The Play House

Chapter Eighteen

,,Co si myslíš, že děláš?" Zahřeměl Cameron, zatímco se Nicholasova tvář kroutila bolestí. Rudolf nad nimi protočil očima a zapálil si další doutník. Jeho společnice odvrátila pohled na nápojový lístek a velká část pozornosti návštěvníků restaurace se stočila k našemu stolu.

,,Klid brácho, jen jsem si chtěl sáhnout. Vyzkoušet, jaké hezké buchtičky tam doma máš." Ušklíbl se Nicholas a mně se dnes už po několikáté zvedl žaludek. ,,Nedělej, že je to tvoje opravdová přítelkyně. Všichni víme, že je to jen tvoje děvka."

Zamrkala jsem tak rychle, jak jen to šlo, abych náhlé slzy v očích zahnala a přešlápla z nohy na nohu. Nevím, co mě tak urazilo. Že mě nazval děvkou? Nejsem děvka. Neznačí snad to, že jsem ve vlastnictví Camerona, ale přesný opak?

Cameron se napřáhl, aby mu způsobil bolest a já ho chytla za rameno. Netušila jsem proč to dělá. Chtěl jim snad dokázat, že jsem jeho přítelkyně nebo to udělal protože mu na mě opravdu záleží?

,,Nestojí ti za to. Pojďme pryč." Dostala jsem ze sebe přiškrceným hlasem a Cameron zatl zuby. Měl výraznější čelist a pohled, kterého bych se normálně bála.

Jemně jsem vzala jeho dlaň do své a propletla si s ním prsty. Přišlo mi to tak...přirozené, až jsem se toho lekla. Zpozorovala jsem, že to na Camerona zabralo a pustil Nicholase, který si hned odfrkl a prohmatal bolavou paži.

,,Otče, zavolám ti." Řekl Cameron a než jsem se nadála, vyrazil z restaurace spolu s ochrankou do auta a já mu pomalu nestačila. Jeho stisk se stával čím dál tím víc pevnější a já měla pocit, že mi odumřou prsty, avšak jsem nic neříkala.

Cítila jsem atmosféru hustou jako ranní mlhy kolem nás, vzduch lepkavý jako karamel, když jsme seděli tiše v limuzíně, která mířila domů.

,,Jsi v pořádku?" Jeho hlas byl jako ostří nožů, ale zároveň zněl tak laskavě a medově až se mi z toho zatočila hlava.

Otočila jsem se na Camerona a sledovala jeho bezchybnou tvář. Měla jsem neodolatelnou potřebu se dotknout jeho tváře a cítit hebkost jeho pokožky.

,,Ano," polkla jsem.

,,Je mi to líto. Ten večer," začal Cameron a já nastražila uši. ,,ten večeř měl dopadnout úplně jinak."

Přikývla jsem, stále lehce otupělá z toho  incidentu předtím. V hlavě jsem měla spoustu otázek a napadlo mě, jestli není ten správný čas se zeptat aspoň na nějaké. Připadlo mi, že už bych nikdy nemusela mít takovou šanci.

,,Můžu se na něco zeptat?" Odkašlala jsem si. Věnoval mi jediný pohled a s jemným úsměvem přikývl. Možná se snažil nebýt tak tvrdý, když se stalo tamto.

,,Ty taky prodáváš ty," zarazila jsem se. Pojmenování panenky ani děvky mi nešlo na jazyk. ,,ty dívky, jak o tom mluvil tvůj otec?"

Dlouze si povzdechl. ,,Ano. To je jedna z mála věcí, co dělám. Většinou je buď koupím a pak přeprodám. Dělá to i Nicholas, otec, Chris a-"

,,Chris?" Skočila jsem mu do řeči a cítila osten zrady v srdci.

,,Jo, s tím se ti nepochlubil?" Zasmál se sám do ticha a pokračoval. ,,Ach, čistý Chris. Vždycky ze sebe udělá největšího andílka, ale nemysli si. Je snad ještě horší než Nicholas, a to je už co říct."

Nechtěla jsem tomu věřit. Chris nemohl být takový. Na to se choval až moc mile a laskavě. Nevěřila jsem Cameronovým slovům. Nejspíš mé obavy vyčetl z mé tváře, když se potichu uchechtl.

,,Neříkej mi, že si mu na to taky skočila, Amber." Cukla jsem sebou, když vyslovil mé jméno. Stočila jsem k němu pohled a nevěděla, co říct. Zatvářil se nešťastně a poposedl si.

,,Přijel ke mně jenom proto, aby si vybral pár holek, co si vezme k sobě. Pak je prodá za obrovské částky nebo si je nechá a udělá z nich stroje. Ke svým holkám se chová otřesně. Já se aspoň snažím jim to zpříjemnit, ale on to jen zhoršuje. O některých, které neposlechly, jsem už neslyšel. Nutí je do takových věcí, že mi u něj stačila jediná návštěva." Každé slovo mě zabolelo a já zavrtěla hlavou. To nemohl být ten samý člověk, co mě vzal k bazénu, co mě tak jemně líbal, jakoby se bál, že se rozpadnu.

Cameron si povzdechl, když jsem se tvářila rozpačitě a přehodil mi přes rameno paži. Cítila jsem se zrazená, i když jsem neměla důvod - nejspíš jsem pro Chrise nic neznamenala. Avšak myslela jsem si, že by z toho něco mohlo být. Že bych se s někým mohla konečně cítit volná a šťastná přesně tak, jak jsem se cítila v Chrisově společnosti. Měla jsem pocit, že mezi námi něco roste a to jsem se hluboce zmýlila. Asi jsem si myslela, že o něm vím všechno, když mě dvakrát políbil.

Naivní, zašeptalo úsečně moje podvědomí a já se poddala spánku opřená o Cameronovo rameno.

P.A.: Zdravím moji čtenáři! Budu moc ráda za názory na děj a vaši aktivitu, které si strašně moc cením.❤️ Doufám, že jste si kapitolu užili.❤️

Jenom já si můžu naplánovat do kalendáře, kdy co vydám a pak nedodržím ANI JEDNO datum.🤧 Oh God, mám radši spontánní věci, tady na tom to jde vidět.🙈😂

Miluju vás xx