Chapter 30

240 13 6
                                    

Nee... To nemůže být pravda...
Nezajelo ho právě auto... Ne to se mi jen zdá... Určitě ne... Nemohlo ho to blbý auto zajet !!! Nemohlo!!!!!! Ne.. Právě ho nepřejelo auto kvůli mě... Ne ... To ne ... Určitě se mi to jen zdálo... "Prosím.." řekla jsem a pomalu otevírala oči
Nejdřív jsem sse kukla kde je auto. Nebylo tam. Na silnici taky nikdo neležel. Chris?.
"Bože můj !!!" vykřikla jsem a běžela za ním. Nesrazilo ho to auto

Chrisův pohled
Šel jsem za Beth, protože byla 'našvaná' když jsem přecházel silnici jelo zrovna auto proti mě. Jakmile jsem ho viděl, jakoby jsem zkameněl.
Když to auto bylo přede mnou asi 3 metry tak se ve mě něco jakoby 'hnulo' a já uskočil zpátky. A spadl jsem na zem. Protože jsem nějak nešikovně šlápl. Auto na chvilku pozastavilo a nějaký pán vykouknul z okínka
"Jste v pořádku?"
"A-Ano" vykoktal jsem
"Dobře" a rozjel se.
Když auto odjelo teprve teď odjelo, tak jsem začal pohledem hledat Bethany. 
Měla zavřené oči, ale bylo poznat, že brečí. Pomalu začala otevírat oči.
Nejdřív se koukla kde je auto, pak na silnici a nakonec začala hledat pohledem. Jakmile mě uviděla vykřikla, rozhlídla se  a běžela ke mě.
Objala mě a já ji vyzvedlou. Ona obmotala kolem mého pasu nohy a objala mě.
"Já tě nesnáším" řekla a pořád brečela
"Taky tě miluju"

Pohled Beth

On žije! Nesrazilo ho auto! Já ho tak. Tak. Miluju.

Už jsme se dlouho objímali, že Chrise museli ze mě bolet nohy... Jsem těžká ..
( pozn. Autorky: nohy? Tak jako proč ne?! :D )
Slezla jsem z něj a šli směrem k parku, kde jsme si sedli.

"Víš jak jsem se sakra bála.." prolomila jsem takové ticho. Možná příjemné možná trošku nepříjemné

"Já vím ... Beth... Já vím..." a spojil naše rty.
"A kam teď?" zeptala jsem se zvědavě
"Starbucks a pak tajemství" odpověděl mi
"Emm... Aha?"
"Jdeme?" usmál se na mě Chris.

Vešli jsme do Starbucks a já si dala Caramelové Frappucino a Chris taky. Zaplatil to a šli jsme ven. Šli jsme ještě asi 10 minut když jsme došli někam k nějaký uličce.

"Kam to jdeme?"
"Copak bojíš se, že jsem nájemný vrah?" zasmál se
"Emm.. trošku" Chris se jen zasmál a políbil mě.
Šli jsme uličkou a zabočili k lesu. Prošli jsme kousek lesa a najednou jsme se ocitli a vody. Kouzelné místo.
Byl tam malý vodopád, louka a prostě to bylo úžasné místo
"Kde to?"
"Jsme?" doplnil Chris
"Ano"
"Na kouzelném místě" zašeptal mi to ucha.
Tak a teď už jen čekám kdy někdo vyběhne toho lesa odkud jsme přišli a zabije nás, jako ve filmu.
"Máš pravdu... Je to tu nádherný" řekla jsem a vydala se směrem k vodopádku. prostě

Tak,přiznejte se ... Čekali jste tohle 😉😨😊😊😊??? 

AND WHO ARE YOU? I AM..Kde žijí příběhy. Začni objevovat