The Play House

Chapter Twenty-One

,,Není ti to líto." Řekla jsem a setřela si slzu z tváře.

,,Cože?" Zatvářil se zmateně a já se ironicky uchechtla.

,,Nejsi ten typ, kterému by bylo něco líto. Myslíš jen na sebe, na sex a na prachy. A chováš se jako ženská, která má neustále krámy."

,,Prosím? Nezapomínej s kým to mluvíš."

,,Přesně o tomhle mluvím." Pokroutila jsem se slzami v očích hlavou. ,,Jednou se chováš tak mile, na další den se ti bojím podívat do očí. Co jsem udělala, že si zasloužím takové zacházení?"

Scvakl zuby a zatnul pěsti.

,,Měl si mě dát Chrisovi. Stejně ti na mně nezáleží. Jsem jenom tvoje podělaná panenka. Nechápu, proč mi pořád pleteš hlavu."

Zamumlala jsem, jeho pohled malinko změknul. Poprvé za měsíce jsem mu mohla říct, co si myslím - byl to úžasný pocit, ale má plné právo mě za to potrestat. Bohužel.

,,Já už to prostě nezvládám." Škitla jsem a vystřelila z místnosti. Rukami jsem si nestíhala utírat slzy, které mi na tvářích tvořily slané cestičky a přes slzy jsem skoro neviděla na cestu. Celý svět jsem měla rozmazaný.

Když jsem otevírala dveře, Cameron mě dohnal a přibouchl, načež chytil mé tváře do dlaní. Snažila jsem se zaostřit na jeho tvář, snad poprvé za celé týdny měl uslzené oči.

Pomalu se ke mně nahnul a já se nebránila. Nevím, kdo koho políbil jako první. Na rtech jsem cítila chuť slaných slz, medu a máty.

,,Promiň," dostal ze sebe Cameron a opřel si čelo o to mé. ,,Je mi to tak líto."

Mé oči se naplnily opět slzami. Nevím jestli kvůli Cameronovi nebo Chloe a nebo všemu dohromady. Bylo toho moc.

,,Myslím to upřímně." Zašeptal a já škitla.

Cameron mi stále držel tváře, tak jemně. Rozplakala jsem se znovu, ještě víc jak předtím. Cameron mi vtiskl polibek na jednu slzu a přivinul si mě do náruče.

Chtěla jsem se odtáhnout, ale něco uvnitř mi to nedovolilo. Nejspíš jsem v duši věřila, že Cameron může být jiný, hodný a laskavý. Teď se tak choval, ale bojím se, co přijde dál.

Jeho tričko bylo propité mými slzami a já se cítila hrozně. Když jsem se chystala odtáhnout, promluvil.

,,Víš Amber, není pro mě lehké se chovat normálně. Mám za sebou pár nepříjemných zkušeností s lidmi a je pro mě lepší se chovat odtažitěji. I když s tebou v domě mi to jde mizerně."

Lehce se usmál a já sklopila pohled k zemi. Prsty mi pozvedl bradu a já se podívala do jeho očí, které mě naokamžik ochromily. Kolena by se mi nepodlomila, nebýt Cameronových dlaně položené na mém pasu.

Zalapala jsem po dechu, když mi jemně vzal dlaň a propletl si semnou prsty. Nebyla jsem schopná slova. V mém nitru se odehrával boj, zda mám spojení zrušit nebo ho nechat mě držet. Jestli se mám nechat unést Cameronem, klukem, co mi nespočetněkrát ublížil, hrál si semnou a nakonec přiznal, že mu způsobuji něco cítit. A já to i přes všechno cítím taky.

P.A. : Omlouvám se za extra krátkou kapitolu! Nestíhám, prvák je sviňka..

Miluju vás xx