The Play House

Chapter Twenty-Two

Zůstala jsem u něj. Dlouho jsme byli vzhůru a povídali si o všem, co nás napadlo. Rozebírali jsme naše oblíbené filmy, zpěváky nebo i osobnější věci, jako třeba rodinu -  jeho jsme však nerozebírali, jelikož se vždycky začal rozčilovat, ale pověděla jsem mu něco o své a taky to, že je nechci už ani vidět. Cameron to chápal a řekl, že by se zachoval stejně. Konec konců, prodali.

Kolem půlnoci jsme si pustili film. Lépe řečeno Cameron pustil horor. Já totiž byla proti, nesnáším horory ale slíbil, že mi k tomu udělá popcorn a taky že mi donese colu, což mě umlčelo v protestech.

Snažila jsem se v průběhu filmu být statečná, ale moc mi to nešlo, při každé děsivé scéně jsem si kryla miskou popcornu oči. Cameron si toho všiml a uculoval se, což teda doufám bylo kvůli mým reakcím a ne kvůli krvavému prolití na obrazovce.

Po půl hodině už to asi nemohl vydržet a přitáhl si mě do objetí, doteď jsem seděla na opačném konci sedačky. Trošku se mi uklidnila mysl a na chvíli jsem vypustila řev slečny v televizi. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a jednou rukou ho objala kolem zad.

,,Hej!" Zahuhlala jsem s plnou pusou popcornu, když se mi Cameron snažil misku mé dobroty oddělat z rukou.

,,Vždyť tam skoro nic už není." Řekl a pohlédl na mě. Pokrčila jsem rameny a snažila se požvýkat sousto.

,,Přesně - je skoro nic tam není. Slyšíš tam to skoro?" Odvětila jsem. ,,To je fuk, ani to tam za chvilku už nebude."

,,Bože," Uchechtl se Cameron a já protočila očima. ,,Ty jsi žrout."

,,Hele, na mou obranu, my nedostáváme nikdy žádné sladkosti a nezdravé věci, takže si to chci užít." Začala jsem breptat.

,,To se musí změnit." Naoko se zamyslel. ,,Od teď tě budu zasypávat sladkostmi."

Zasmála jsem se, ale pak jsem pokroutila hlavou. Do mysli se mi vloudila myšlenka, jak hned poprvé, co jsme se potkali, řekl, že bych měla zhubnout a jak jsem pak dny měla dietu. Snažila jsem se na to přestat myslet, ale ten tón, kterým to řekl a jeho pohled jsem nemohla dostat z hlavy.

Podívala jsem se na Camerona. Přesvědčovala jsem se, že by teď už nic takového neřekl. Stejně tak, jako by tě zase neznásilnil? ozval se hlásek a já zatla zuby. Nemůže mě moje podvědomí aspoň na chvíli nechat být? Jenom dneska, užít si tento večer.

Zničehonic mě přešla chuť. Napřímila jsem se a odložila misku na stůl, čímž jsem upoutala Cameronovu pozornost. Ruku mi položil na rameno a já se zarazila. Nejspíš si toho všiml, ale rozhodl se to ignorovat, za což jsem byla docela vděčná.

,,Musím si jen odskočit." Zamumlala jsem a když jsem se na něj otočila, jemně jsem pozvedla koutky do úsměvu, aby si nemyslel, že se něco děje. Přikývl, já se zvedla a odkráčela do koupelny, kde jsem přešla před zrcadlo.

Co mě to najednou popadlo? Chtěla jsem se s Cameronem dívat na film, opravdu, ale něco mě donutilo od něj na chvilku utéct. Zhluboka jsem se nadechla, sledujíc svůj odraz v zrcadle.

Vzpomněla jsem si, jak jsem se na sebe dívala potom, co si mě Cameron poprvé vzal. V duchu jsem si zanadávala, proč se mi moje myšlenky vzpomínky snaží zkazit hezký večer, kdy se po dlouhé době cítím dobře?

Do očí se mi nahrnuly slzy a já rychle zamrkala, abych je zahnala. Pustila jsem kohoutek a začala si oplachovat obličej ledovou vodou. Ani jsem neslyšela, jak Cameron otevřel dveře a tak jsem se lekla, když mi paže obtočil kolem pasu a dal mi jemnou pusu do vlasů.

Vidíš, není to ten starý Cameron, domlouvala jsem svému mozku. Přece by se takto mile nechoval, kdyby mi chtěl zase ublížit. Nebo..?

,,Děje se něco? Vypadáš ztrápeně." Zeptal se, otočil se a podal mi ručník. Zakroutila jsem hlavou.

,,Jsem jenom..unavená." Cameron mi věnoval úsměv a hodil po mě jedno svoje tričko, které měl ve skříňce pod umyvadlem.

,,Půjdu to vypnout a potom za tebou přijdu. Můžeš si lehnout i na moji půlku postele." Mrkl na mě, pohladil paži a odešel z místnosti.

Chvilku jsem to zpracovávala a potom vyrazila do jeho pokoje. Po tmě jsem se převlékla do jeho čistého trička a nechala si jenom kalhotky. Lehla jsem si na tu stranu postele, která nebyla jeho a přikryla se sametovými přikrývkami. Byly tak příjemné, stejně jako povlečení a polštáře, že jsem téměř okamžitě usla.

Byla jsem v polospánku, když si Cameron lehl do postele. Rozespale jsem k němu natáhla dlaň a on si semnou propletl prsty.

,,Bude to takové i zítra?" Vylétlo ze mě rozeslale, aniž bych přemýšlela.

,,Jak to myslíš?" Zeptal se zmateně Cameron a já zalitovala, že jsem neudržela jazyk za zuby.

,,Zapomeň na to prosím." Řekla jsem a abych konverzaci utnula, naklonila jsem se k němu a vtiskla mu polibek na dobrou noc. Poté jsme už nikdo nic neříkal a jak jsem usínala, Cameron mi vtiskl pusu na temeno hlavy. Zavrtala jsem se ještě víc do peřin a na tváři se mi roztáhl malý úsměv.

P.A.: Omlouvám se za čekání. Moc mě to mrzí. Doufám, že se to semnou zlepší a taky, že se vám kapitola líbila! Pomalu se blížím ke konci..❤️

Miluju vás xx