The Play House

Chapter Eight

|Z pohledu Amber|

Po odchodu Camerona jsem byla zmatená. Ublížil mi, proč přišel a ptal se mě jak mi je?

Zatřepala jsem hlavou, abych ho dostala z hlavy. Nepomohlo to.

Pořád tam byl spolu se vzpomínkami na včerejší noc, kterou nechci, aby se opakovala.

Lehla jsem si zpět do postele a zachumlala se do teplých peřin. Byla jsem vyčerpaná. Při pomyšlení, že budu mít ještě trénink, jsem nechtěla existovat.

~~

Po tréninku jsem byla rozhodnutá. Chtěla jsem něco podniknout. Přemýšlela jsem, nemůžu tu žít celý život a bát se každého slova, co mi řekne. Možná se mi to nepovede, ale já to musím zkusit. Musím vědět, že jsem udělala vše proto, abych byla volná.

Osprchovala jsem se a oblékla do trička a legín. Svázala jsem si vlasy do gumičky a protáhla si zkutuhlé kosti.

Nemůžu tu jen tak nečině sedět a čekat celý den na to, jestli to příjde nebo ne.

Teď nebo nikdy.

Stmívalo se. Neměla jsem žádný plán, budu prostě inprovizovat. Mám pocit, že už v tomto podělaném domě nevydržím ani jednu minutu navíc.

Opatrně jsem sešla schody do haly. Překvapilo mě, že to tady nikdo nehlídá. Nikdo tu není a tak přejdu k hlavním dveřím a stisknu kliku, když si uvědomím, že mám čip.

Nemám žaludek na to, abych si ho z ruky vyoperovala. Proto pokrčím rameny a zatáhnu za kliku.

Zklamání se dostaví, když zjistím, že dveře jsou zamčené. Co jsem si taky myslela? Bylo by to moc jednoduché.

Porozhlédnu se po ostatních částech místnosti. Je tady pootevřené okno. Přejdu k němu a prohlédnu si ho.

Překvapuje mě, že není zamčené. Otevřu ho dokořán a ovaje mě čerstvý vzduch. Venku je jemný větřík, který mi pročesává vlasy.

Nasaji ho a vyhoupnu se na parapet. Jelikož jsem ve výšce ani ne jednoho metru, seskočím dolů.

Poprvé za dva týdny se cítím volná. Rozevřu paže a užívám si chladný vítr ve vlasech. Ten pocit je k nezaplacení.

Na rozlehlém pozemku vidím světýlka v zemi osvětlující zahradu, cestu a bazén. Vážně jsem to zvládla?

Všude kolem jsou vysoké zdi. Nenápadně se rozeběhnu k jednomu stromu u zdi a mám v plánu, na něj vyšplhat a skočit za zdi.

"Hej," Zakřičí na mě cizí hlas a já se otočím. Vidím muže s baterkou běžícího ke mně. Co nejrychleji začnu šplhat na strom. "Stůj!"

Nejsem v dostatečné výšce zdi. Když mám nohu na jedné z větví, podlomí se podemnou a já začnu padat.

Snažím se zachytit, ale nezvládám to. Muž dole se zasměje a celou otlučenou mě chytne. Začnu sebou škubat, ale jeho stisk je pevný.

"Pusť mě! Tohle ti nedaruju!" Rozčiluju se. Když mi něco vlhkého začne téct po tváři, zbystřím a otřu tekutinu.

Pozorně se zadívám na své prsty. V šeru těžce rozpoznám rudou krev.

Začíná mě bolet hlava. Proč jsem utíkala. Ale prostě...musela jsem něco udělat. Nehodlám tu strávit celý život.

Svalnatý muž mě dovlekl do domu a zamířil do levého křídla, kde bydlí Cameron. To snad nemůže být horší.

"Pane, tahle mrcha se pokusila o útěk," Začal žalovat a já převrátila oči. Cameron se na mě podíval a oči se mu rozšířily. "Ale mám ji."

"Do sklepa." Rozkázal Cameron a oči mu ztmavly. Vyděšeně jsem se na něj podívala.

"S radostí." Zašklebil se muž a jakmile Cameron práskl dveřmi, nesl mě do sklepa.

"Ha, tady to máš. Nemáš, co utíkat. Copak ti tu není dobře? Všem tu je dobře. Jenom ty musíš být tvrdohlavá." Rozřehtal se. Do očí se mi nahrnuly slzy. Posmrkla jsem si. Nelitovala jsem, že jsem utekla. Ten chvilkový pocit volnosti za to stál.

Chytl mě do jedné ruky a druhou otevřel dveře s mříží. Vešli jsme dovnitř a já uviděla další cely. Vypadalo to jako klece.

Jednu z nich se zavrzáním otevřel a bez lítosti mě tam hodil. Dopadla jsem na rameno a zakňourala. Bez jediného slova odešel a zamkl jak klec, tak celý sklep.

Rozhlédla jsem se po místnosti. Byla tu pouze ubohá žárovka, která byla už na konci svých sil stejně jako já.

Posadila jsem se ke stěně a pokročila kolena. Objala jsem si je rukama a z oka mi vyklouzla slza.

P.A.: Nová část je tu!
Tak jaký máte zatím na děj názor? Budu ráda za komentáře a votes❤️
Jinak doufám, že jste na vysvědčení měli to, co jste si přáli!❤️ Užijte si prázdniny :)

ily