Dobrý." řekne hlasem, který bych u něj netypoval. Na to že má tvář chlapce, tak je jeho hlas velmi mužný.

Carly

Z toho večera jsem měla velké obavy. Ale nálada u jídla vládla vskutku přátelská za což jsem byla velmy ráda. Moc jsem toho nenamluvila. Hoši kupodivu našli společné téma rozhovoru jenž spolu vedly. Snažili se mě do něj taky zapojit, ale nedařilo se mi najít dobrá slova a tak jsem raději mlčela.

Začala jsem bloumat svojí pamětí. Po návratu z Hawaje mě začaly opět obklopovat výhružné emaily. Někdo mě asi sleduje, což mi přijde děsivé.

Protřesu si hlavu a tuhle myšlenku raději zaženu do kouta a raději se za poslouchám do rozhovoru.

Najednou mi začne zavybrovat telefon. Volá mi neznámé číslo.

Zvednu se a odejdu do chodby kde hovor přijmu.

"Haló?" zeptám se.

"Carly, tady Bett. Potřebuju abys pro mě hned přijela!" křičí na mě zoufalý hlas od Bett.

"Kde jsi? Hned tam budu." zazmatkuju.

Řekne mi adresu poblíž přístavu. "Carly, prosím nikomu neříkej, že jdeš za mnou. Je to pro mě trapné." ještě dodá.

"Dobře, nikomu to nereknu." zavěsí telefon.

Beru si kabát a kabelku. Cestou projdu kolem stolu.

"Kam jdeš?" zeptá se Tom, přičemž i Markovi oči čekají na mou odpověď.

"Kamarádka potřebuje pomoct. Do hodiny budu zpátky." řeknu jim, ale i přesto si mě nevěřícně prohlížejí.

"Nemáme jít s tebou?" navrhne Mark.

"Jen klidně jeste, nebude to až tak důležité a slibuji, že budu na sebe dávat pozor." moc je to nepřesvědčí, ale nadále už to nerozebírají a přestanou si mě všímat.

Jedu co nejrychleji do přístavu, samozřejmě v mezích zákona. Ale když dojedu na místo nikoho tam nevidím. Je to tady opuštěné. Ticho prořízne Bettin křik. Vychází ze staré budovy, ihned se tím směrem rozběhnu a křičím její jméno. Nikdo mi neodpovídá. Pomalu vejdu dovnitř spola zničené místnosti. Vládne zde větší tma než venku, ale než si stihnou moje oči zvyknout na šero, někdo mě udeří něčím tupým do hlavy. Skácím se na zem, jak špalek, přičemž omdlím.

Zase trochu kratší část :/

Hold se snažím oddálit konec, který je nevyhnutelný.

U čtení knížek miluju začátky, v prostředku skoro ani nedýchám a konce nesnáším, protože něco co jsem si oblíbila končí. Tak takhle to mám i s touhle story :D