We need a miracle

1.kapitola

Will's view

Crrrrrr! Crrrrrr! Slyším ten odporný zvuk budíku, což znamená že musím vstávat do školy. Chci ještě chvíli spát, ale zabráními v tom hlas mématky, ,,Williame vstávej a pojď snídat." Bože jak já nesnáším když mi říká Williame, ještě že mi neřekla celým jménem. ,,Ano mami už jdu." Vstanu z postele a sejdu dolů ze schodů. Když příjdu do kuchyně vidím mámu u kuchyňské linky, ale táta nikde asi už bude v práci.

,,Dobré ráno mami, kde je táta?" ,,Táta je v práci, co si dáš k snídaní?" Přesně jak sem si myslel, hmm... co si mám dát k snídni? ,,Dám si tousty díky mami." Po sníani odcházím o pokoje, nachystám si oblečení a jdu do sprchy, kterou mám spojenou s pokojem. Po krátké sprše jdu zpět do pokoje a obleču se do nachystaného oblečení. Má na obě černé jeany a bílou košili. I když chodím na soukromou školu nemusím nosit uniformu, za což jsem upřímně rád. V 7:30 opouštím náš dům, nasedám do mého Range Roveru.

Školu mám od domu asi 15 minut cesty autem. Když už sem před školou zaparkuju, vystoupím z auta, rozhlížím se a pohledem hledám svého nejlepšího kamaráda Harryho. Konečně ho najdu stojí u vchodu do školy a čeká na mě. Jdu za ním, jakmile jsem u něho dáme si náš pozdrav. ,,Čau bro jak je?" ,,Pohoda co ty?" ,,Super jdem do školy?" ,,Jo jasně." Vydali jsme se směrem ke skříňkám pro učebnice angličtiny. Cestou se na mě lepily snad miliony holek a stejně tak na Harryho, jenže u něj mají smůlu má totiž přítelkyni. A další miliony holek se na nás sladce usmívaly a když promluvily měl sem pocit, že dostanu cukrovku. Ty jejich přeslazený hlasy. Pořád jedno a to samé, ,,Ahoj Wille", ,,Čau Wille", ,,Hej Wille nemáš dneska čas?" Bože fuj! A ty jejich ksichty co po mě házely, no prostě OMG! Vždycky sem se jen usmál nebo odpověděl jednoduchým ,,Čau." Sice se mi z nich někdy chtělo zvracet, ale když se potřebuju odreagovat jsou celkem fajn.

S těmihle myšlenkami jsem došel do třídy a sednul si do poslední lavice u dveří s nachystal si věci na angličtinu. Harry přišel za chvilku ještě řešil něco s ostatníma rukama. Hodina angličtina proběhla celkem v pohodě. Pak následovalo dalších 6 hodin, čeština, biologie, chemie, fyzika, matika a ekonomie. No abych pravdu řekl zbytek školy už tak super nebyl. Byl jsem zkoušený z fyziky, to ještě dopadlo dobře, dostal jsem za 2, ale pak jsem totálně pohořel u zkoušení z ekonomie, dostal jsem za 5 a to mám být podnikatel... Takže po škole byla moje nálada na bodu mrazu. Když jsem si dával učebnice zpátky do skříňky přišel za mnou Harry. ,,Hej Wille, slyšel si o tom, že Nick pořádá párty?" ,,Co?" ,,Ne a kdy?" ,,Dneska večer jdeš?" ,,Jasně že jo v kolik?" ,,V 8 jo a asi sebou vezmu Beks neva?" ,,Jasně, že ne bro, tak se sejdem v 8 u Nicka." ,,Ok, tak v 8 čau, bro." ,,Čau." Hned mám lepší náladu a nejen proto, že bude párty, ale taky proto, že mám možnost skvěle se odreagovat. Stačí si tam najít nějakou najivní holku a pak si s ní užít. No prostě perfektní odreagování.

Mary's view

Hey, hey
Hey, hey
Hey, hey
Hey, hey
Hey, hey
Hey, hey
Hey, hey
Hey, hey

Simmer down, simmer down
They say we're too young now to amount to anything else
But look around
We work too damn hard for this just to give it up now
If you don't swim, you'll drown
But don't move, honey

You look so perfect standing there
In my American Apparel underwear
And I know now, that I'm so down
Your lipstick stain is a work of art
I got your name tattooed in an arrow heart
And I know now, that I'm so down

Né prosím, ještě ne, přece už nemůže být tolik. Už nemůžou být 4 hodiny ráno. Achjo, blbá praxe, díky bohu že ji máme jen 2x týdně. Tak jo Mary vstáváme. Potom co jsem se konečně vyhrabala z postele, jsem šla do koupelný, osprchovala se, vyčistila si zuby a namalovala se. Potom jsem šla zpátky do pokoje, kde jsem se oblékla. Vzala jsem si obyčejné jeansy a tričko s nápisem BE PROUD OF WHO YOU ARE. Dál jsem si vzala tašku, ve které mám sesterský stejnokroj a můžu vyrazit. Dole si ještě vezmu jablko k snídani, svačinu a termohrnek s kávou, bez které bych takhle brzo nedala ani ránu.

Potom co dojím jablko, jdu do předsíně, obuju se, obleču si bundu, ještě do tašky hodím mobil, klíče, peněženku a konečně vyrážím na vlak. Ve vlaku sedím s kamarádkami, ostatně jako každý den. Cestou se bavíme o spoustě věcí a strašně nahlas se smějeme, takže na nás čumí celý vlak. Po pár zastávkách vystupujeme a jdeme na autobusovou zastávku. Během chvilky přijede autobus, který nás během asi 5 minut doveze k nemocnici kde se potkáváme se zbytkem naší party. Společně vejdeme do nemocnice a vydáváme se směr šatna, převlékneme se, jdeme za učitelkou, která nás rozdělí na skupiny a přidělí nám pokoje. Praxe probíhá stejně jako každý den, hygiena, snídaně, převlékání postelí, odběry atd... Uf! Konečně je konec a můžeme domů. ,,Mary! Počkej." Slyším křičet Becu, když už chci odejít domů. ,, Copak potřebuješ Beks?" ,, No víš Harry říkal, že Nick dneska pořádá párty a já se chtěla zeptat jestli půjdeš s námi." ,,No vlatně proč ne, v kolik to začíná?" ,,Super začíná to v 20:00, takže 19:50 u mě, Harry nás vyzvedne." ,,Dobře tak se pak uvidíme, zatím Beks." ,,Zatím Mary." Tak a teď konečně domů. Nevím proč, ale mám takový divný pocit jakoby se něco mělo stát...

Takže tady je první kapitola mého příběhu. Snad se vám bude líbit, byla bych vám taky moc vděčná za nějaký ten komentář jak jste s příběhem zatím spokojeni nebo co bych měla změnit atd.... :)