The Play House

Chapter Twenty-Three

Když se Cameron začal chovat jak Cameron, nebyla jsem překvapená. Ale zklamalo mě to a zlomilo srdce, které už bylo zlomené předtím. Seděla jsem na posteli, dívala se na svůj odraz do zrcadla a vnímala Camerona pochodujícího sem a tam. Znervózňoval mě a poprvé za ten celý týden, kdy se choval jako člověk, jsem se ho opět bála. 

,,Neříkal jsem ti snad, že nemáš ve dne chodit k mým dveřím?" Zvyšil hlas a já se zhluboka nadechla. 

,,Protože by tě někdo mohl vidět. A včera tě viděly hned dvě holky! Samozřejmě, že to teď ví všechny. A ptají se proč zrovna ty tam můžeš a ony ne." Byl hlasitější a hlasitější, rukama pohazoval při mluvení.

,,Co ti na tom tak moc vadí? Stačí, když jim řekneš jedno slovo a ony těch keců nechají, to ty víš." Vstala jsem a stoupla si před něj. Nebavilo mě, jak na mě seřvává jak malé dítě. Jen jsem ho chtěla vidět dřív, myslela jsem, že by mohl být i rád. Zase jsem se spletla, jsem tak hloupá. Cameron mlčel, díval se mi do očí a v tu chvíli jsem to pochopila.

,,Panebože," rozšířily se mi oči. ,,Ty jenom nechceš, aby veděli, že spolu možná mám s tebou jiný vztah než ty s kteroukoli z nich!"

,,Konečně si na to přišla." Protočil očima a mě píchlo u srdce. Nechce, aby to některá z dalších dívek věděla - aby si s něma mohl dál užívat. Proč jsem to nečekala? Co jsem si myslela, že prostě všechny holky najednou z tadyma zmizí, on se úplně změní, a my spolu budem žít šťastně až do konce života? Ano, pravděpodobně jsem si to z části i přála. 

,,Myslela jsem, že jsem pro tebe důležitější než ony..." Hlesla jsem. Do očí se mi vehnaly slzy, když se Cameron zasmál.

,,Ty sis vážně myslela, že kvůli tobě s nima už nikdy nic neměl? Že bych je poslal pryč?" Jeho smích se mi dostal do hlavy a já na něj nemohla pohlédnout. Udělalo se mi špatně. Ten posměšný tón, byl tak zlý.

,,Ale notak, Amber. Ani ty nemůžeš být tak naivní." Přistoupil ke mně blíž, pevně mi chytil čelist a otočil hlavu směrem k němu. V jeho očích jsem viděla temno, které ovládalo jeho duši. Přivřela jsem oči bolestí a z oka mi vyklouzla jedna slza.

,,Kde je ten Cameron, který semnou byl tu noc, co odvezli Chloe?" Řekla jsem zraněně a on se úšklíbl. 

,,Maska, to je všechno. Vlastně ze začátku jsem se snažil být lepší já, ale prostě to nedokážu. Hned další noc jsem byl zas ten starý Cameron." Měla jsem pocit, že omdlím. Bylo mi špatně, jak už dlouho ne. Vytrhla jsem se mu ze sevření a odstoupila od něj.

,,Vypadni." Vzlykla jsem a Cameron pozvedl jedno obočí. 

,,Ty mi nebudeš říkat, co mám dělat." Vyštěkl a já sebou cukla. Rychlými kroky ke mně přistoupil a zmáčkl za boky. Zasyčela jsem bolestí a snažila se z jeho sevření vymanit, ale bylo příliš těsné. Než jsem stačila něco udělat, hodil mě na postel a vlezl nadě mě. Slzy se mi kutálely po tvářích a v hlavě jsem měla jen to, že jsem mu nikdy neměla věřit. Ani v nejmenším.

Roztrhl mi tílko a začal mě líbat přes hrudník až k okraji kraťasů. Nesnažila jsem se mu právě teď vzdoorvat. Jednou rukou mi rozepl podprsenku a já vzlykla. Byla jsem mu úplně ukradená, vždycky. Já ale nejsem tak slabá, jak si myslí, nejsem taková, za koho mě má on. Zítra už v tomto baráku nebudu. Zničím Camerona a jeho dokonalý dům potěšení.

Sundal mi kraťase i kalhotky a začal mě líbat na zevnitř stehen. Pravděpodobně čeká, že se nebudu dál bránit, ale já už mám strachu pokrk. Nejrychleji, jak jsem mohla, jsem popadla lampičku na nočním stolku a když se na mě Cameron podíval, už se moje napřáhnutí nedalo zastavit. Sklo se rozletělo na všechny strany.

P.A.: Ahoj! Pokud vůbec ještě někdo tuto story čte, tady máte po dlouhéééé době díl. Omlouvám se, že to trvalo. Ale vaše komentáře mě vždy doženou k napsání nové kapitoly! Děkuju vám <3

Také bych chtěla oznámit, že tento příběh píšu neskutečně dlouho a už mě nebaví tolik, jako předtím. Tím chci říct, že se blížíme ke konci Amberina příběhu. Doufám, že semnou zůstanete i nadále potom, protože mám v zásobě pár dobrých dalších příběhů, které nemaj rozhodně tolik chyb, jak tento a jsou propracovanější! 

ily <3