The Play House

Chapter Nine

|Z pohledu Camerona|

Když jsem uviděl Amber v rukách Rickyho a on mi řekl, že se snažila utéct, myslel jsem, že úplně vybuchnu.

Chápu, ublížil jsem jí, ale takhle to tady chodí. Musím ji naučit, že se neutíká, proto ji nechám ve sklepě.

Zaslouží si to. Jak si to mohla dovolit. Je tak drzá. Prohrábl jsem si frustrovaně vlasy a podíval se do zrcadla

Spatřil jsem člověka se dvěmi osobnostmi. Mám raději tu zlou. Nasadím kamennou masku a nemusím dávat najevo, že mi je něco líto nebo se mi to líbí.

Lehl jsem si do postele a zavřel oči. Když jsem však uviděl obličej zubožené Amber, vyšvihl jsem se do sedu a zalapal po dechu.

Opatrně jsem znovu zavřel oči a naštěstí se mi již nezjevila.

Když nad tím tak přemýšlím, je mi Amber tak nějak líto. Její rodiče mi ji nabídli a chtěli za to nějaké peníze, protože byli ve velkých dluzích. Když mi ukázali její fotku, neváhal jsem a dal jim je.

Věděl jsem, že o tuhle nemůžu přijít. Když Amber utekla a její rodiče mi to zavolali, byl to bod pro mě a hned jsem vyslal Rickyho a chlapy do ulic, aby ji našli. Povedlo se.

Každou jinou dívku jsem zachránil z ulice, proto ke mě asi mají určitou náklonnost. Kdežto Amber měla domov, sice ne opravdový, jak si myslela, ale měla.

Co asi teď dělá? Okamžitě mě napadlo se za ní jít podívat, ale ihned jsem tuto myšlenku zavrhl. Opakovala by se akce z předešlého dne, kdy mezi námi bylo trapné ticho a hustá atmosféra. Moc často jsem takové pocity a myšlenky neměl, ale od doby, co přijela Amber, je to čím dál tím víc častější.

Byl jsem z ní mimo. Úplně mě odrovnala. Její bolest v očích, ale i její ostrý tón, kterým ŠD snažila zamaskovat to, že není tak silná. To bylo snad poprvé, co jsem nevěděl, co mám dělat.

Ten pocit, že k někomu cítím lítost, se mi nelíbí, a proto jsem takový, jaký jsem a nehodlám to kvůli ní měnit.

Přistihl jsem se, jak u posledních dvou slov váhám.

|Z pohledu Amber|

Probudila jsem se s bolestí zad, hlavy, ramene a zápěstí. Bolelo mě prakticky celé tělo.

Noc jsem strávila na tvrdé, studené zemi. Měla jsem rozcuchané vlasy, potrhané oblečení, škrábance a velký hlad.

Nevím, jak dlouho tady budu muset být a jak dlouho to vydržím.

Když mě do tohoto domu dovedli, myslela jsem si všechno možné. Cameron na mě působil prvně slušně, drze a potom mě přesvědčil, že je to jenom lhář a násilník.

Tolik to bolelo a on stejně nepřestal. Bojím se dne, kdy to přijde znovu. Nedovolím mu, aby mě znovu zranil a ublížil mi.

Nesnáším ho. Nejraději bych ho už nikdy neviděla, ale bohužel jsem v jeho rukách.

Protřela jsem si oči a zívla. Byla jsem unavená, moc jsem se nevyspala. Celou noc jsem se snažila najít pohodlnou pozici a kňučela bolestí.

Otřepala jsem se zimou a objala sama sebe. Na sobě jsem měla jen ubohé, roztrhané a krví potřísněné tričko a legíny.