The Play House

Chapter Eleven

"Už jste to slyšely? Dnes má přijet Cameronův bratranec. Prej mu je osmnáct, jmenuje se Chris a je dost podobnej Cameronovi." Leah celou snídaňi i oběd mluvila pouze a jen o údajném bratrancovi Chrisovi, který má dnes večer přijet, poněvaž chce navštívit svého bratrance a jeho buchtičky, jak by řekl sám Cameron. Úplně slyším jeho hlas v hlavě, asi jsem se z tady toho místa dočista zbláznila.

Od dne her uběhl týden a já Camerona nikde neviděla. Avšak slyšela jsem, že si opět užil s Francescou. Když jsem se to doslechla, projela mnou vlna žárlivosti, ale nechtěla jsem si to připustit a tak jsem se to snažila ignorovat.

Jeho triko mám pořád v šatníku, ze třech prostých důvodů a to za prvé - nevím, co s ní mám dělat, za druhé - je Cameronovo, a za třetí - hezky voní. Holky pořád nemohly uvěřit, že jsem to vážně ukradla. Když to měly udělat ony, chtěl po nich to. Hlavou mi běhala otázka, proč to po mě nechtěl. Uvědomil si snad po první noci, že nejsem dost dobrá a teď přemýšlí, kde mě zahrabe na své zahradě, aby znovu nemusel absolvovat styk semnou?

"Amber, ty nás vůbec nevnímáš." Vtáhla mě zpět do konverzace Jade a já k ní stočila prázdný pohled. Necítila jsem se vůbec dobře. Možná je to z Chrise, který má přijet do hodinky. Ne, že by mi záleželo na tom ho vidět. Právě že naopak a někdy jsou lidi takoví, že jezdí dřív, takže tady vážně nechci být, až přijede. Bohatě mi stačí jeden Cameron.

"Promiňte, není mi nejlíp. Už půjdu do pokoje." Hlesla jsem, zvedla se a než stačila kterákoli z nich něco říct, zmizela jsem na chodbě a rychle mířila k pokoji.

Oblékla jsem si Cameronovo tričko, které bylo asi o tři velikosti větší než moje číslo a proto jsem v něm vypadala opravdu vtipně. Vlasy jsem si dala do nedbalého drdolu a skočila do postele. Nebyla tu ani televize, ale nevadilo mi to.

Přemýšlela jsem nad vším, co se za poslední týdny změnilo. Vždyť jsem ještě před měsícem byla normální holka. Měla bych řešit, kdy budu spát u kamarádek a ne se bát toho, že si mě Cameron vybere.

Po necelé hodině jsem měla takový hlad, že jsem myslela, že sním ty hedvábné polštáře a bylo by mi jedno, kolik stojí jeden. Přepadla mě myšlenka, že vynechat večeři nebyl nejlepší nápad. Opatrně jsem se vykradla z pokoje a docupitala do kuchyně. Překvapilo mě, že zde není žádná služebná, ale plus pro mě.

Otevřela jsem obrovskou ledničku a zírala na hory jídla. Bylo tady snad vše od mléka až po maso. Rozhodla jsem se pro obyčejný toast s marmeládou a arašídovým máslem. Vytáhla jsem vše, co jsem k tomu potřebovala a začala chystat. Bylo to prakticky jediné jídlo, které jsem byla schopná udělat, abych věděla, že je nezávadné.

Pamatuji si, jak mě rodiče brávali do Zoo a pokaždé nám mamka udělala právě tyto sendviče. Vždycky jsme si sedli na lavičku v parku a jedli. Milovala jsem takové dny. Sluníčko hřálo, ptáci na blízkých stromech prozpěvovali a já si užívala klid a pohodu. I když mi bylo asi osm, pamatuji si to, jakoby to bylo včera.

Za pár minut už jsem se do pokoje vracela s plným bříškem, jelikož jsem neodolala a toasty snědla hned v kuchyni. Do pokoje jsem však nedošla, protože jsem nečekaně do někoho narazila a ihned se svalila na zem. Zabrblala jsem si pod nos nadávku, když se má záda dotkla tvrdé podlahy.

"Moc se omlouvám, měl jsem si dávat větší pozor." Ozval se nademnou medový hlas a já vzhlédla. Postával tam kluk přibližně v Cameronově a kdyby byla tma, určitě bych si ho s ním spletla. Skenovaly mě jeho hnědé oči a na tváři mu prohrával jemný úsměv.  Nečekaně mi podal ruku a já ji s vděkem přijala.

"To já se omlouvám." Zamumlala jsem a odklopila pohled. Nebylo pochyb, že je to Chris, bratranec Camerona.

"Jak se jmenuješ? Já jsem Chris." Usmál se a odhalil tím své dokonalé zuby. Byla jsem zaražená, jelikož jsem myslela, že se bude chovat jako Cameron.

"Amber."

"Rád tě poznávám, Amber. Mimochodem, moc ti sluší to tričko." Vzal mi dlaň do ruky a políbil ji. Zčervenala jsem, protože jsem na takové zacházení nebyla zvyklá. Způsob, jakým vyslovil mé jméno, ve mně probudil pocit bezpečí. Zastyděla jsem se, možná jsem ho soudila předčasně.

"No, jo, ehm. Vlastně tohle není moje triko." Dostala jsem ze sebe a nad vzpomínkou, jak jsem k triku přišla, jsem se v duchu zasmála. Chris očividně věděl, čí je to triko a jenom se uchechtl.

"Bohužel, už musím jít za Cameronem. Doufám, že se zítra uvidíme." Usmál se, mrkl na mě a pokračoval v cestě. Jen jsem se za ním otočila a sledovala jeho vzdalující se záda.

A.N.: Ahojte čtenáři! Doufám, že se Vám dnešní díl líbí.💓 Omlouvám se za prodlevu, ale dolehla na mě škola.😌 Budu se snažit vydávat častěji.❤️

Jinak myslíte, že bude Chris hodný? Nebo zlý?😈 Máte z něj nějaký pocit? Jinak nahoře je fotka Chrise (Shawn Mendes).😁💜

Budu ráda za každý názor, hlas, koment i přečtění.💚 Miluju vás💋❤️