Attractive Idiot // larry

Chapter one

Často lituju toho, že jsem na Niallovu nabídku přistoupil. Proč jsem se raději nepodíval na nějaké inzeráty? Mohl jsem najít jiný, pěkný byt v centru Londýna a byl bych šťastný. Oh, ovšem, tady je ten problém - neměl jsem moc peněz a bydlet zadarmo u Niallova kamaráda, neznělo špatně a jelikož znám Nialla odjakživa, věřil jsem mu. Alespoň do doby, než jsem ho poznal.

Harry Edward Styles, můj spolubydlící a zároveň ten nejhorší člověk na Zemi. A v Galaxii. A ve vesmíru. A pokud existuje něco ještě většího, ani tam by se nenašel člověk horší než Harold.

Poprvé jsem ho uviděl ležet na sedačce v bytě, kde teď bydlím. Smál se nějakému pořadu v televizi, v ruce měl sáček chipsů, na sobě volné tepláky, které měl v pase volné, takže z jeho beder občas sklouzávaly dolů, a ukazovaly tak jeho vypracované tělo. Vypadal jako Bůh všech bohů. Ale když otevřel pusu, všechny mé představy o tom, jak bude dokonalý, zmizely.

Na nervy mi začal lézt týden po tom, co jsem se do toho bytu nastěhoval. Hlučnost a nepořádnost byla na jeho denním pořádku. Když se teda objevil v bytě, jinak byl pryč, nevím kde, ale určitě tam byla místa jako škola a kluby.

Nenáviděl jsem ho ještě víc, když si do bytu pozval nějakou holku, kterou určitě sotva znal. Nevadilo mi, že si povídají a smějí se v obýváku. Ale to co přišlo potom, mě nutilo se držet, abych ho nezabil. V našem obýváku a na naší pohovce (bylo to vlastně jen jeho, ale mohli si to nechat na to, až když bych nebyl v bytě a taky se mohli přesunout do Harryho ložnice). Přesně tam to dělali. Oba dva šli slyšet přes celý byt a já přemýšlel nad tím, jestli skočit z okna nebo se odstřelit. Možná by stačilo se nadopovat prášky na spaní. To by nebyl takový problém, kdybych nemusel vycházet z pokoje a nemusel jít do koupelny, kde se prášky nacházely. Dveře do mého pokoje vedou z obýváku. Což v té chvíli bylo opravdu na prd. A tak jsem zůstal ve svém pokoji, a i přes hudbu v mých sluchátkách jsem slyšel jejich vzdychy a křiky a plánoval vraždu toho idiota. Jedno jsem ale nemohl dostat z hlavy. Jaké by to bylo, být na místě té holky a svíjet se pod Harryho svalnatým, horkým tělem? V té chvíli jsem si uvědomil, že se Stylesem budu mít ještě hodně problémů, víc, než si dokážu představit.

~

"Harolde!" Křikl jsem s rukami založenými na hrudi a nohou jsem ťupkal do země. O chvíli později se Harry objevil přede mnou a v ruce držel rozkousané jablko. Červená košile byla na jeho tělo úplně volná a odhalovala mu kousek potetované hrudě. Nevěděl jsem, co tam má vytetované, ale bylo mi to jedno.

"Co je?" Řekl nezaujatě a zakousl se do jablka. Kousl jsem se do rtu a naštvaně se podíval do otevřené ledničky.

"Kde. Je. Moje. Kuře?" Snažil jsem se znít klidně a slovo moje jsem zdůraznil.

Jeho odpovědí bylo pokrčení rameny.

"Tak znova. Kde je moje kuře, které jsem měl mít teď na večeři a s vařením toho jsem se štval docela dlouho?"

"Asi jsi ho už snědl, jen o tom nevíš." Znova pokrčil rameny a já měl chuť ho uškrtit. Doufal jsem, že se tím jablkem udusí.

"Ne nesnědl jsem ho já! TY JSI MI HO SEŽRAL!" Křikl jsem a bouchl dveřmi ledničky, až jsem se bál, v jakém stavu budou skleničky ve dveřích.

"A bylo fakt dobré, měl bys ho dělat častěji," falešně se usmál a otočil se.

Nenechám ho přece jen tak odejít. Rozběhl jsem se za ním a doslova mu skočil na záda a přichytil se na něj jako klíště.