The Play House

Chapter Seventeen

Jak jsem si vůbec mohla myslet, že by mě Cameron vzal na normální hezkou večeři jen pro nás dva. Byla jsem hloupá. Cítila jsem, jako by všechno kolem kolem mě křičelo: ,,Hloupá a naivní Amber!"

S rozklepanými koleny jsem za pomoci Camerona vylezela z limuzíny, která byla pomalu vevnitř větší jako můj pokoj u Camerona, a postavila se vedle něj. Sevřel mou dlaň pevněji, když jsme se rozešli ke dveřím restaurace.

Plán na útěk by se mi stejně nepovedl. Ptáte se proč? Cameron si opravdu nedělal srandu, že budu střežená jako nejvzácnější diamant na světě. Kolem nás bylo asi pět bodyguardů, chlapů jako hory, kterým bych ani za mák neutekla.

Do nosu mě udeřila silná vůně levandule, vanilky a vypálených medových svíček, když jsme vešli do luxusní restaurace. Cameron začal řešit něco s vedoucí a já se zatím porozhlédla po návštěvnících. Nejčastěji si na jídle pochutnávali staříčci se svými skandálně oblečenými přítelkyněmi, které by mohly být jejich dcerami. To nebyla láska.

Cameron mě z ničeho nic zatáhl dopředu a málem jsem se na těch podpatcích zabila. Zavrávoraka jsem a potichu zaklela. Rychle se na mě otočil a poprvé za ty týdny vypadal ustaraně.

,,Jsi v pořádku?"

,,Jo." Odpověděla jsem a pohled sklopila k zemi, když jsme procházeli kolem všech těch zaplněných stolů. Neskutečně jsem se styděla za to, že ty šaty odhalují tolik kůže..

,,Á tady je můj oblíbený syn." Zvolal chraplavým hlasem od stolu před námi pán, na kterém šlo vidět, že má rád jídlo a který mohl mít tak kolem padesáti let. Na sobě měl oblečenou bílou košili a šedé sako, v ústech měl doutník a v jedné ruce sklenici vína nejmíň za sto dolarů. I na těch pár metrů jsem mohla cítit jeho nechutný parfém, který smrděl po lékořici a starém dřevě. Po jeho levici seděla zhruba dvacetipětiletá slečna, která byla nalíčená a oblečená jako prostitutka. Vypadala, jakoby si sem zrovna odskočila od směny u tyče. V duchu jsem se zapřísahla, že takto nemůžu skončit.

Na úplném rohu seděl o něco starší muž než Cameron s bílým oblekem, který mě hltal pohledem a mně to nebylo příjemné. Vadilo mi to tak moc, že jsem se poprvé natiskla na Camerona dobrovolně. Hlavou mi proběhla myšlenka, proč tady není i Chris, ale moc dlouho jsem nad tím nepřemýšlela. Nejspíš měl důležitější věci na práci.

,,Koho pak sis to přivedl, Camerone?"

,,Otče, bratře, toto je Amber Collins. Má přítelkyně." Představil mě povýšeneckým hlasem a já přestala dýchat. Jakmile to vyslovil, znělo to tak...opravdově. Až moc opravdově.

,,Hmm, ty si umíš dobře vybrat." Zasmál se muž v rohu, vstal a napřáhl ke mně jeho velkou dlaň. Pustila jsem Cameronovu ruku a když jsem mu oplatila stisk, byla celá nechutně spocená. ,,Jsem Nicholas Dallas. Rád Vás poznávám."

,,Amber Collins. Také Vás ráda poznávám." Zakoktala jsem se a musela si odkašlat. Lhářko, ozvalo se mé podvědomí.

Poté jsem si potřásla rukou s Cameronovým otcem (jak jsem zjistila - jmenuje se Rudolf) a jeho společnicí, která zčervenala tak, že to šlo i pod tou vrstvou make-upu vidět. Musela se cítit neskutečně trapně, když je na večeři s tak starým mužem: každý u stolu věděl, co se odehraje po večeři.

•••

,,Musím si odskočit." Zašeptala jsem Cameronovi do ucha a opatrně vstala od stolu tak, abych nic neshodila. Cameron naznačil jednomu členovi ochranky, aby mě doprovodil a nejraději bych na něj začala křičet, ale nechtěla jsme dělat scény.

Celou dobu jsem cítila, jak se u stolu nemůžu ani nadechnout a konečně jsem se uvolnila až na toaletách. Opřela jsem se rukami od umyvadlo a přemýšlela, co jsem komu kdy udělala, že si musím tímto procházet.

U toho pekelného stolu se to nedalo vydržet. Už po čtvrť hodině jsem měla dost jejich řečí a myslela, že do sebe nedostanu ani jedno sousto předkrmu. Navíc jsem cítila, jak mi alkohol z vína, které mě Cameron nutil pít, stoupá do hlavy a jak se mi horkost hrne do tváří.

Ten rozhovor se nedal vydržet. Převážně mluvil Cameronův otec a Nicholas, občas se do debaty přidal i Cameron. A společnice Rudolfa se do rozhovoru zapojila jenom, když ji oslovil ,,nemám pravdu miláčku" nebo ,,tady s Luciou už jsme to dávno vyzkoušeli". Já za celou dobu neřekla jediné slovo, neboť jsem měla co dělat, abych nevrátila ze žaludku jídlo zpátky na talíř.

Ta debata byla prakticky pořád o tom samém. O panenkách, jak je sami nazývali. Dělalo se mi špatně z toho, jak o dívkách mluvili jako o předmětech moci a pýchy. Jakoby neměly své životy a city. Jakoby to byly věci na jedno použití bez jediného významu. Jakoby to nebyly ani živé bytosti - jejich život jim byl naprosto ukradený. Viděli v nich jen peníze, moc a postavení.

Také jsem se dozvěděla zajímavou a strašidelnou věc - rodina Dallasů je už po desetiletí v tomto odvětví uctívána a patří mezi nejúznávanější rodiny v překupnictví panenek.

Jakmile jsem se dostatečně vydýchala a byla připravena na další dávku nechutností, vyrazila jsem z toalet rychlostí blesku, až jsem téměř srazila ochranku přede dveřmi. Tohle byl pravděpodobně jeden z nejhorších večerů mého života.

Když jsem procházela kolem Nicholase, ucítila jsem na zadku jeho dlaň a cítila, jak mi zadek pomalu zmáčknul. Cameron si toho všiml snad ještě dřív než já a než jsem stačila cokoli říct, stál na nohou a držel Nicholasovu ruku za jeho zády. Otřepala jsem se. Cameronovi šlehaly nebezpečné ohýnky z očí a já ustoupila o pár kroků dozadu, až jsem málem klopýtla.

P.A.: miluju vás xx