The Play House

Chapter Two

Probudilo mě hlasité klepání a následné otevření dveří. Do pokoje vešla dívka s černými vlasy a krásnou postavou. Měla výrazné rty a oči.

Rychle jsem se posadila a zakryla se peřinou.

"Ahoj Amber. Já se jmenuju Chloe. Asi nemáš ani tušení, kde jsi a já ti jdu právě vše vysvětlit." Mile se usmála a posadila se na postel.
Sledovala jsem ji pečlivě, byla moc pěkná a docela sympatická.

"Poslal mě sem šéf, aby si pochopila, Cameron Dallas. Všechno tady mu patří, bohužel i my."

"Co myslíš tím 'my'?" Zeptala jsem se zvědavě.

"Ostatní dívky jako ty, i já. Jsme jeho panenky, může si s námi dělat co chce a kdy chce. To díky němu jsi tady, my všechny. Je nás tu asi dvacet a každá má svůj pokoj. Šéf bydlí v levé půlce vily a my v pravé. Máme tu vše na, co si vzpomeneme. Bazén, posilovnu, knihovnu, hernu i obývák, jídelnu a kuchyň." Vysvětlila mi Chloe.

"Nechápu, proč tu jsem." Namítla jsem.

"Protože to Cameron chce, vše řídí on. Neutečeš mu. Hodně z nás to zkoušelo a věř mi, nestojí to za to. Pomalu se snaž s tím smířit, je to tak nejlepší. Stará se tu o nás dobře, akorát za to něco chce." Povzdechla si a lítostně se na mě podívala.

Odvrátila jsem zrak k oknu, ze kterého je výhled na zahradu se stromy.

"Poslal mě sem, abych ti také řekla pravidla a ještě program."

"Povídej." Vzdechla jsem a otočila se opět k ní.

"První pravidlo-musíš vždy uposlechnout jeho příkazy. Druhé pravidlo-musíš mu říkat pane, vyjímkou je, když ti to dovolí. Třetí pravidlo-nesmíš chodit nikam jinam než po našem pravém křídle vily bez jeho dovolení, a už vůbec ne do jeho křídla. Čtvrté pravidlo-za neuposlechnutí příkazu nebo pokus o útěk je trest." Dopověděla Chloe a já se nestačila divit, kam jsem se to dostala.

"A jaký je teda program?" Zeptala jsem se.

"Každý den máme budíček v děvět ráno. Oblečeš se a uděláš hygienu, poté všichny jdeme do jídelny, kde máme snídani v deset. Do oběda, který je ve dvanáct, si můžeš dělat co chceš. Po obědě je vždy na zdi v hale rozpis služeb. Ano, i my tady tak trochu pracujeme. Buď umýváme nádobí nebo uklízíme. Jinak máš prakticky celý večer volný, pokud si tě šéf nevybere. Pokud ano, musíš se osprchovat a obléct si 'večerní prádlo' nebo 'sexy prádlo', jak to s oblibou nazývá. Večeře je v šest." Řekla a zvedla se.

"Tak děkuju za info, snad se ještě potkáme." Řekla jsem.

"Ještě tě musím odvést k doktorovi, kde na tebe čeká i pán, tak šup šup se obléct." Oznámila mi a já rychle vstala z postele a letěla do šatny. Vytáhla jsem z ní černé legíny a bílé tílko. Oblékla jsem se a s Chloe vyrazila ze dveří ven.

Šly jsme dlouhou chodbou s hodně dveřmi, sešly jsme velké točité schody a ještě chvilku šly.

Následovala jsem Chloe, protože jsem nevěděla, kde to je.
Když se zastavila, zastavila jsem se taky. Zaťukala na dveře před námi, a když se ozvalo 'vstupte', tak tak učinila a já šla za ní.

V místnosti byly nezbytné věci pro doktory a také dva chlapci, jeden v bílém nejspíš doktor. Byl tam i kluk ze včera. Mám takový pocit, že on bude ten šéf, Cameron Dallas.

"Tady je Amber." Řekla Chloe a oba se na mě podívali. Prohlíželi si mě, bylo to lehce nepříjemné.

"Dobře Chloe. Můžeš jít za ostatními." Pokynul ji Cameron a ona odešla. Zůstala jsem tam sama.

"Pojď si sednou sem, prosím." Usmál se na mě doktor asi ve středním věku. Nervózně jsem přeslápla z nohy na nohu a šla si sednout tam, kam mi řekl.

Cítila jsem na sobě pohled Camerona. Nebylo to moc příjemné.

"Tak Amber. Já tě teď pořádně prohlédnu, abych si byl jistý že jsi zdravá, ano?"

"Dobře." Zhluboka jsem se nadechla a uvolnila se.

Jakmile mě prohlédnul, začal se mě ptát na otázky ohledně alergií a pak přišla jedna, která mě trochu zarazila.

"Jsi ještě panna?" Cítila jsem, jak mi červeň stoupá do tváří.

"Ano." Špitla jsem a mohla vidět jejich vyměňující pohledy.

"Dobře tedy. Předepíšu ti antikoncepci. A nyní už poslední věc. Tady Cameron dbá na to, aby mu žádná z dívek neutekla a pojisťuje si to čipem pod kůží. Vpravuji ho touto injekcí, jenom to lehce štípne a bude to." Pousmál se a já jenom koukala na injekci v jeho rukách. Od mala nenávidím jehly. Přistoupil k mému rameni a já zavřela oči.

Za minutu jsem to měla za sebou a doktor mi to obvázal. Cítila jsem podivný pocit v místech, kde se od teď nachází čip.

"To je pro dnešek všechno. Zatím se měj Amber." Rozloučil se semnou doktor a Cameron mě pobídl, abych ho následovala ven.

Vedle něho se cítím nejistá a nesvá.  Budu ho oslovovat pane, ale jinak pro mě bude Cameron.

"Takže Amber, konečně si tě můžu pořádně prohlédnout." Řekl a ušklíbl se. Zčervenala jsem.

"Doufám, že tě Chloe seznámila se všemi pravidly a s programem. Možná ti zapomněla říct, že budeš chodit i cvičit se soukromým trenérem, jak vidím, potřebuješ to."

Tohle mě trochu zaskočilo. Podívala jsem se na svou postavu a myslím, že docela ujde.
Mlčela jsem a nic neříkala.

Poznámka autorky: Snad se vám dnešní díl líbil!❤️ Budu ráda za ohlasy a názory. Děkuju všem, co to čtou😍

ily