The Play House

Chapter Twenty

Pospíchala jsem chodbami ke Cameronovu pokoji, teď již oblečená v legínách a tílku. Snažila jsem se Chloe přesvědčit, aby k Chrisovi nejezdila. Nechtěla mě poslouchat, křičela na mě, že o něm nic nevím. Nechci, nemůžu ji ztratit. Je to jediný člověk, se kterým se tady dá bavit a taky mi určitým způsobem přirostla k srdci.

Prudce jsem zabočila, když jsem do něčeho narazila, respektive do někoho. Věnovala jsem mu jeden jediný pohled a chtěla se rozejít pryč.

,,Kam se ženeš, Amber?" Zachytil mé zápěstí. Jak mi jeho dotek mohl připadat dokonalý? Stáhnul se mi žaludek nad všemi jeho dotyky, které mi kdy věnoval. Zatnula jsem zuby a otočila se. Chris tam stál, jakoby se nechumelilo.

,,Kamkoli, hlavně pryč od tebe." Odfrkla jsem a zpozorovala překvapení v jeho očích. Zatvářil se jako ublížené štěně, ale já mu to nevěřím. Chrisův stisk kolem mého zápěstí zesílil a já přivřela víčka od bolesti.

,,Cože? Amber, jsi v pořádku?"

,,Moc dobře vím, co máš v plánu. Ale neprojde ti to." Zasyčela jsem a Chris se dál nenamáhal. Věděl, že se předemnou nemá cenu snažit. Ušklíbnul se a jeho postoj se úplně změnit. Už to nebyl ten Chris, se kterým bych podnikla cokoli.

,,Ty si jako myslíš," přistoupil ke mně a dotkl se mé tváře. Byl až moc blízko a já se chtěla odtáhnout. Přichytil mou čelist. ,,že bych tě nechal jen tak jít? Je mi jasné, že tebe mi Cameron nedá. Ale jednou, jednou tě dostanu. To ti slibuju."

Do očí mi samovolně vyhrkly slzy, zapomněla jsem, jak se dýchá. Bála jsem se. Začala jsem se tak moc bát. O sebe, o Chloe. Vysmekla jsem se mu ze sevření a mromnula si zápěstí. Zítra na tom samém místě bude ošklivá modřina.

,,Ty jsi neskutečný hajzl." Vyplivla jsem a otočila se k odchodu. Nemohla jsem se na něj déle dívat. Proč musí být jak Cameron? V životě nemám štěstí na to, abych narazila na muže, který by byl poctivý, laskavý a oplácel mi lásku.

,,Už mě nazývali i hůř," zasmál se, když jsem odcházela. ,,ale při příštím setkání mi ty budeš říkat pane."

Leda tak ve snu, pomyslela jsem si. Proběhla jsem jídelnou, po schodech a pořád se ohlížela. Cítila jsme se zklamaná. Málem jsem se chytla na Chrisovu udici a jestli něco neudělám, stane se to Chloe.

V žaludku jsem měla divný pocit, když jsem klepala na Cameronovy dveře. Trvalo rovnou minutu, než otevřel a vypadal překvapeně, že mě tady vidí.

,,Potřebuju tvou pomoc." Vyhrkla jsem nervózně a přešlápla z nohy na nohu. Až později jsem si uvědomila, že jsem mu nevykala.

,,Tak dobře. Ale jenom protože jsi to ty." Mrkl na mě a pokynul mi, abych vešla. Následovala jsem ho do prostorné kuchyně a zapřemýšlela, jestli mu nestačí ta velká v přízemí.

Posadila jsem se a Cameron se mě zeptal, jestli si něco nedám k pití. Byla jsem z toho, že se zeptal, tak rozhozená, že jsem málem spadla ze židle a odpověděla jen: ,,Vodu, děkuju moc."

Cameron mi přišel jako aprílové počasí. Jednou je hodný tak, že mě brání před jeho úchylným bratrem nebo mi nabízí pití, potom je zase zpátky ten starý Cameron, kterého zajímá sex a chová se nadřazeně.

,,Tak, co jsi chtěla?" Zeptal se, když na stůl předemnou položil skleničku vody a sám si otevřel Sprite v plechovce. Zapřemýšlela jsem, jak dlouho jsem nepila nic jiného než čaj ke snídaňi, džus k obědu a vodu k večeři.

,,Chris on, on si chce vzít Chloe." Dostala jsem ze sebe a Cameron mi věnoval dlouhý pohled. ,,Chtěla jsem se tě zeptat, jestli bys-"

,,Jestli bych mu to nemohl zakázat?" Doplnil mě a já přikývla. Cameron si povzdechl.

,,Rozhodl se pro tři dívky - Jade, Chloe a Heather. Prvně chtěl jenom tebe, to jsem mu jasně zakázal. Tak pak se rozhodl pro Chloe."

Sevřela jsem pěsti a pevně je držela u sebe. Nehty jsme si zarývala do dlaně. Chris musel vědět, že je Chloe moje kamarádka a když nemůže mít mě - ublíží mi tímto. Hlavou mi ale pořád kolovala otázka, proč jsem pro něj tak důležitá.

,,Rád bych mu kvůli tobě Chloe zakázal, ale bohužel s ním už včera podepsala smlouvu. Nebýt té smlouvy, mohl bych je zastavit. Chris ji má ale napsanou tak, že na ni skoro nic neplatí."

Natáhla jsem se pro skleničku, celá jsem se klepala a tak ji málem vylila. Potřebuju tekutiny. Třeští mi hlava. Naráz jsem vypila snad půl sklenky a pak si dala hlavu do dlaňí. Ztratila jsem ji.

Z oka mi vyklouzla jedna slza, dopadla až na dřevěný stůl, kde se vytvořila mokrá skvrna. Slyšela jsem, jak se Cameron zvedá ze židle. Položil mi ruku na rameno a já vzlykla.

,,Je mi to líto." Řekl nejistě a já zavrtěla hlavou.

P.A.: miluju vás xx❤️