The Play House

Chapter Thirteen

Rozrazila jsem dveře pokoje a svalila se na postel. Překulila jsem se na břicho a hlavu zabořila do polštáře. Pokojem se ozval můj křik a mé tělo dalo volný průběh emocím.

Křik vystřídaly vzlyky a po chvíli byl polštář nasáklý slanými slzami. Nesnášela jsem se za to. Proč se chovám jako malá? Chris se zdá milý, hodný. Jenže nejpíš potřebuji více času, bylo to na mě moc rychlé.

Vzlyky ustaly a já si lehla na záda. Posmrkla jsem si a otřela si mokré stopy slabosti. Zamrkala jsem, abych je pro dnešek nadobro zahnala a posadila se.

V zrcadle předemnou seděla zničená dívka, s červenými tvářemi, ucpaným nosem a příšernými vlasy. Nemohla jsem se na sebe déle dívat.

Vypálila jsem do koupelny, rychle ze sebe svlékla vlhké plavky a vlezla do sprchové kouta. Spustila jsem na sebe horkou vodu a opřela se čelem o mramorovou stěnu.

Kapičky vody mi stékaly po těle a já se na chvíli odreagovala. Pořádně jsem se namydlila a po sprše se cítila volněji. Oblékla jsem si legíny, svetr v červené barvě s nějakým logem a huňaté papuče.

Pro jistotu jsem zamknula dveře od pokoje a doplazila se do postele. Zhasla jsem a pokoj vyplnila tma. V hlavě mi vířilo nespočet myšlenek, ale z každé jsem byla více a více zmatená.

Naštěstí mě přepadl spánek a já mu odevzdaně podlehla.

***

"Notak, Amber! Vstávej, přijdeš pozdě!" Probudilo mě klepání a naléhavý hlas za dveřmi. Otráveně jsem si povzdechla, odhodila ze sebe peřinu a šla otevřít.

Pohled mi padl na Chloe stojící s rukami bok. Pustila jsem ji dovnitř a ona se usadila na mé posteli. Ze skříně jsem si vytáhla kraťasy a tílko a následně se do toho začala oblékat.

"Je ti něco?" Ozvala se Chloe po chvilce a starostlivě nakrčila čelo. Cukla jsem sebou a pohlédla na ni. Vypadala krásně. Měla dokonalou pokožku bez chybičky, oříškové oči a dokázala si držet úsměv na tváři. Oproti mně vypadala jako bohyně. Proč jsem já ta jediná troska?

"Ne," vyhrla jsem a až moc rychle uhnula pohledem. Chloe zamručela a vypadala, že s mou odpověďí není spokojená. Avšak já se jí nehodlala vyzpovídat. "jdeme."

Vyšla jsem ven z pokoje a Chloe nechala za sebou. Na schodech mě doběhla a položila mi dlaň na rameno.

"Můžeš mi to říct," začala. "Amber, notak. Nikomu to neřeknu."

"A co ti jako mám říct? Nic semnou není!" Vypálila jsem na ni a ona se zatvářila překvapeně. O krok jsem sestoupila, nemohla jsem se dívat na zklamání v jejích očích.

Nechtěla jsem na ni být ošklivá, ale omlouvat se nebudu. Pokračovala jsem sama až k našemu stolu, kde se seděly zatím jen Gabby, Leah a Anne.

Anne jsem moc neznala, většinou sedávala u vedlejšího stolu, ale vypadala sympaticky. Posadila jsem se právě vedle Anne a poslouchala jejich konverzaci na půl ucha.

"Cože jste dělali?" Vypískla Leah a pootevřela ústa v údivu. Anne právě vyprávěla zážitek z včerejší noci - jak jsem pochopila, strávila ho s Cameronem.

"Byl úplně rozjetej! Nekecám, jako zvíře." Zasnila se Anne a mně se zvedl žaludek. Zadívala jsem se na talíř ovesných vloček a přešel mě hlad. "Bylo to božské!"

"Detaily! Chci detaily!" Vyhrkla nedočkavě Gabby a já se na ni zadívala. V očích ji blýskalo, ústa měla zkroucené v úšklebku a byla nakloněná přes desku stolu, že ji vykukovala krajková podprsenka. Ne že bych se dívala...

"Hlavně to ne," zabrblala jsem si pod nos a v tu chvíli vedle mě potichu dosedla Chloe. Nedokázala jsem se na ni podívat a tak jsem se lžičkou začala přehrabovat v talíři.

"Ty nechceš detaily? Dobře víš, jak úžasné to s Cameronem je!" Tyto slova se mi do hrudi zabodly jako nůž a já měla co dělat, abych nezačala křičet z plných plic nebo brečet. "Snad nežárlíš?"

Gabby se zachechtala a já sklopila hlavu. Křečovitě jsem sevřela lžičku v ruce a měla pocit, že ji rozlomím.

"Ne to fakt nezávidím! Vždyť jste úplně slepé a blbé, jestli se ním necháte oblbovat!" Vyprskla jsem rozhořčeně, prudce vstala od stolu a rázovala si to do pokoje.

V cestě jsem však nemohla pokračovat, jelikož mě zastavil Cameron. Lépe řečeno, já se zastavila o něj, jelikož jsem narazila do jeho hrudi.

V té chvíli jsem neměla nejmenší chuť se mu omlouvat. Ruce jsem si překřížila na hrudi a probodávala ho pohledem. Nevypadalo to, že to Camerona překvapilo, dokonce se i ušklíbl.

"Amber, jsem rád, že jsem tě zrovna potkal." Sladce se usmál a mně se málem podlomila kolena. Klíčové slovo málem.

"Chci ti jenom oznámit, že dnes je tvůj šťastný den." Jeho úsměv se ještě rozšířil, když jsem se zatvářila naprosto nechápavě a trochu vyděšeně.

"Vybírám si tě." Srdce mi vynechalo úder a před očima se mi na okamžik zamlžilo.

A.N.: Hlásím se s novým dílem! Uznávám, asi si je budu muset předepsat. Omlouvám se za prodlevu.

Jaký máte názor na díl? Na vývoj? Amber je dost zmatená, všimli jste si? Jak byste reagovali na tyto situaci vy? ❤️

Budu ráda za votes, komenty, přečtení.👀💕

Miluju vás xx